Freestyle Leben 2. 2/2

14. září 2011 v 14:27 | Schmetti |  Freestyle Leben

***


"Říkáš, že tvůj bratr dá BACKFLIP JACKHAMMER, jo? To bych chtěla vidět! Ještě jsem v Německu neviděla nikoho, kdo by tohle zvládnul," rýpla si Valerie do Pepy. Znala všechny druhy skoků a dokonce i jména jezdců, kteří je vymysleli. Tenhle skok byl její oblíbený a nejlíp jej skočil opravdu jen Torres. Něco tak těžkého skáčou pouze opravdoví mistři. Nedokázala si představit, že by Rob udělal salto, při němž by se zaháknul nárty o řídítka a visel hlavou dolů.

"No fakt, nekecám, brácha je borec," Pepan se egoisticky pyšnil svým skvělým bráškou a vzal si od stánkaře půllitrový kelímek s točeným pivem. V zásadě pil české pivo, jiné mu nechutnalo. Pozval dívky, takže zaplatil zbytek a společně se odebrali na svá místa.



"Hele, a to nejseš s Robem a nepodporuješ ho? Nedodáváš mu odvahu?" zeptala se empaticky Daniela při myšlence na snědého mladíka. "Musí být nervní..." napila se a natáhla nohy před sebe. Přemýšlela o něm.

"Ten má takový sebevědomí, že už žádný dodávat nepotřebuje, milá zlatá," Pepa jí poklepal na stehna a pohodářsky si popískával. Daniela podrážděně uhnula. Vadilo jí, když se někdo vnucoval nebo na ni chlípně sahal. Muže si příliš nepouštěla k tělu a málokterý se jí líbil. Přitahovaly jí odtažitější typy.

"Hele, ty chlíváku, nesahej na moji kámošku, jo?" reagovala Valerie. Ochraňovala svoji přítelkyni. Dokázala jakéhokoli dotěrného chlapíka klidně i zbít. Kromě tance se totiž věnovala i bojovému umění.

"Chceš snad, abych se věnoval tobě, kotě?" provokoval Pepa. Holky, které rýpaly, mu lezly na nervy.

"Naser si," procedila mezi zuby.

"Ale já nemluvím o egu," Daniela ignorovala jejich slovní boj a věnovala se tématu, které vedla, než na ni plavovlasý kluk sáhl. Pepan si strčil vlasy za uši a otočil se zase na ni.

"A o čem jako? On moji podporu cítí na dálku. Nepotřebuju ho objímat jako teplouš," objal Danielu kolem ramen.

"Lepší objímat nervózního bratra než cizí holku," Valerie ho kopla do kotníku.

"Au!" kopnul na oplátku do ní.

"Přestaňte do sebe kopat jako děcka," Daniela zabručela. Pepan se svou rukou zůstával na jejích ramenech. Byl celý vykroucený, ale očividně to pro něj nebyl problém.

"Tak ať čumí na motorky a nesahá na tebe," Valerii bavilo se dohadovat, pošťuchovat se. Pepu evidentně nikoli, nechala jej tedy na pokoji. "Hle támhle už startuje," ukázala na rampu, u níž Rob žhavil motor. Z rozhlasu se ozval pořadatel se svým nudným úvodem o soutěžících, pořád ta stejná jména.

"A jo!" Pepan ožil, sundal pracky z Danieli a posadil se rovně. Přemýšlel o tom, jestli se má postavit, aby jej bratr viděl. Byl si jistý tím, že jeho osobu vyhledá alespoň na mžik pohledu. Výjimečně akčně vyskočil na nohy a přiřítil se blíž k závoře, za níž byli muži.

"Hey, hey, Robe!!" Pepan hlasitě zakřičel a zahvízdal, poskakoval na místě a šíleně mával rukou ve vzduchu.

Robert se již chystal nandat helmu, zarazil se však při pohledu na Pepu. Nebál se, nikdy se nebál, ale když si uvědomil, jak bratr křičí jeho jméno a hrdě k němu vzhlíží, cítil se ještě jistěji. Kývnul hlavou na znamení, že je připravený, nasadil ochrannou helmu a nastartoval.

"To jsem zvědavá, co je to za borce. Jdeme blíž, ne?" Vali si nemohla nechat ujít, kdy sebou Rob flákne o zem a rozbije si nádrž.

"Jo, chci ho vidět pořádně," Daniela se zvedla ze sedačky a s Valérii se přesunuli vedle bratra prvního soutěžícího, Roberta. Byl jako první na řadě, což znamenalo velký burácející humbuk, skandování jeho jména, a mezitím pár nadávek. Valérii přišlo až neuvěřitelně směšné, že někdo neznámí jako Robert Glühbirne má takovou podporu v obecenstvu. Znala všechny, ale nevzpomínala si, že by někdy jméno jako Robert někde zahlédla či o něm slyšela.

"Robe, jeď, jeď, seš borec!"

Dívky se na sebe letmo usmály, když slyšeli Pepana vykřikovat a opřely se o závoru. Daniela cítila zvláštní pocit uvnitř sebe, nikdy na žádném takovém závodu nebyla a tak nevěděla, jaké pocity by měla mít. Valérie byla zkušená a tak nadšeně, zaujatě zapichovala oči na dráhu.

"Jestli sebou flákne o zem, nechci to vidět," zamumlala menší z nich a dívala se, jak Robert, plný energie, šlape na plyn a rozjíždí se.

"Tak se ukaž, supermane!"křičela Valerie a skákala na špičkách. Bušilo jí srdce a sama si připadala jako na motorce. Toužila cítit tu svobodu, být aspoň pár sekund ve stavu beztíže.

Robert se rozjel plnou rychlostí a za burácení fanoušků vyletěl do vzduchu. Na nic nemyslel, vnímal jen tu osvobozující volnost. V letu mrštně sesedl z motorky, přehodil obě nohy na stranu k blatníku, nasedl zpět a doletěl na protější rampu. V hlavě měl prázdno, připadal si jako král.

"Robe! Robe! Robe!" vískali jeho fanoušci. Všem bylo jedno, že skočil ten nejjednodušší skok. Obdivovali ho.

"Jenom CAN CAN? To se moc nepředvedl," Vali zklamaně odfoukla.

"Nepruď, ještě bude jeden skok," syčel na ni Pepa. Neřešil, jak je který trik náročný. Záviděl bratrovi jeho odvahu.

Robert se rozjel znovu.

"Čum, vole! Čum!" Pepa horlivě křičel a ukazoval prstem. "To byl BACKFLIP NO HAND. Ty pííííííčo! Salto bez držení!"

"Neřekla bych, že je pouhý zúčastněný..." pronesla Daniela k Valérii. "Bylo to dobré. Muselo mu to dát zabrat."

"Ty vole, ty vole!!" Pepan šílel nadšením. Byl jako smyslů zbavený. Jeho pýcha vzrostla o několik desítek metrů výš. "Můj brácha je nejlepší, nejlepší!! Chápete to, kurva, někdo?! Tohle je můj bratr!! Já se asi poseru!"

Pepan na sebe vylil pivo a skočil na malý moment Daniele kolem krku. Hned se odtáhl.
"Já z toho nemůžu, jsem totálně odvařený!! Miluju tě, brácho!!"


Valerie ohromeně zatleskala. NO HANDS by od Roba opravdu nečekala.
"Hmmm, tohle už ušlo," ušklíbla se. Byla příjemně překvapena, po dlouholetých zkušenostech ji to však nevyvedlo z míry.

"Ať si každý říká, co chce. Můj brácha je pašák! Jednou ho bude obdivovat i Torres, viď, Dany?" Pepan poplácal Danielu po zadku. Ucukla mu.

"Je dobrý, já se v tom tak nevyznám, takže mě to připadá dobré," Daniela se na Pepana usmála a ten jí věnoval dlouhý úsměv s pohledem do očí.


***


"Dneska jsem to podělal," vztekal se Rob a kopnul do sebe jednoho panáku rumu. Jeho výkon byl obdivuhodný, ale on sám se sebou nikdy nebyl na sto procent spokojený.

"Docela to šlo. Čekala jsem horší. Ten druhej skok byl v pohodě," konstatovala Vali a upila trochu svařáku.

"Nikoho neposlouchej, bratře. Seš the best!" Pepa pyšně poplácal Roba po ramenou a Valérii nevraživě probodnul pohledem.

Robert vrtěl hlavou. Byl perfekcionista a v tomhle sportu to šlo ovládat těžko. Záleželo na mnoha faktorech. Počasí, jeho kondice...

"Řekni něco, Dany!" Pepan hledal podporu v Daniele. "Abys věděl, tak ta tě pochválila!"

Seděli venku poblíž chatek u jednoho ze stánků, kde nebylo moc lidí. Kdyby zde byly hodiny, ukazovaly by něco kolem půlnoci, a Robertovi trvalo dlouhou dobu, než se mohl odebrat od fanoušků do klidu právě sem. Nebyl hvězda, to tu nebyl skoro nikdo, ti velcí závodníci soutěžili na jiných, významných akcích. Robert se spolu s ostatními zúčastňoval pouze těchto malých, se začátečníky či mírně pokročilými. Ale každý z nich měl své příznivce. A nebylo jich málo.

"Vážně?" jezdec unaveně pohlédl na dredatou slečnu. "Za co?"

"Co za co?" dívka se zdála být jaksi mimo dimenzi. To bylo často.


"Vidíš? Ani ona sama neví, za co mě pochválila. Za nic... Takže to stálo za pěkný kulový," smál se sám sobě nad svojí ubohostí. Považoval se za ubohého, neschopného.


Daniela nevěděla proč, ale měla potřebu mu to vyvrátit. Seděla vedle jeho levici.
"Ale ne, já se jen zamyslela," položila grog na stůl, dlaně na něm přiložené. Zahřívala si zkřehlé prsty. "Byl jsi dobrý. Ten druhý skok se mi líbil, mně by se zamotala palice a byla bych na zemi, no já bych se vlastně ani nerozjela," zasmála se vesele a podívala se na něj, byl blízko. Daniela hodně mluvila. Pepan se odebral pro další pití a Vali odešla na záchod.


"Ty jsi na takové akci asi poprvé, že?" Rob jí srovnal dred za ucho a škádlivě za něj zatahal. Děvčata jej opravdu nezajímala, ale Daniela ho něčím zaujala, svým klidem, vyrovnaností, milou povahou.


Daniela neuhnula. Jen se mu dívala do očí. Byly hnědé jako čokoláda. Neuhnula proto, protože nebyl otravný a to, co udělal, bylo milé.
"Jsem, je to poznat, co?"

"Je to vidět, že neofrňuješ nos. Lidi, co chodí často, pak přestávají vnímat tu atmosféru a škatulkují," srovnal Daniele šátek, aby jí netáhlo na krk a látkou ji pohladil po zkřehlé tváři. "Víš, že jsem Horstovi vděčný?"
Daniela rychle mrkala, její dlouhé černé řasy se třepotaly. Zdálo se, že šimrání po tváři se projevilo v jejím břiše. Zírala na Roberta a jen žblebtla cosi o tom, že neví.


Rychle ale ruce oddálil, když si vzpomněl na nepříjemnosti s jeho bývalou přítelkyní. Považoval ženy za nebezpečné a nechtěl riskovat, aby ho zase nějaká pronásledovala na každém kroku.

"Vzpamatuj se, Robe," zamumlal si pro sebe. Nemohl si však pomoct. V přítomnosti Daniely se cítil skvěle.



***



Valérie se vracela ze záchoda, zdejší hygienická zařízení nebyla dostačující, Valérie se štítila na cokoliv sáhnout a na všechno, co sáhla, si brala lem svého svetru. Hrála si vždy na otužilou a i v mrazivém zimním počasí, kdy byl každý zachumlaný v několika vrstvách oblečení, ona se odívala lehce. Angíny u ní nebyly nic, na co by nebyla zvyklá.

"Co je?" zabručel Pepan, šel od stánku zpátky za bratrem a dredkou, jak pro Danielu ve své hlavě utvořil přezdívku. Černovláska postávala na kraji cesty, která vedla k parkovišti, a přes pruh travnatého porostu bylo vidět na pár aut díky lampě. Pepan k ní přistoupil, napil se piva. Doznívaly k nim tlumené hlasy, hudba a smích. Jediný ostrý zvuk pro jejich uši bylo cvrlikání hmyzu. Pepan odehnal komára.


"Nic... koukám na támhle toho trabanta. V tom jsem jezdila s dědou, když mi byly tři roky. Je vůbec možný, že tyhle auta ještě existujou?" Vali nostalgicky zavřela oči. Už od dětství se ráda procházela mezi auty a zkoumala je. Její dědeček ji naučil snad všechny značky. "Ten, koho je to fáro, musí být tady u motorkářů děsnej exot."

"Jo, no, nějaký debil, kdo normální by v tomhle v dnešní době jezdil," poklepal si Pepan na čelo a Valerie měla pocit, že má vedle sebe ještě většího blbce, než si myslela. Dál to nerozebírali a vrátili se ke stolu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 P. P. | 14. září 2011 v 19:13 | Reagovat

Ty krááááááááááááááááááááso :-DD lesbický sex jsem ještě nečetla!!!!!!!!!!!! Bomba, wow! Konečně nějaká povídka, kde jsou i lesbičky!!
Honem dáál!

2 paulink paulink | 23. ledna 2015 v 15:39 | Reagovat

Jo, já jsem taky ráda. Terka je ujetá na gaye, ale vzhledem k tomu, že to píšeme spolu, vydupala jsem si lesbičky. U sexu se stejným pohlavím mě vzrušují víc ženy, protože je to něžnější a romantičtější, tak se mi to líp píše. Mimochodem, já píšu Valerii. Ta dívka je sice trošku vulgární, ale miluju dračice, které ví, co chtějí. Terka zas píše Danny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt