Freestyle Leben 1.

10. září 2011 v 13:09 | Schmetti |  Freestyle Leben


Ráda bych vám představila povídku, která se jaksi vymyká všem, které jste měli možnost ode mne číst. Vždy jsem se zaměřovala většinou v hlavním ději na homosexuální páry, tady je tomu jinak (ženská homosexualita se zde ale vedle hetero vyskytuje)


Freestyle Leben, název povídky mnohým může napovědět, je příběh o dvou bratrech, jejichž život je nabit volností, jako skákání ve vzduchu na závodech motocrossu. Robert a Pepan. Dále zde vystupují dvě dívky, Daniela a Valerie. Jejich povahy poznáte během čtení, avšak ne vždy jde lehce odhadnout, kolik osobností v sobě skrývají.


Problémy, vzpomínky protkané veselými chvilkami, to vše, jak dívky tak chlapci, chtěli, abychom zapsaly právě v tomto příběhu.


Příjemné čtení


S & S




autor: Schmetti & Schildie


"Tak co, Robe, jak se těšíš na motorky?" usmál se Pepan na svého bratra, když odemykal své super speciální vybavené auto. Robert si popohodil batoh na rameni a zasmál se. Letmo zkontroloval oblohu nad jejich hlavami. Oblačno. Lepší než pařák a zároveň lepší než déšť. Celkem ideální počasí na akci, na jakou se chystali.

"Co to je za otázku? Já tam budu hlavní hvězda!" pohladil Robert svoji milovanou motorku KTM SX. Freestyle byl jeho život a sám sebe viděl jako nejlepšího jezdce Evropy, při nejmenším nejlepšího v Německu. Do Danyho Torrese měl však hodně daleko.


Pepan se zaksichtil a točil klíčky kolem svého prostředníčku, což mělo značit velmi neslušné gesto. Hlava do strany s menším úšklebkem to jen podtrhovala a jeho plavé rozpuštěné vlasy mu lemovaly obličej.

"Egoisto," odfrkl si a nasedl tak do svého vytuněného Trabantu.


Vzhledem k tomu, že nosil oblečení XXL velikosti, řídilo se mu celkem pohodlně, což mnozí nechápali.


"No jo, ty máš co říkat! S tou tvoji rachotinou mi budeš dělat jen ostudu. Navíc to je motorkářský sraz, takže tuhle plechárnu zaparkuj někde ve křoví," Rob si často dobíral Pepu kvůli jeho zálibě ve starých autech. Přišlo mu to takové ´páprdovské´. "Startuj, nemáme čas!" nasadil si svoji nablýskanou černo stříbrnou helmu, nasedl na motorku a nastartoval. Prudký, řezavý zvuk motoru dokonale přehlušil Pepanův chcípajícího Trabanta.


Robert miloval zvuk motorek, když pod ním mašina vibrovala a on mohl ujíždět svobodně krajinou jako pták. Párkrát šlápl na místě na plyn. Cosi kontroloval před sebou a upravoval si boty na nohou. Potřeboval sedět bezpečně. Nikdy ho nic nesmělo tlačit.


Pepan otevřel okýnko, mávl na něj a rozjel se ze zahrady na příjezdovou cestu, posetou štěrkem, vedoucí k silnici. Robert za ním.


Robert nesměl vynechat žádný z motorkářských srazů v Německu. Ačkoli z Lipska do Chemnitzu je cesta dlouhá přibližně 108 kilometrů, není to pro něj žádná překážka. Před dvěma lety se dokonce trmácel až do Španělska, aby mohl spatřit krále freestylu Danyho Torrese.


Jeho bratr ho vždy jako věrný ocásek doprovázel, nehnuli se od sebe. Hodně vrstevníků okolo nich obdivovali jejich bratrskou lásku. Většina kamarádů se se svými sourozenci neshodla, hádali se a byli nejraději, když nemuseli být vedle sebe. U rodiny Glühbirne to bylo naopak. Když nebyl Pepan s Robertem, byli jako bez rukou.


***


"Neremcej, uvidíš, že se ti to bude líbit. Já na Freestyle jezdím s tátou každý rok a je to sranda," napomínala Valerie svoji kamarádku Danielu. Obě dvě byli přítelkyně už od dětství a nepřipadalo v úvahu, že by někam šly bez sebe. Chodily i na akce, které je až zas tolik nezajímaly, ale pokaždé si to dokázaly užít, rády poznávaly nové lidi.


"Jako mě se líbí motorky, ale nevím..." Daniela nakrčila nos a otevřela dřevěnou skříň v rohu místnosti. Byly u ní doma. Přesněji řečeno, u nich doma. Bydlela s rodiči.

Malý pokoj zdobily oranžovo červené zdi. Dvě oranžové a dvě červené, na nichž byly namalovány jakési, světlé barvy, ornamenty, pro Danielu vyznamné. Okno se vzdušnými světlými závěsy bylo naproti posteli, která stála podél zdi, na níž viselo pár plakátů, polička s plyšáky a soškami. Koberec s povlečením splýval v jedné barvě, a to žluto oranžové. Místnost působila nanejvýš útulně a příjemně. Daniela měla tuto barvu ráda.
"No každopádně se tam aspoň napijeme a ohlédneme se po nějacích týpcích," hodila na Valérii očko a vytáhla trochu potrhané džíny a volnější oranžové tričko, které měla ještě ze základní školy. Stál na něm bílý nápis vystihující poučnou průpovídku jejich třídní učitelky, pod nimž byl vyobrazen pihatý obličej s jedním zubem. Daniele vždy připomínal jednoho spolužáka, jenž byl středem posměchu většiny třídy.


"Ale tohle je něco lepší. Na jiných srazech jen lidi čumí na stojící motorky, ale freestyle je něco úplně jiného. Mně vždycky buší srdce, když vidím, jak lítají ve vzduchu. V Praze v O2 aréně dokonce skákal i devítiletý kluk," Valerie milovala všechny sporty spojené s adrenalinem, od Freestylu na motocyklech až po skákání na koloběžkách či snowboardech.


"No ok, budu ti věřit, má drahá," pravila Daniela s úšklebkem, když jí z úst vycházelo oslovení, otočila a začala se převlékat. "Jen doufám, že tam nebude chcát, nechtěla bych zmoknout, i když mám déšť ráda, ale hošani by si asi moc dobře nezajezdili, ještě si tam rozsekají palice, to bych nechtěla vidět," zamračila se a nasoukala své útlé boky do kalhot. Byla hubená, možná až moc. Jemná, křehká dívka malého vzrůstu s dlouhými světle hnědými, snad až blonďatými dredy.


"Neboj, při nejhorším se zašijeme někam do hospody a dáme si něco na zahřátí. Určitě si k nám přisedne pár hezkých motorkářů," Valerie se celá rozzářila při pomyšlení, že narazí na nějakého nabouchance v kožené bundě. Mezi muži byla jako ryba ve vodě a téměř všude se našel někdo, kdo se jí děsně moc líbil. Většinou si ale z namyšlených frajírků dělala srandu. Bavilo ji provokovat. "Se těším!" radostně zadupala a sáhla po svých mírně odrbaných džínách, do kterých se vešla jen tak tak. Nebyla tlustá, měla jen plnější boky a širší stehna, holka přesně do ruky. Měla dlouhé, uhelně černé vlasy až do pasu, oči čokoládově hnědé a trochu šikmé.


"No..." Daniela jen cosi zamumlala a zakroutila se v tričku. Potřebovala se cítit pohodlně, neměla ráda upnuté oblečení. Sedla si znovu na postel a vysypala celý obsah karamelově hnědé kosmetické taštičky. "Hele, mám si dát jen černé stíny nebo zelené? No... asi jen černé, zelenou na sobě nemám, i když moje oči jsou hnědo zelené, a nesměj se, že řeším svoje oči," vyplázla na Valerii jazyk a začala se krášlit. Občas působila lehce klučičím stylem, ne však vždy. Bylo v ní více osobností.


Valérie se k ní přisedla a otočila si její obličej k sobě. Zadívala se na ni a Daniela zvážněla.

"Ukaž se? Vypadáš dobře, prosím tě. Akorát si namaž pusu nějakou pomádou. Máš vysušené rty," Valerie vyndala z kosmetické taštičky kokosový balzám a Daniele namazala rty sama. "Vidíš, jak ti to sluší," usmála se na svoji milovanou přítelkyni. Valerie se však ve všední dny nelíčila. Zakládala si na svých tmavých, uhrančivých očích, ty byly na ní nejkrásnější. Malovala se pouze, když měla vystoupení. Věnovala se tanci. Uměla všechny druhy, od klasických tanců po latinsko-americké. Nejraději tancovala Bachatu, při které mohla vášnivě vrtět svými baculatými boky.


"Hele a ten Torres tam nebude?" zeptala se Daniela, bordel uklidila a rychlostí blesku bylo všechno na svém místě. Danyho Torrese, Španěla, měla jako plakát obrovských rozměru v předsíni, dostala ho od Valerie k narozeninám.

"Ne, Torres tam bohužel nebude," Valerie posmutněla. Přijde jí to jako včera, když ho před rokem viděla na Gladiator games v České republice. Od té doby o něm pořád mluvila a naučila i Danielu, aby ho měla ráda. Ta však na jeho živém vystoupení ještě nikdy nebyla. "Zajedeme si na něj někdy do Španělska, hm?"

"Jasný, jen co budou prázdniny," mrkla na ni kamarádka, kolem krku si ovázala hnědý šátek a sáhla po batohu. "Můžeme jít. Nic víc si brát nebudeme, ne?" rozhlédla se po pokoji, zda jim něco nechybí. "Nabíječka, mobil..." počítala na svých štíhlých, dlouhých prstech obsah svých potřebných věcí. Měla pěkné ruce.


"To je jasnočka, Dany. Budu ti říkat Dany, jo? Torres se tak taky jmenuje," škádlivě se pousmála mladá černovláska a oblékla si svoji motorkářskou bundu s orlem na zádech. "Já mám všechno... doufám," pověsila si na rameno koženou brašnu a pro jistotu ještě zkontrolovala, zda-li opravdu něco nezapomněla.

"Tak pojď, trvá ti to všechno dvě hodiny," Daniela vzala Valerii za ruku a skoro až násilím ji táhla ven. Pospíchaly na autobus, ani jedna neměla řidičský průkaz, ačkoliv oběma bylo dvacet let.


"Počkat, bundu!" vyjekla Daniela před barákem, Valérie se znuděně zaksichtila a protočila oči.


***


"Ne, budeš stát tady! Ty vole, brácho, neser mě, kurva!" Robert se vztekal. Pepan chtěl zaparkovat na parkovišti mezi ´normálními´auty. Robert mu to zakazoval. Zastavil ho na příjezdové cestě k poli a donutil bratra stáhnout okénko, strčil ruce dovnitř, opřel se, aby nemohl nikam jet.

"Chci parkovat normálně!" ječel po něm Pepan. Uhrančivě do něj zavrtával oči oříškové barvy s dlouhými řasami. Jeho plavé vlasy na ramena podél obličeje se kývaly. Byly lehce vlnité.

"Nebudeš mi dělat ostudu," zavrčel mladší z nich, Robert. Jeho vlasy se neměly jak houpat. Měl je krátce střižené, černé jako půlnoční oblohu. Vpíjel se svýma očima, které byly stejné jako Pepanovy, do bratrových.

"Hele, buď rád, že mě tu máš! Však můj Trabi ti bude dobrý, až se tu zase ožereš jako prase a já tě budu muset odvézt domů. Pak tu svoji motorku tady můžeš akorát nechat vyhnít!" Pepan se jen pohodářsky usmál, věděl, že říká pravdu. Tím dokázal Roberta nejvíc naštvat. Nenechal se vytočit. "Dovolíš?" zmáčkl tlačítko a zavírající se okýnko přiskříplo Robertovu paži. Pepan si vytunil svého Trabanta tak, že fungoval jako nejmodernější Audina.


Robert jen zabručel a ukázal na bratra neslušné gesto. Dělal to často. Vrátil se ke své motorce a oba tedy zajeli na parkoviště. Robert na parkoviště pro motorky a Pepan pro auta. Byl hrdý na své auto, rád provokoval, byl originální.


Na poslední tuning party trabantů v Eisenachu dostal první místo za nejlepší interiér. Tyto akce, týkající se pouze aut, však navštěvoval výhradně sám. Chtěl ostatní kamarády ušetřit Robertových narážek, že se rýpají ve vykopávkách a auta starší než dvacet let patří do šrotu. Pepan měl svého mladšího brášku nade všechno rád, ale občas se za jeho egoistické scény styděl.


"Máme čas do večera, dnešní závody začínají v osm, takže si můžeme vegetit," Robert procházel s bratrem po hliněné cestě mezi hosty. Byl to jako jakýsi kemp, slavnosti, na ten způsob. Lidé se tu mohli ubytovat v chatkách nebo stanech a stravovali se ve stáncích s Bratwursty, Currywursty, pivem a dalšími specifickými pokrmy.

"Už tu je hodně lidí, na to, že je teprve jedenáct dopoledne," konstatoval Pepan a podíval se na své hodinky. Robert pokýval hlavou. Věděl, že nebude moct pít do doby, než se předvede na place, tudíž nedovolí ani bratrovi něco pít. Pokoušel by jeho chuťové buňky.


"Prý tu bude i ten malý kluk z Čech. Viděl jsem ho na youtube. Prý se setkal s Torresem. Bych taky chtěl," povzdychl si Rob a pozoroval atmosféru kolem. Nechápal, proč jsou všichni tak chladní a znudění. Holt Němci nejsou tak temperamentní jako Španělé. Minulé léto v Madridu, to byla správná freestyleová pařba!

"No jo, aby ses z toho Danyho nezbláznil!" otráveně odfrknul starší z bratrů. Robert totiž nebásnil o nikom jiném. Dokázal o svém španělském princi mluvit od rána do večera. "Jsou i lepší závodníci, třeba Nate Adams."

"Fuuuj! Adams! Taková držka! Tomu bych nepodal ruku!" Rob udělal znechucený obličej.

"Náhodou, já ho mám radši. Umí při skákání rapovat."

"Blbost! Je hnusnej a opelichanej! Na Danyho nemá. Ten je krásně snědý, opálený jako já!"


"No jo, aby ses nezbláznil, stejně to nechápu, jsem úplně jiný než ty, kdo ví, s kým tě máma měla, že seš černý jak cikán," Pepan mluvil protivným tónem hlasu, avšak to myslel úplně jinak.

"Jaký cikán? Španěl, vole, Španěl!"

"A Španělé jsou co?" Pepan se zašklebil a vysloužil si od Roberta další vztyčený prostředníček.


"Jdu koupit pití, zatím tu seď a s nikým se nebav," rozkázal Robert a odešel ke stánku, zatímco Pepan si sedl na dřevěnou lavici.


Robert se na chvíli pozastavil a s úžasem pozoroval čtyři skákací rampy. Už při představě, že za pár hodin bude lítat ve vzduchu, se mu zvýšila hladina adrenalinu na dvojnásobek. Toužil být nejlepší. Jeho snem bylo skočit tzv. Double Back flip - dvojté salto vzad. To zatím nedokázal ani Dany. Zatím se to povedlo snad jednomu jedinému člověku na světě, tím byl Travis Pastrana, další Robertův idol. Dany měl však větší charisma.


"Čus kámo!" pozdravil jej starý přítel, který šel náhodou kolem. Postarší muž, středně pokročilého věku se zmačkaným obličejem a hnědými vlasy.

"Jeee, nazdárek Horste!" Rob mu náruživě skočil kolem krku a poklepal ho po zádech.

"Tak co, Robi, jak to dneska vidíš? Nějaké nové tríčky?"

"Zkusil bych Back flip no hand, ale nevím, jestli to dám bez držení. No a pak pár jiných triků, to je překvápko, znáš to, ne?"

"Na tebe se vždycky rád juknu, chlape!" přítel se machrovsky pousmál a popotáhl z cigarety. Smrděla levným tabákem. "A kde máš bráchu? Seznámím vás se super buchtama. Bude sranda, hm?"


"Sedí támhle na lavičce a čeká, až mu donesu něco k pití," a taky něco k jídlu, ale Robert pro svou dobrou kondici nehodlá konzumovat cokoliv mastného, vždy, když má soutěžit, jí zdravé věci jako zeleninu a k tomu sladké věci, aby měl energii. Proto si koupil dva velké koláče, jeden borůvkový a druhý nějaký ovocný. K pití vzal dva kelímky sodovky.


"Tak až si trochu dáchnete, přijďte za náma. Jedna moje kamarádka se moc ráda seznamuje, takže tě čekáme, ok?" mrknul Horst a zazubil se. Robert se sotva usmál, když si uvědomil, jak má Horst kouřem zažloutlé zuby.

"Jasnočka, zatim čus" mávnul Rob. O ženských nechtěl ani slyšet. Bývalka byla pěkná stíhačka a Robert miloval svobodu. Neměl náladu na to, aby po něm lezla nějaká slepice.


***


Robert s Pepanem se zabydleli v jedné ze zdejších chatek, které byly ne příliš dobře vybaveny, jediná dobrá věc na nich byla, že byly postaveny celé ze dřeva a to i uvnitř, nepůsobily chladně, což by Pepan asi nedokázal snést. Od mala byl zmrzlík a i v třicetistupňovém parnu měl potřebu se kutat do mikin a svetrů. Bílá barva by ho znervózňovala. Robertovi by bylo teplo, ale nenáviděl holé zdi a vyzařující chlad místnosti, dával přednost teplo vydávajícímu interierů.


"Heeeey!" uslyšeli hlasité hulákání a bouchání. Bylo jim jasné, že to nemůže být nikdo jiný než jejich kamarád Horst. Vlastně ho ani nepovažovali za kamaráda, jen se s ním potkávali na všech motorkářských akcích a on se k nim vždy bez dovolení připletl.

"Mám mu jít otevřít?" zívnul otráveně Robert. Nejraději by se před jízdou trochu prospal.

"Jak chceš. Tys ho pozval, já ne!"

"Nepozval. Vnutil se mi. Prý přijde s nějakýma holkama nebo co."

"Mhm," Pepan se vrtěl v posteli a zíval. "Nějaká buchta by bodla, zatímco ty budeš skákat," ušklíbl se. Robert po něm hodil polštář.

"Žádný ženský! Nemám rád ženský! Budeš koukat na mě, jak skáču! Já jsem lepší než ženská!"vztekal se Robert. Chtěl si s bratrem užít hezký víkend na motorkách, a ne se zabývat slečinkami, které si nechají všechno zaplatit a vymývají člověku mozek. Když však viděl bratrův mlsný pohled, rezignoval. "No jo, ty bejku, jdu jim otevřít, jinak ti praskne poklopec," protočil oči.


"Čau, chlape!" jen co Robert otevřel, Horst se hrnul dovnitř chatky, aniž by čekal na vyzvání, a plácal Roberta po zádech. Za ním se vnesly dvě dívky.

"Čau," řekl potichu Robert, v hlase žádné nadšení. Pepan okamžitě vstal, jak uviděl ženské pohlaví ve své blízkosti sotva dvou metrů.

"Tak jsem vám přivedl dvě kočky!"


Jen co Pepan spatřil dvě něžné tvářičky, začal čechrat polštáře a promačkal svoji matraci, zda-li je dostatečně měkká.

"Ahoj děvčata," mile je pozdravil a přátelsky rozevřel náruč.

Horst se mu však vmíchal do pokusu je obejmout.

"Takže tohle je Valerie," ukázal na černovlásku v kožené bundě.

"Valerie, to je krásné jméno Valerie," usmál se vstřícně Pepa a podal jí ruku. K damám byl vždycky galantní. "Já jsem Pepan."

"Ahoj," tiše jej pozdravila.


Horst se usmíval, rád dohazoval všem kamarádům holky, přezdívali jej Horst agency.

"A tahle buchta se jmenuje Daniela," postrčil dredatou slečnu blíž.

"Daniela? To je taky super jméno Daniela. Něco jako Dany, Dany Torres. To jsi slečna přesně pro mýho bráchu, že, Robe?" naklonil se k druhé slečně, aby k němu nemusela zdvihat hlavu. Pepa byl příliš vysoký a ona malá. "Taky hezoučká, Horste," lehce jí přejel ukazováčkem po tváři. Ona však nevrle ucukla.

"Jo, přesně jako Dany Torres," i když se zdálo, že mu protivně uhnula, poté se mile usmála. Ustoupila krok dozadu, ruce dala za záda a odhodila si dredy z ramen.


"No a ty, Robe, to jako holky nepozdravíš, nebo co?" Horst se zaškaredil. Nebyl zdaleka ve věku jako zdejší chlapci. Pepanovi bylo 24 a Robertovi 22. Horst byl o dvacet let starší. Svým vzhledem Robertovi připomínal opelichaného ptáka s hnědým peřím. Jeho nos byl jako velká okurka. Na obličeji vrásky a úzké rty.


"Čau," zavrčel Rob a ani se na děvčata neotočil. Ubrouskem na brýle čistil svoji helmu, na obyčejné jízdy motorkou používal jinou, nyní držel v rukou červenou. Musel při letu co nejvíc zářit. "Pepane, vybalíš mi tu moji červenou kombinézu?" rozkázal svému bráškovi a namistrovaně kráčel k podivnému zrcadlu, pověšenému nad umyvadlem, si namazat svůj snědý obličej krémem proti pocení, aby mu při jízdě netekl pot do očí. Chatky pro soutěžící byly vybaveny o něco lépe, než pro návštěvníky, avšak sprchy nebyly součástí. Každý se musel osprchovat ve společných koupelnách.


"To je gentleman, co?" pronesl ironicky Pepan. "Teď počkáš, Robe, máme tu návštěvu."

"Já mám za pár hodin soutěžit, ne se tu vybavovat," zavrčel mladší z bratrů a konečně se otočil na dívky.

"Glühbirne, Robert Glühbirne," odměřeně natáhnul ruku mezi děvčata. Nekoukal však na ně, nýbrž k zrcadlu a přemýšlel, jestli by se neměl oholit.


"Brášine, ty je zdravíš skoro jako James Bond, ten se taky představoval podobně. Nejdřív příjmení, pak jméno a potom zase příjmení. Jsem Bond, James Bond," Pepan se snažil o malý vtípek. Nikdo se ale nesmál. Valerie znuděně nakrčila nos a Daniela se jen mírně šklebila.

"To seš spíš ty. James Bond byl taky takovej nadrženej pták," Robert probodl Pepana očima, aby se zdržel svých rádo by vtipných fórků.


"Myslím, že bychom tu měli pana soutěžícího a Pepana nechat o samotě, aby se pan soutěžící koncentroval," ozvala se Daniela, dlouhými, hravými kroky, co vypadaly jakoby táhle, poskočila, odešla ke dveřím. Valerie šla hned za ní.

"Máš pravdu, Dany," Valerie položila ruku Daniele na rameno a opřela si o ni hlavu.


"Pepan se určitě bude bavit, Robovi jen hrabe před závodem," zkonstatoval celkem trpce Horst a aniž by kluky pozdravil, odešel s holkama mimo chatku. Robert s Pepanem se octnuli sami.


"Ty jo, tyhle čičinky se Horstovi povedly, co? Která se ti líbí? Jsou hezký obě, viď? Je vyzkouším. Tu, co bude jebat líp, si nechám," uculil se Pepan a srovnal si vlasy za ucho.

"Vyndej mi tu kombinézu, já se zatím oholím," mladý motorkář si sundal tričko a v kosmetické taštičce hledal gel na holení. "Jsem si neměl mazat ksicht tím krémem. Už mi hrabe před závodem."

"Posloucháš mě, vole?"

"Jo, poslouchá, ale neodpovídám," Robert se k němu otočil, prošel kolem něj, plácnul ho do ramene a pak sebe na hrudi. Byl hubený, ne vychrtlý, ale jeho postava měla hodně daleko do vypracovaného svalnatce.


"S kým si mám pak povídat?!" Pepan na něj vyjel hystericky a vytáhl z cestovní tašky bratrovu červenou kombinézu se značkami RedBullu. Podobnou nosil jeho idol Torres.

"No ok, jak vypadaly?" Robert se obětoval a optal se na vzhled dívek.

"Ta Valerie, měla takový krásný vlasy hezký a pěknou prdel, fakt číča! A ta druhá taky, byla dredatá, hubeňoučká, křehoučká! Ach jo, asi jsem se zamiloval... do obou. Kterou si mám vybrat?" Pepa se svalil na postel a spokojeně si hladil břicho.


"Ta dredatá, to byla ta Daniela?" zpozorněl Robert, když si vzpomněl, jak jeho bratr přirovnával její jméno k Danymu Torresovi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 omatipoko omatipoko | 20. ledna 2015 v 19:13 | Reagovat

Začínám číst ! Velmi mě zaujala a těším se na další díl až si přečtu :)

2 Karin Karin | 28. října 2016 v 23:48 | Reagovat

Vypadá to dobře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt