Freestyle Leben 3. 1/2

22. září 2011 v 14:41 | Schmetti |  Freestyle Leben
autor: Schmetti & Schildie


"Taky jsi mě nemusela budit kvůli těm dvěma blbečkům. Je sedm hodin, zabiják!" Valerie, ještě v polospánku, stála u umyvadla a nanášela si na kartáček bělící mentolovou pastu. Jinou nepoužívala, ze sladkých se jí zvedal žaludek. V tomhle stavu si čistila zuby dvě hodiny, při čemž div znovu neusnula. Vždycky si ráda přispala, ale s Danielou to jaksi nešlo, ta byla ranní ptáče.

"Jednou se řeklo, že máme sraz v půl deváté," mračila se Daniela a již připravená seděla na posteli a jen si upravovala vlasy a obličej. Dneska se neobtěžovala s malováním, neměla na to chuť. Po včerejšku byla unavená. "Nemám ráda, když je něco domluvené a pak se tam nejde včas," to opravdu nenáviděla, byl to znak Němců, vždy chodili včas. Na Valerii to neplatilo. Daniela vzala silnou gumičku a uvázala si vlasy do culíku, který strčila do čepice.




"Nevím, jsem si nevšimla," broukla Daniela a jen nechápavě sjela pohledem Valino oblečení. V tomhle počasí si brát sukni může jen ona. "Víš, že nic nepoznám."
"Celou dobu, co jsme koukali na motorky, ti sahal na zadek a ty sis toho nevšimla? Na tvým místě bych mu vlepila takovou facku, že by spadl a už by se nezvednul," tanečnice Valerie se prohlížela v zrcadle, zda-li v sukni dobře vynikne, aspoň podle ní, její sexy pozadí. Na vrh si oblékla červeno-bílý, pruhovaný rolák, aby jí bylo aspoň trochu teplo, a nesměla chybět ani její oblíbená, i když značně oprýskaná, kožená bunda. "Bomba, ne?" zatočila se kolem dokola a též stáhla svoji černou hřívu do gumičky.
"Jo, vypadáš sexy až na tu tvoji prdel," znuděně odfrkla Daniela. "Asi mě osahával, nevím. Nelíbí se mi."
"Ale z Roba jsi byla celá paf, co?" zahihňala se škodolibě Vali. "Vidíš? Jsem hotová o půl hodiny dřív než obyčejně. Můžeme vyrazit!" vesele otevřela dveře a dlaní ukázala Daniele cestu. "Prosím, mladá dámo!"


***


"Stejně seš blázen, že nosíš tohle teď!" Daniela pořád dumala nad počasím, řešila věci pro někoho zbytečné, ale ona se v každé snažila najít něco, co jiní nebyli schopni zpozorovat, podle ní mělo všechno důvod.
"Tak prší, no," Valerie protočila oči, na Danielu byla zvyklá, její povahu milovala, ale pouze u ní. Kdyby byl takový kdokoliv jiný, nevydržela by vedle takového člověka ani hodinu.
"No prší, mám ráda déšť a bouřky, to víš, ale když prší a je zima, tak nechápu, jak můžeš být skoro nahá. Se ohneš a je ti vidět až do krku. Navíc budeš nemocná a tobě to je jedno, nechápu, že ti to je jedno. Pak sedíš a směješ se tomu, jak jsi blbá a k tomu si stěžuješ, že tě bolí v krku a ještě dostanu vynadáno."
"Jeden svařák to spraví, neřeš," Vali však těšilo, že je Dany tak starostlivá, možná proto jí dokázala odpustit ten nesnesitelný, upištěný hlas. "A rodiče ať si nadávají, je to moje věc, nemyslíš?"
"Dělej si, co chceš. Je to tvoje zdraví, ne moje."
"Dej pokoj, prosím tě."
"Seš blbá!"
"No jo, tak jsem... Hele, támhle máš ty svoje milovníky."

Daniela chtěla svou Valerii praštit nebo jí něco říct, ale to už se k nim hrnul Pepan s Robertem. Pepan zabalený, podobně jako Daniela, v bílé mikině, pod níž měl dvě tlustá trička a s kapucí na hlavě. Robert měl na sobě pouze černou bundu s bílým proužkem a zipem. Jeden černý, druhý bílý. Nebyli si vůbec podobní.


Valerie se podívala na Danielu s výrazem říkajícím v očích, dívej se a sleduj.
"Čus," pozdravila Vali arogantně a opřela si loket o Danielino rameno. Ti chlapci jí nebyli vůbec sympatičtí. Nikdy jí žádný muž nebyl sympatický, tedy od doby, co s ní její bývalý zametl jako s koštětem. Ano, flirtovala s kdekým, ale většinou si z každého utahovala, škodolibě jim pletla hlavu, sváděla je. Tihle jí však nestáli ani za ten malý flirt.


"Ahoj Dany," pozdravili unisono chlapci druhou dívku. Ta se stydlivě červenala, ale nevěděla, co říci.
"Čauky," jen chlapce pozdravila a usmála se. Podrbala se trochu pod čepicí.
"Dáš si něco?" suverénně zareagoval Pepa.
"Kávu, piješ kávu, ne?" přidal se Robert.

Daniela nepobírala tu rychlost, předháněli se. Nevěděla, co komu odpovědět dřív, ačkoli se oba ptali na to stejné. Valerie je neposlouchala a ťukala si něco do mobilu. Ona přeci nebyla ta, která se s nimi musela nutně sejít. Rozhodla se, že svoji kamarádku nechá se v tom zmatku vykoupat.

"Jo, kafe piju, piju i zelený čaj a tak," zasmála se rozpačitě a střelila pohledem po Valerii, která ji bravurně ignorovala a dementně, podle Daniely, se usmívala na display telefonu. Pomyslela si cosi o tom, že píše nějakému blbečkovi od nich z Pirny.Ve skutečnosti se Val smála Pepanovi a Robovi. Připadali ji směšní už kvůli tomu, jak moc se brali vážně.

"Tak si sedneme, ne?" navrhnul starší z bratrů, aby prolomil hrobové, trapné ticho. Ani nemohli předstírat, že nic neslyší. Nikde žádná muzika, žádní lidé. Ostatní účastnící srazu stále ještě pospávali ve stanech či chatkách nebo se teprve probouzeli.
"Blbost, je tady nuda. Svezu Danielu na motorce, co říkáš, zlato?" Rob ji prudce zatáhl za ruku.
"Seš magor, brácha? Nejdřív se nasnídá přece!" vystartoval Pepan na bratra a chytil Dany za druhou ruku.

Daniela byla v šoku a jen kulila oči. V hlavě prázdno. Trvalo ji pár sekund, než ji došlo, že se, možná, nevěděla, o ni perou dva kluci najednou a považovala to za snad nemožné, neboť se jí to nikdy nestalo. Snad to bylo tím, že byli bratři...

"Ehm, no já nevím, kolik je?" podívala se rychle k sobě na mobil, jenž vytáhla z kapsy. "Tak si nejdřív dáme něco k jídlu a pak bys mě třeba svezl..." letmo se podívala na Roberta.
"Měl jsem pravdu jako vždycky!" Pepa pyšně pozvedl nos. Dělalo mu dobře, že právě jemu dala Daniela za pravdu. Rukávem zametl drobky z lavice, aby si mohla Daniela sednout. "Prosím, slečno!"

"Děkuji," Valerie nevnímala, kdo na koho mluví, byla zabraná do psaní sms zpráv, ale myslela si, že Pepanova slova patřila jí. Zasedla tedy místo a psala dál. Dala si nohu přes nohu a botou poklepávala o nohu stolu. Měla hlad, stánek však otvíral až za pět minut. "Dany, ty si nesedneš?" pohlédla na ni.
"Pepan," zdůraznila jeho jméno. "to místo dával mě, drahá," pozvedla Daniela obočí a sedla si na druhou stranu, lavice dál od ní. Štvala ji těmi SMSkami. Robert funěl.
"Vážně?" mrkala Vali nechápavě, ale bylo jí to v celku jedno. Posunula se jen o pár centimetrů dál. "Si sedni, ne?"

"Už sedím," zavrčela Daniela a afektovaně se obrátila na kluky. "Tak co hošani, jak jste se vyspali, co?" měla nutkání Valerii ukázat, že vždy není ta puťka, co se neumí odvázat.
"To Dany nemohla dospat, až vás zase uvidí," vložila se do toho značně otrávená Valerie. Myslela to ovšem dobře. Měla radost, že se Daniela baví s klukama, i když s děsnýma exotama. Považovala to jako veliký pokrok v komunikaci.

"No to my taky ne!" odpověděl mladý muž s plavými vlasy a před očima se mu vybavila scéna s Valerií na parkovišti, kdy se navážela do jeho auta. Daniela by mu ho určitě pochválila.
"Výborně, vyspal jsem se výborně," Rob se snažil uvolnit napětí. "Jsem ranní ptáče," mávnul na hospodského u stánku, který právě otvíral.

"Valerie, co pořád ťukáš do toho mobilu! Už mě sereš! Bav se normálně," vyjela Daniela. Chtěla si v klidu povídat s Robertem, ale neustálé ťukání ji rušilo.
"Co je? Píšu si s trenérem. Přehodil nám training ze čtvrtka na pátek."
"Training? Ty děláš nějakej sport?" divil se Pepan. Tahle barbína mu připadala jen jako namyšlená slepice.
"Jo, Judo, něco si zkus a ukopnu ti koule."

Daniela mávla rukou.
"Ona si hraje na hroznou drsňačku, víš."
"Hele, Danielo, nepleť se do něčeho, do čeho ti nic není!" řekla Valerie takovým tónem, který Danielu urazil opravdu. Poznala, kdy se hádají ze srandy a kdy ne. Tohle bylo od Valerie nepříjemné.
"Aby ses nepo..." nedokončila Daniela větu a otočila od ní.
Robert se jen na ně díval. Také mu přišlo velice... zlé, jak zpražila dredatou dívku. Pepan se jen zachechtal, aby něco ze sebe vydal.

"Tak já jdu objednat, určitě jíš sladké, viď?" mile se usmál Pepa.
"Ne, nemám ráda koláče ani buchty a koblihy," vyvrátila mu Daniela.
"Promiň, to jsem nevěděl," omluvil se a dal si na hlavu kapucu. Robert protočil oči nad bratrovou nemožností. Považoval za logické se nejdříve zeptat, na co má slečna chuť.

"Tak nějaký párek? Nebo chleba ve vajíčku s kečupem? Hranolky?" Rob uchopil celou situaci do svých rukou. Chtěl se o dámu postarat co nejlépe, rád někoho obsluhoval. I doma při návštěvách chystal čaj a kávu pro hosty nebo připravoval pohoštění. Zatímco Pepan zkazil vše, na co sáhnul. Ten se většinou staral spíš o zábavu, která ale byla vtipná jen chvíli. Vždy se do svých vtípků tak zamotal, že působily dost trapně.
"Půjdu se s tebou podívat," zvedla se akčně Daniela. "Dáš si se mnou něco extra nezdravého po ránu?" a vydala se s ním ke stánku.

Pepan zůstal koukat a nedalo se v něm číst.
"Dany má pravdu, nečum do toho mobilu pořád," nahnul se přes stůl k Valerii a vytrhl jí mobil z ruky.
"Dej to sem!" švihla po něm kabelkou, ale stačil uhnout.
"Nedám!" vytrhnul ji z ruky i příruční zavazadlo. Byl chlap, uměl se prát a nějaká blbá holka ho nemohla ohrozit. "Budeš se bavit se mnou. Jsem kluk a ty mě musíš obdivovat a být ze mě hotová!"
"Z tebe? Nikdy!" natahovala se k němu pro své věci. Smál se jí, hlasitě se smál. Bylo opravdu legrační vyvést z míry někoho tak chladného. "Dej mi tu kabelku!"
"Až se mi omluvíš!"
"A za co?"
"Že jsi byla drzá na holku, která se mi líbí!" vpálil jí Pepan tak, aby urazil její ješitnost. Před sekundou jí říkal, aby ho žrala a vzápětí ji vyvede z omylu.
"Ha ha, tobě se omlouvat nebudu. Jí ano, ale tobě nikdy," chtěla mít vždycky poslední slovo.
"Nesnáším holky, které si na něco po jednom dni se mnou hrajou. Vůbec mě neznáš a seš oprsklá jako opice, nebav se se mnou!"
"Já se s tebou nebavila, ty jsi mi ukradnul mobil a kabelku, takže to koukej navalit zpátky, frajere!"
"Se chováš jak chlap, vypadáš jak kurva, ale chování máš jak nějaký bouchač od ochranky," Pepan se vytočil, hodil po ní její věci a zapálil si cigaretu, aby si uklidnil rozbouřené nervy. Uměl být hanlivý vůči dívkám. Nebral si servítky. Co chtěl, to jednoduše řekl, ať už to mělo holku urazit nebo ne. Bylo mu to jedno.
"Seš hulvát a úchyl!" Valerie prudce vstala a rozpačitě sbírala své věci, které jí Pepa vysypal z kabelky. Třásly se jí ruce, hlava třeštila vztekem, její oči zvlhly. Možná se chovala jako chlap, chladně, tvrdě, ale rozhodně nebyla děvka. "Sbohem!" pověsila kabelku na rameno a utekla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt