Schokolade Blumensprache 8.

2. srpna 2011 v 18:44 | Schmetti |  Schokolade Blumensprache
autor: Schmetti




"Hlavně nic neříkej před mámou, ona neví, že mi jsou příjemný jeho ruce," upozorňoval Frederik Fabiána, když si balil pár věcí na přespání u něj. Fabián se ušklíbnul.
"Radiátory," dělal si z Frederika srandu. Přišlo mu hrozně vtipné, jak nazýval ruce neznámého chlapce.
"Nech toho," hodil po něm polštář. Fabiánovi se rozletěly vlasy. "Nemůžu za to, že jim tak říkám. Prostě... radiátory," usmál se stydlivě a jeho snědé tváře zrůžověly.
"Jo, máš dost divné nápady, to máš z těch tvých knížek a kytek," zasmál se Fabián a hodil si tašku přes rameno. Rozhlédl se po pokoji, zda nezapomněl udělat něco, co bylo jeho zvykem, jako zamknout šuplíky a vypnout veškerou elektroniku, což byl opak Frederika. Ten nikdy nic nevypínal, když dostal nápad se sebrat a jít ven, jednoduše šel.
Seběhli schody dolů, rozloučili se s matkou a vyběhli ven do mrazu. Frederik s čepicí na hlavě, pár pápeříček čokolády mu spadalo do zelených očí a Fabián šel nalehko. Byl otužilý typ, alespoň to říkal. Spíše byl líný se oblékat do zimních věcí a zimu vydržel.


Frederik si dokázal živě představit to, jaké to je takto držet hrníček v dlaních a nechat své zkřehlé prsty zahřát. Usmál se do šály a otočil se ke svému kamarádovi, který kopal do sněhu na okraji silnice.

Nicolas seděl na lavici, šoupal nohama a lil do sebe třetí kakao za poslední hodinu, co tu seděl se svou sestrou. Byla mu otřesná zima, nesnášel zimu, což bylo docela nevhodné, když bydlel právě v tomto místě.
"Ségra, už bychom mohli domů, ne?" zkoušel se ptát a přemlouvat k tomu, aby tu déle nečekali. Laura zavrtěla hlavou a upila poklidně ze svého šálku.
"Musíme tu počkat, potřebuju ty papíry a zítra je poslat do Greenpeace."
"Mohli to poslat mailem," zavrčel nevrle Nicolas a vypil kakao, bylo moc sladké, když jej dopíjel, Nicolas měl raději takové to hořké kakao, nežli sladké.
"Nemohli, chtěla jsem je přímo od nich do rukou," koukla na něj a chytila ho za ruku. "Vydrž, jsou to důležité papíry, zkontroluju to tady, kdyby to poslali mailem a byla v tom chyba, zase bude trvat, než to opraví..." chytla ho za dlaň. Házela na něj omluvný pohled. Nicolas zaklonil hlavu. Jeho sestra byla tvrdohlavá.
"No jo, tak mi kup ještě jedno kakao," pozvedl obočí a usmál se.
"Koupím," ušklíbla se, ale vstala a s vrtící hlavou šla koupit další čokoládově chutnající nápoj pro svého bratra.
Nicolas zůstal sedět a dýchal si do dlaní, aby si je zahřál, cítil, že mu prsty zmrznou a jen kdyby do nich bouchl, upadnou mu jako rampouch. No samozřejmě trochu přeháněl, ale čím se měl zabavit, než bude pít onen omamný nápoj. Nemyslel omamný kvůli alkoholu, ale kvůli jeho oblibě. Když zvedl oči, aby se rozhlédl kolem, spatřil chlapce, který pronásledoval jeho myšlenky celé noci a dny. Chlapce, kterého dvakrát vezl domů v podnapilém, nebo spíš opilém, stavu.

V Nicolasovi se cosi pohnulo, když viděl, jak Frederik hýbe rukou. Něco říkal jakémusi klukovi, co byl s ním a ten se mu smál. Nicolas nemohl odtrhnout pohled od Freedrikovy ruky. Jeho pohyby byly ladné a jemné. Vůbec ne prudké, ale jakoby lehce pluly vzduchem. Ani si nevědomoval, že na chlapce zírá s pootevřenými rty a polyká tak ledový vzduch. Prohlížel si se zájmem jeho celou osobu. Usmál se nad jeho křehkostí, Nicolasovi se zdál strašně maličký. Když jej vozil v autě nebo když ho převlékal do pyžama, bylo přímo fascinující, jak má jemnou kůži. Hnědou, jako světlou, mléčnou tabulku čokolády.


"Ti říkám, že to pít nebudu," slyšel Nicolas mluvit Frederika, když procházel s Fabiánem kolem jejich stolu.
"Proč? Teplá medovina je zdravá a navíc dobrá," snažil se přimět Fabián Frederika k tomu, aby si dal panáka s ním. Nicolas to pozoroval a slyšel každé slovo.
"Nehodlám se opít!" křikl Frederik a jeho oči svítily na dálku. Nicolas jej sledoval.
"Proč? Nemáš tu pana Radiátora?" začal se smát nahlas Fabián a vysloužil si tak od okolních lidí několik znepokojených pohledů, zejména od starších lidí. Mračili se na něj a nadávali pro sebe, jak si jde člověk odpočinout a nemají klid.
Nicolasovi bylo jasné, o kom mluví, moc dobře si vzpomínal, jak Frederik nazval jeho horké dlaně, které držely to zkřehlé tělo, které si hrálo na otužilce, jako Fabián. Když si to Nicolas vybavoval, usmíval se. Bylo zvláštní být vedle onoho chlapce a nemoct mu říct, že jste to vy, kdo tohle všechno dělal. Jediné, co mohl prozradit bylo svou existenci jako kluka z koncertu, který nepromluvil ani slovo a jen pil minerálku. Nicolas to o sobě věděl, ale nebyl uvolněný v takovéto společnosti. Svým způsobem byl rád za to, že není nikde sám, ale toužil mít kamarády stejně jako Frederik. Chyběla mu školní léta, utekla jako voda, ač v té době školu nesnášel, nerad se učil a dělal úkoly, sice jeho známky byly dobré, dá se říct, nadprůměrné, ale nebylo to tím, že by se Nicolas učil, pouze poslouchal s nudy výklad učitelů.
Když se poohlédl, kde je jeho sestra, zasekl se pohledem ve smaragdové tůni. Tělem mu projel mrazivě ledový pocit a zatajil dech. Frederik se na něj díval, upřeně a hluboce. Jakoby zkoumal, odkud ho zná, jakoby se pokoušel v jeho očích zjistit, odkud se znají. Frederik přimhouřil oči a zapřemýšlel. To je přece ten kluk z koncertu, ten podivín, který působil nepřístupně a ani nedutal! To je on, poznal ho, ač měl na hlavě kulicha a nebyl vidět jeho šátek, vykukoval mu pouze z pod čepice na čele nad obočím. Frederik nevěděl, proč se jemně usmál, ale usmál, možná jako pozdrav, že potkal někoho známého. Sklopil zrak do hrnečku a zpět jej zvedl, aby si vysloužil od Nicolase na oplátku úsměv v podobě zářivého.
Nicolas si připadal hloupě, směje se na něj, jakoby se znali, ano, znali se, ale z pohledu Frederika pouze jednou na koncertě, což Nicolas vnímal jinak, měl k němu mnohem blíž. Možná, že to Frederik v hloubi duše cítil, možná, že podvědomě věděl, že jej něco k tomuto chlapci táhně, poněvadž, když se na něj díval, cosi ho hřálo v okolí břicha a na rukou mu naskakovala husí kůže. A… vybavily se mu radiátory.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mischulka Mischulka | E-mail | 5. ledna 2014 v 17:47 | Reagovat

Já už bych chtěla, aby se kluci začali bavit! :D
A ještě jim závidím ten sníh, co tam mají! Už mě štve, že my tady pořád nic :/ Mohli by mi trochu poslat :D

2 Karin Karin | 21. října 2016 v 21:36 | Reagovat

Ty radiátory mě vždy rozesmějí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt