Schokolade Blumensprache 14.

27. srpna 2011 v 13:29 | Schmetti |  Schokolade Blumensprache
autor: Schmetti





Frederikovy návštěvy u Sebastiana byly čím dál tím častější a pravidelnější. Několikrát za den se u něj otočil. Byl tam tak často a pozdě do noci, že u něj několikrát přespal, což se stalo denní rutinou a Frederik se k Sebastianovi téměř nastěhoval. Byl na něj hodný, milý, laskavý, všechno mu koupil a rozmazloval ho. Dovolil mu vyzdobit celý byt květinami různých velikostí, květináče zdobil skleněnými duhovými kuličkami, které pro Frederika byly závislost. Kupoval jo v kilech a nosil v batohu, rád je proséval mezi prsty. Jako když déšť se sluncem kreslí na nebi duhu.

Frederikovi přišlo všechno trapné a hloupé, neměl rád pocit, že si jej někdo vydržuje. Ale pocit, že není doma sám a v noci může klidně spát při vědomí, že někdo leží vedle v místnosti a on je v bezpečí, jej ovládal. Bylo to silnější než on. Matka mu chyběla a u Fabiána zůstat nemohl, což Fabián ani netušil, kde Frederik bývá. Scházel se se svým nejlepším kamarádem, ale nikdy mu neřekl o tomhle. Fabián si jednoduše myslel, že si Frederik zvykl na prázdný dům a jejich spaní u sebe, kdy si dělali pánské jízdy, mu dávalo pocit toho, že je vše tak, jak má být.
Frederik mu nechtěl dělat starosti, moc dobře věděl, co by mu na to Fabián řekl a jak by smýšlel o muži, který nechává malého kluka u sebe. Řekl by to doma matce a ta by hned volala matce Frederika. To Frederik opravdu nechtěl.

V bytě byla tma, nikdo nerozsvítil světlo. Možná nechtěli, ale lenost byla také možnost. Frederik a tma byly přátelé jen v případě, že nebyl v domě, jakémkoliv domě, samotný bez přítomnosti někoho dalšího.
Přítomnost muže byla vítána nejvíce, což si Frederik uvědomoval. Přece jenom, když byl v mužské náruči, mělo to pro něj větší kouzlo a energii. On potřeboval svým způsobem chránit a být ten, kdo se nechává rozmazlovat, i když ne vždy. Frederik byl mnohdy drzý a neposlušný.


"Hele, a co je s tím Nicolasem?" zeptal se Frederik Sebastiana, když zaléval květiny v obýváku a díval se sobě na poničené prsty. Měl tam jakýsi miniaturní pupínek. Zaškaredil se a otočil hlavu k Sebastianovi, který hledal nějaký film, co by si pustili. Bylo poledne, oběd objedná z pizzerie, zručný kuchař není ani jeden.
"Nicolas?" krátce se po něm podíval. Frederik přikývl. Přesně toho Nicolase myslí, toho, jenž jakou dobu neviděl. Přesně řečeno od doby, kdy u něj k ránu přespal. "Tak ten jel někam na služební cestu, říkal Berno, jel i s tou svou sestřičkou," ušklíbl se jaksi zvrhle. Frederik se zamračil. "Bude se vracet někdy teď, taky říkal Berno. To víš, já se s ním nekamarádíčkuju jak on. Mě připadá Nicolas jako pěkný tupec."
"Proč?" zajímal se Frederik, odložil konev a rychle si došel do koupelny pro krém na ruce. Toho pupínku na prstu se musel zbavit. Když jej zmáčkl, štípalo to a svědilo. Sebastian se pohodlně uvelebil na pohovce, starší byt. Rozhodně takový luxus, jako byl u Nicolase a Laury, to nebyl. Sebastian žil na místní poměry střední vrsty lidí. Obyčejný byt, jako měla většina lidí. Nic pohoršujícího. Cítil se tu vždy dobře, byl to jeho domov, nic by měnit nechtěl. Frederikovi zde bylo také dobře. Jen ta šedá barva tu byla moc, což se mu moc nelíbilo, měl rád barvy.

"Nicolas je podivín," hodil nohy na stůl a Frederik se usadil vedle něj. Mazal si ruce. Bílý krém na jeho kůži zářil. Byl takové konzistence, kterou musel několik minut třít, než zmizel bílý film. "Copak sis nevšiml, jak nosí ten šátek?" ukázal si Sebastian na hlavu. Frederik jen mírně přikývl, přemýšlel.
"Ale ano, všiml," přitakal. "Sice jsem ho viděl jen jednou..." mlžil. Cosi mu našeptávalo, aby o ničem nic neříkal.
"Na koncertě, že?"
"Jo," usmál se. "Kde jinde."
"Ten šátek nikdy nesundává," Sebastian se zadíval dlouze před sebe, a Nicolasovi připadalo, že nad něčím hodně dumá. Jakoby z něj sálala zášť k jeho osobě.
"Nemáš ho rád?"
"To teď není důležité," pravil tvrdě. Pak se ale usmál a pohladil omluvně Frederika po koleni. Ten se na onen dotek podíval, zamrkal. Sáhl takto na něj poprvé. "On Nicolas je podivín, jak jsem říkal, s nikým se moc nebaví, jen s Bernem," kdyby Nicolas věděl, že se s ním Berno začal bavit jen kvůli Lauře... Sebastian by byl rád. "Ten šátek nikdy nesundal před lidi, vlastně ani nevíme, jaké má vlasy. Navíc nikdy nepije, nedokážeme ho opít, víš, že bychom mu ho stáhli," zasmál se. Frederik ho napodobil, křečovitě. Raději vstal a šel se jakoby starat o kytky, nebylo mu při rozhovoru o Nicolasovi, příjemné, sedět vedle něj. Nevěděl proč.
"Myslím, že by se nenechal ani při opití," poznamenal Frederik a kdesi v něm vzrostla pýcha, že on ví, jaké jsou Nicolasovy vlasy! Pousmál se kdesi uvnitř sebe.
"Je to idiot."
"Říkám, nemáš ho rád, poznal jsem to na tobě, když tu byl Berno a něco o něm říkal, tak ses tak šklebil a měl na Nicolase narážky, jenže jemu se to nelíbilo."
"Berno je idiot taky, beru ho jak bráchu, vyrostli jsme tak nějak spolu v dospělosti, víš, chápeš, jak to myslím, Frederiku? Byli jsme dospělí, ale pomáhali jsme si ve všem, začali jsme spolu rapovat a všechno. Chodil jsem k němu domu, jeho máma nám vařila skvělé obědy, i když jsme byli hrozní výtržníci."

"Tys byl výtržník?"
"Tak nějak," usmál se melancholicky, vzpomínal.
"Pověz mi o tom!" Frederik byl opět zvědavý, jeho špatná vlastnost.
"To je na dlouhé vyprávění, Fredy, to by tě asi nebavilo," Sebastian vypadal, že se ostýchá. Možná před Frederikem ano. Frederik se zaculil a pokrčil nos, jako to dělal často, jakési pitvoření se.
"Ne ne, mě to zajímá," hned si vlezl zpátky a mazlivě se otřel o jeho rameno. "Můžu se o tebe opřít?"

Sebastian se zhluboka nadechl, chvilku se rozmýšlel, načež přikývl, a Frederik se mu uvelebil hlavou na ramenu. Rád se tulil, ke komukoliv, kdo mu ukázal, že ho má rád, a od Sebastiana to cítil dávno. Někdy mu připadal divný, hlavně, když tu byli muži z jeho party, společně s Bernem, to se k němu choval celkem cize. Chlápci na něj hladově zírali a on jim nic neřekl. Frederikovi to bylo líto, nebylo mu příjemné, když na něj někdo civěl. Zvláštní bylo, že od opačného pohlaví mu to nevadilo.
Sebastian si povzdechl, televizi dal míň a složil prsty do sebe.
"No... já ho od puberty úplně neznal, Berno žil s matkou a otcem u nich doma, ale jeho otec matku týral, prostě... ji mlátil," Sebastian se na Frederika otočil a rukou naznačil gesto, jako když někoho mlátí. Mírné gesto. Frederik pozorně poslouchal, musel pozvednout hlavu, aby na něj pořádně viděl, poněvadž na ně ležel. "A Berno začal otce nenávidět. Když se vracel jako prcek ze školy, viděl, jak fotr zachází s jeho mamkou a tak si ho znechutil, jednou viděl, jak jeho mamku tříská telefonem a sluchátkem. Prý jí tekla krev a v něm se něco zlomilo, víš, Frederiku, taky bych nenáviděl svého otce, kdyby ubližoval matce, ženě, která mě zplodila a dala mi život. Matka je dar, máš jenom jednu, tu musíš mít rád, pokud se o tebe stará tak, jak by měla a miluje svoje dítě," Sebastianův hlas byl lehce vysoký, jemně zastřený čímsi, co Frederik neuměl popsat. V tu chvíli mu přišel nesmírně hodný a citlivý, to, jak popisoval vše o svém nejlepším příteli, jak se vyjadřoval o citu k matce. I on to tak cítil, mamka pro něj byla důležitá, zbožňoval ji. Tak moc se mu stýskalo, a když jej poslouchal, píchalo ho u srdce. Ani ji neslyšel. Několik týdnů si nezavolali.
Ale Sebastianův hlas, když se na něj zaměřil, shledával jako poťouchlý, nejvíc jeho úsměv. Tak milý. Jestli se mu nezdál dřív na koncertě a přišel mu něčím... zkažený, teď to tak nebylo. Frederik prostě věděl, že Sebastian je hodný člověk.

"Posloucháš, že vůbec nic neřekneš?" zeptal se, když Frederik jen mlčel, všiml si, že jezdí po jeho obličeji svýma smaragdově zelenýma očima. Frederik se jen pousmál, dlaní pohladil jeho rameno a znova se položil.
"Povídej dál, jen jsem si vzpomněl na maminku, že se mi stýská," špitl a vysloužil si tak soucitné pohlazení po temeni hlavy, kde se mu čepýřily čokoládové vlasy. Frederik nad tímto dotykem přivřel oči. Jaké by asi bylo, kdyby ho hladil pan Radiátor se svými Horkými dlaněmi? Nebo... Nicolas. Ten je má stejně vařicí. Toto smýšlení se mu nelíbilo. Na jazyku ho pálila otázka, kdy Nicolas přijde, ale k tomuto rozhovoru se to absolutně nehodilo, bylo to mimo téma. Možná by tak i Sebastiana naštval, a to nechtěl, kor když je teď na něj tak hodný a může se tulit.

"Pak různě v pubertě Berno prodával travku, chtěl vydělat peníze pro svou mamku. Jasný, chodila do práce, ale Berno se jí chtěl něčím odvděčit, nebyl zrovna mimo domov slušný kluk, sprejoval různě po městě v metrech a ničil vagóny, zdrhal před poldy..."

Frederik se tomu zasmál. Přišlo mu to velice zábavné.

"... jednou takhle přišel domů a řekl matce, aby mu dala prachy na trávu, že nakoupí víc, rozdělí to do balíčků a prodá za víc. Berno je hrozný vůl, nebál se zeptat. No a jeho máma mu to dovolila, dala mu peníze a Berno pak celé dny třídil marihuanu do pytlíčků a obchodoval s místními huliči."

Tito chlápci, jejich věku, Sebastianova a Bernova, se pohybují po Zermattu pořád. Někteří byli i starší. Už tenkrát jim bylo kolem třiceti let.

"Jednou takhle jel s kámošem v buse, seděli vzadu, kecali, domlouvali se na tom, jak půjdou večer sprejovat a do busu vlezla kontrola. Víš, ten jeho kámoš byl hrozný kretén, než nastoupili dovnitř, tak načmáral nějakou kravinu na zastávku a viděl je fízl, prostě ten bus sledovali. Berno a jeho měli pověst už dávno, nebylo to poprvé, co by je chytili."
"Takže už ho chytili?"
"No za sprejování jo," přikývl Sebastian. "Tak ten fízl přišel k nim do busu, když si ho Berno všiml, začal nadávat, samozřejmě šeptal a plival nadávky směrem na kámoše a měl strach. Věděl, že je to posrané, že jim tu travku najdou. Strčil ji nohou pod sedačku vedle, jenže ten polda to stejně našel... No a tak se Berno dostal před soud a do nápravného zařízení pro mladistvé, kde se učil řemeslu a potkal tam kámoše našeho, Hanse, no, však ho znáš, chodí sem taky. Měl ho pod dohledem, byl něco jako jeho fotr, chápeš."

***
"To opravdu jdeš k Sebastianovi?" Laura vybalovala oblečení z kufrů a tašek.
"Jo, zajdeme tam s Bernem na chvilku," Nicolas taky vybaloval, své tašky. Neměl rád kufry, byly možná skladnější, ale Nicolasovi lezlo na nervy vše v něm rovnat to obdélníku a nikam nemoct strčit něco, co se tam nevešlo, protože on, když měl cestovní tašku místo kufru, vždycky našel nějaké místečko, kam by něco zastrčil. Jednoduše to pro něj bylo pohodlnější. Navíc se mu více líbily tašky, než kufry.
"Tak Berna pozdravuj, že za ním skočím někdy," usmála se Laura a dávala tašku na skříň. Nicolas měl k Bernovi nedůvěřivý přístup, ale po několika si povídáních o tom všem, si myslel, že je opravdu dobrý chlápek. Byl rozumný muž, stejně jako Nicolas.
"Můžeš jít s námi, ale bude tam spousta jeho kámošů a povedou takové ty jejich řeči, nebavilo by tě je poslouchat, protože mě to taky nebaví," zazubil se. Prsty si projel mezi blonďatými vlasy a sedl si na postel. Byl unavený, lehl si s nohama na zem a povzdechl si.

"Ještě že je jaro, co?" zabrmlal unaveně. "Kdybych měl nosit kulichy a bundy s chlupatýma botama..."
"Nosíš to rád."
"Ale je jaro, to nechci nosit."
"Spi, bráško," Laura k němu přišla a klekla si vedle něj na postel. Matrace se prohnula a ona Nicolase pohladila mateřsky po čele. Viděl v ní matku. Zavřel oči a schoulil se hlavou do jejího klína, nos zabořil do svetru na jejím břiše. Voněla. Jako domov voněla. Nicolas byl za tu cestu hotový, řídit přes tisíc kilometrů v kuse mu dalo zabrat.
"Uspíš mě jako miminko?" zažertoval, ač to myslel možná vážně. Rád se nechával rozmazlovat od své sestry a být opečováván.
"Mám ti vyprávět pohádky?" sehnula se a líbnula ho do vlasů za uchem. Nicolas se zachvěl. Lechtalo to.
"Je mi to jedno, prostě... buď u mě," vydechl překotně, usínal. Možná žádné povídání si a uspávání nebude potřeba, stačí přítomnost jeho sestry, a on může usnout poklidným, ničím nerušeným spánkem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ondina Ondina | 29. srpna 2011 v 14:16 | Reagovat

Vždy po přečtení kapitoly tvého příběhu, jsem, Teri, plná emocí. Dnes tomu nebylo jinak. Asi tě už nepřekvapí, že jsem vyhlížela Nicolase♥!
Fredy se Sebem si asi dost rozumí, až se trochu obávám, aby Seb nakonec vše nějak nezkomplikoval. Fredy je totiž sladký a musí pro něj mít slabost snad každý. Ale já dám Sebovi TUPCE, to jsem jako vůbec nečetla!! :) NICOLAS je úžasný, mám ho nesmírně ráda. Asi jsem už psala, to je chemie. Nicolas♥♥♥ *skanduje*
Jen jsem se zaujetím četla, co Seb vypráví. Berno... tak jsem zvědavá, co bude dál. Co Laura.
Jeho cit k matce byl nádherně podaný, bylo to dojemné a nádherně něžné.Hned jsem si říkala, jak se Frederik cítí, když je maminka pryč...
A co se týče těch tašek x kufrů... Taky mám raději tašku :) Svou starou modrou Pumu. Doprovázela mě všude.
Díl krásně končí, tím úžasným vztahem Laury a Nicolase, jak píšeš, že v ní viděl matku. Opět člověka tato slova musí dojmout.
Krásná povídka!♥♥♥

2 Mischulka Mischulka | E-mail | 18. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

Takže Fredy spí u Sebastiana? :-o To mi taky nelíbí :-D Fredy je totiž až moc rozkošný a je mi jasný, že se do něj prostě musí zamilovat každý! :-D A já chci, aby byl Fredy s Nikolasem..hned teď! :-D

3 Karin Karin | 21. října 2016 v 22:15 | Reagovat

Taký se mi to nelíbí že spí u Sebastiana. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt