Schokolade Blumensprache 1.

2. srpna 2011 v 17:54 | Schmetti |  Schokolade Blumensprache
Schokolade Blumensprache je homosexuální povídka o dvou chlapcích jménem Frederik a Nicolas. Odehrává se ve Švýcarsku ve městě Zertmatt v oblasti Vispu, německy mluvící kanton Valais, kde můžete dohlédnout na dominantu Zermattu, na horu Matterhorn. Frederikův (Čokoládky) příběh je především o důvěře a samozřejmě lásce.


autor: Schmetti



"To nemyslíte vážně, mladý pane, že ne?" zhrozila se kadeřnice a nechala protéct mezi prsty hustou hřívu dlouhých čokoládově hnědých vlasů. A to doslova čokoládově.
"Hii, myslím, slečno," zazubil se vesele mladík.

Přesně tohle odpověděl Frederik slečně v kadeřnictví před hodinou a půl, kdy jej ještě zdobily jeho pěstěné vlasy, které jeho matka střežila jako oko v hlavě.
"O-oou, to... je... hodně velká změna," pravila kadeřnice jaksi šokovaně. Hleděla před sebe do zrcadla na úplně jiného chlapce. Nebyl to již usedlý, na svůj věk "staře" vypadající kluk. Nyní před ní seděl téměř někdo jiný.
Frederik němě hleděl do zrcadla. Nos skoro nalepený na svém odrazu. Frederikova pleť, která byla zbarvena jako mléčná čokoláda skvěle ladila s jeho neposednou čupřinou na hlavě. Frederik byl mulat. Otec Španěl matka Švýcarka. Jeho vlasy byly již krátké. Když si do nich hrábnul prsty, bylo to, jako by rozevlál čokoládová peříčka po svém obličeji. Frederikovy vlasy byly tak jemné a lesknoucí se...

"Páni, slečno kadeřnice, Vy jste asi čarodějka," jen ohromeně mrkal.
"Já?" usmála se slečna. "To Vy, mladý pane, z Vás vyzařuje kouzlo. Oslníte každého," její úsměv se rozzářil.

Frederik opravdu vypadal skvěle. Celkově jeho světle, příjemně čokoládový vzhled podněcovaly jeho smaragdově zelené duhovky a perleťový úsměv.
"Nepřehánějte!" zavrtěl hlavou, začervenal se a zakryl si oči do dlaní. Zachrastil všemi cingrlátky, které jeho pokožku zdobily. Rád nosil různě barevné kůžičky jako náramky. Dřevěné korálky, a to i na krku.


"Mockrát Vám, slečno kadeřnice, děkuju. Opravdu moc!" vstal a šťastně se usmíval. Hlavu o dost lehčí. Připadal si tak jiný, nový a svěží...
"Nemáte za co," opět mu úsměv oplatila. Frederik vytáhl ze své šusťákové bundy peněženku a zaplatil za svůj účes.

U dveří na své světle modré, volnější tričko natáhl bílou mikinu, bundu a nohy i s upnutějšími džínsy strčil do vysokých, teplých bot. Ještě mávnul na pozdrav, nasadil kulicha a běžel směr zahradnictví.

***
Doběhl přes jednu z hlavních ulic, která se táhne podél řeky Matter a pokoušel se dostat do dveří zahradnictví své matky.

"Mami! Seš tam?" bušil do dřeva. Neslyšel nic. Stiskl kliku, ale bylo zamčeno. Divné. Vždy tu byla a opečovávala květiny. "Mámo!" zkoušel to znova. Nic.

Frederik se zamračil a zády se opřel o dveře. Strčil ruce do kapes. Přemýšlel, proč tu matka nebyla. Kdyby se něco dělo, dala by mu jistě vědět. Mávl nad tím rukou, poupravil si čepici a otočil se směrem domov. Jistě bude doma. Tím si byl skoro jistý. Ačkoliv domů se až zas tak netěšil, přeci jen jej matka strašila tím, že přijede otec z cest a nyní, když má Frederik vlasy dole...

"Ajeje..." skousnul si ret. To by mohl být důvod, proč není ve své práci.
Několik minut se potuloval ulicemi a dával to za vinu své zvědavosti si všechno prohlédnout, ale v hloubi duši věděl, že se jen snaží oddálit chvíli toho, kdy vstoupí do svého domu a spustí se křik o tom, jak neuvažuje a provádí se svým tělem šílenosti, jako je změna střihu vlasů.

Vytáhl z kapsy klíče a odemkl si. Jeho matka zamykala pořád, což asi bylo normální všude. Frederik nevěděl. Zul si boty, vlezl do pantoflí, sundal bundu, kterou pověsil na věšák, a aniž by se obtěžoval s tím jít ozkoušet rodinný stav klidu, zaběhl honem do horního patra. Do svého pokoje.
Zamkl za sebou a beze strachu si strhl z hlavy čepici. Hodil ji kamsi na zem a běžel k poličce, jedno z míst, kde byly jeho různobarevné lásky. Voňavé, tolik duchaplné. Jeho květiny.

Automaticky sáhl po pivoňce. Nos zabořil do jejího květu a omamně přivřel oči.

Jak jsi krásný.- toť pravila tato rostlina. Usmál se sám nad sebou.
Připadal si nyní opravdu docela pěkný. Mnohem víc než předtím. Frederik láskyplně pohladil bříšký prstů její listy a vrátil ji zpátky na své místo. Ale tato květina měla v sobě ještě jedno tajemství, které ale nemělo s Frederikem nic společného. Proč by mu našeptávala věty jako ´Minula krásná doba naší lásky´?

Naproti, na druhé straně si klekl ke květináči s bílými liliemi. Ach, jak byly skvostné a elegantní. Frederik je miloval. Byly snad jeho nejoblíbenější květiny. Cítil z nich nevinnost. Přičichl k jedné z nich. Zavřel oči.

Skromnost a nevinnost zdobí tebe.- šeptala. Frederik se znovu usmál.
"Přesadím tě do skleníku. Zítra nebo možná už dnes odpoledne," řekl s láskou v hlase. Ne, Frederik nebyl blázen a neslyšel hlasy květin. Byl znalec květomluvy. Řeči květin. Vědět, co každá rostlina v sobě ukrývá bylo tak... tajemné a obdivuhodné. Můžete sdělit své city i pocity, když darujete květinu. Ovšem nemusí to být vždy lichotky a kladné věci. Diskrétně vyjádříte svůj názor...

A nejlepší na tom je, že Frederik nikdy nepřemýšlel nad tím, jakou daruje, aby říkala to, co si on myslí. Frederik měl zvláštní dar. Cokoliv daroval, to souhlasilo s jeho pocity.
Úhledně několika pohyby prstem narovnal v květináči skleněné duhové kuličky a kamínky, které jej zdobily a vyskočil na nohy. Přemýšlel, co bude dělat. Dolů se mu za matkou nechtělo. Chtěl si užít chvilku toho báječného pocitu se cítit svůj.

Přiskočil k zrcadlu a zvedl ruce. Zavrtěl rozverně boky.
"Hii," zazubil se na sebe. Nechtěl se chválit, nebyl takový, ale opravdu si připadal moc hezky. Nemohl se vynadívat na své nezbedné vlasy. Byly tak rozlítané a vábivé. Připadaly mu mnohem hezčí, než když je měl dlouhé a svázané v culíku. Nesnášel je rozpuštěné. Nyní měly lesk a zároveň mléčně čokoládovou matnost.

Zavrtěl boky znova. Jeho volnější tričko se otíralo o jeho bříško. Byla mu vidět čokoládová kůže. Frederik byl křehký chlapec. Celkem malý. Ve škole patřil k těm menším. Všichni kluci v jeho věku byly o mnohem vyšší. Jemu to bylo upřímně jedno.

"Co je malé, to je hezké," řekl sám pro sebe. ,,Záleží na tom, co je malé," dodal a jeho tváře zčervenaly.
"Frederiku?! Táta je tady!"

Chlapec vykulil oči. Matka ho volala.

***
Nicolas si utáhl zeleno bílý šátek na hlavě a dlaní si po něm přejel. Ani jeden blonďátý vlas mu netrčel ven.

"Už je to mléko uvařené, Lauro?!" zavolal na svou sestru. Seděl nad pracovním stolem a prohlížel papíry, které mu nedávno zaslalo Greenpeace. Za pár týdnů jedou se ségrou na výpomoc do terénu.
"Už bude!" zavolala zpět. "Kolik chceš lžíček kakaa?!"

Nicolas byl myšlenkami jinde. Zamračil se a pozvedl obočí. Poslouchal jedním uchem tam a zpátky.
"Já si ho udělám sám, jo?!" Nicolas neměl rád, když mu někdo něco vařil, rozhodoval, vyráběl... Rád si všechno dělal sám. Byl přesvědčený o tom, že on vše umí nejlépe. Zatím nikoho nepoznal, kdo by uměl lepší kakao než on sám. Vždy jej uvařili moc sladké či bez chuti.
"Jistě, pane perfektní," zašklebila se v kuchyni Laura a poté se usmála. Sedla si do proutěného křesla a kartáčem pročesávala své hnědé vlasy. Relaxovala.

Nicolas odložil propisku. Vstal od stolu a zamířil za vůní horkého mléka, která se za pár minut promění v dokonale sladkou.
"Copak děláš?" podíval se na ni, když odstavoval konvici. Poškrábal se za krkem. Laura k němu vzhlédla a se smíchem ukázala hřeben. Nicolasovi cukly koutky. Rychle si připravil, pro něj omamný, nápoj a klekl k jejímu boku.

"Mám dvě minuty a pět sekund na to tě učesat, drahá sestřičko," rozesmál se a ukradl jí kartáč z ruky.
"Tys to počítal?"
"Ne, ale vypočítal jsem si kdysi dávno, za jak dlouho se můžu napít kakaa tak, aby jsem cítil uspokojení na jazyku. Víš co... aby mě to tak příjemně spálilo," vysvětloval Nicolas a smál se pořád. Jeho sestra z něj mnohdy nemohla.
"Seš střelený," kroutila nad ním hlavou a nechávala si pročesávat vlasy.
"Máš to ráda..." špitnul. Nicolas uměl být hodně jemný, stejně jako jeho vzhled. Oříškové oči prozrazovaly jeho duši.
"Kdybych neměla, dávno bydlím sama bez bratra," dala mu malý pohlavek. Nicolas jen hravě uhnul a zubil se.
"Chystáš se dneska večer někam?" usykla, když ji zatahal za pramen vlasů. Okamžitě se omluvil.
"Netuším. Nechce se mi sedět nad papíry..." pokrčil nos a náhle upustil hřeben. Běžel ke kuchyňské lince a usrkl horkého kakaa. Na jazyku ucítil palčivou bolest, která rezonovala do jeho hrdla. Příjemné teplo se rozlilo do jeho žaludku. Přivřel oči, uvolnil se a unešeně vydechl. Zapřel se tělem o linku a spokojeně dýchal. Klid. Jedině onen nápoj v něm vyvolával pohodu.
Laura vstala a koukla na něj. Cosi zvláštního, ne však špatného, si o něm pomyslela a přišla k němu zezadu. Pohladila jej pod šátkem.
"Proč si ho nesundáš i doma, mhm?" šeptnula. Nicolas se jemně ohnal.
"Půjdu přece ven," zavrčel. Otočil se k ní čelem s hrnkem v ruce. "Promiň, ale znáš mě," omluvil se.
"Nic se neděje..." povzdechla a rezignovaně si o jeho rameno opřela čelo. "Půjdeš do Doupěte?"
Nicolas zpozorněl a záludně se usmál.
"Možná..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A A | 4. srpna 2011 v 11:28 | Reagovat

Ahoj :) nechci byt nejaka neprijemna nebo neco takoveho, blog mas velmi pekny... ale nemyslis, ze je jako verna kopie myrtilles.... /treba se pletu, treba to tak ma byt.../ jen, ze jedna Syhy tu uz je /a ze ji mame velmi radi/... trosku originality :) ... a prosim, neber si muj komentar nejak osobne, je to pouze muj nazor :)

2 Schmetti Schmetti | Web | 4. srpna 2011 v 14:11 | Reagovat

[1]: Ahoj, ne, nemyslím si, že bych něco chtěla kopírovat, to opravdu ráda nemám. Můj styl psaní je dost jiný než Syhy a rozhodně autorku jako jí kopírovat nechci, stejně jako nikoho. Syhy je skvělá autorka.

Ikonku jsem si vzala, protože to má i u sebe napsáno, že si ji můžou autoři slashe hodit k sobě, co mají rádi kokety a píšou slash. Takže tak ;) nemám potřebu se po někom opičit.

3 Aki-chan Aki-chan | E-mail | Web | 14. září 2011 v 21:04 | Reagovat

Je to fakt hezké :-D  :-D Jdu na další dílek :-)

4 Mischulka Mischulka | E-mail | 4. ledna 2014 v 13:42 | Reagovat

Tak po dnešním dílu povídky o Nikolasi a Fredymu jsem neodolala a musela se vrhnout alespoň na pár dílů téhle povídky :) A musím říct, že mě opravdu dostala hnedka prvním dílem! :) Opravdu se stále ještě divím tomu, jak moc mě tohle oslovilo i přeto, že to není twc! S žádnou jinou povídkou se mi to nikdy ještě nestalo! ;)
U Fredyho jsem tršoku překvapená z toho, že je mulat :) Ne nijak špatně - ale vždycky jsem si ho představovala jinak, než je popisovaný tady. Je škoda, že jsem napřed začala číst ty kratičké příběhy a neměla jsem přečtený tenhle příběh :) Ale nevadí, já se s ním nějak sžiju za pár dílů :)
Jo a chtěla jsem říct, že se mi strašně líbí to, jak miluje Fredy květiny a sadí květinky a zná květomluvu. Je to strašně milounké a já se na tenhle příběh fakt těším! :)
Jsem ohromně zvědavá, co mě bude čekat dál! :)

5 Karin Karin | 21. října 2016 v 13:43 | Reagovat

Začíná to moc pěkně jdu pokračovat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt