Freestyle Leben 4. 1/2

4. října 2011 v 14:45 | Schmetti |  Freestyle Leben
autor: Schmetti & Schildie


Děvčata odpočívala až do večera, kdy začínalo druhé kolo o titul King of Freestyle Chemnitz 2011. Dnešní finále si nesměly nechat ujít, neboť Robert byl zatím na třetím místě, čímž všechny zúčastněné velice překvapil. Vždy končil tak desátý a to ještě s odřenýma ušima. Dnes měl však šanci na vítězství.
Dalších dvacet závodníků skončilo a byli vyřazeni ze soutěže. Zbývalo jen posledních deset. Počasí bylo horší než včera, déšť neustával, z mračen nad jejich hlavami neustále padaly provazce vody. Dunivě bubnovaly do pláštěnek a deštníků, pod nímž se skrývali i Robertův bratr, Daniela i Valerie. Každý měl svůj. Valerie měla modrý, Pepan bílý a Daniela oranžový.




"Doufám, že dostane aspoň to třetí místo," pravila Daniela, stála u zábrany a v ruce silně svírala rukojeť deštníku. Vítr jím lomcoval a při její křehkosti se zdálo, že ji odnese.

Valerie neodpovídala. Jen vyčkávala, co se bude dít dál. Zdálo se, že Roberta špatně odhadla a že není úplný amatér.

"Co třetí místo! První, kotě! Slyšíš, první!" pyšně prohlásil Pepa. Robertovo vítězství už viselo ve vzduchu, měl na tyhle věci čuch. Pepa věřil, že letošní ročník Chemnitzu otevře bratrovi bránu do světa.
"Budeme mu věřit," usmála se Daniela. Vítr silně zafoukal, zapřel se do deštníku a ona klopýtla do strany.
"Pozor, slečinko! Aby sis nezlomila nožku. Pak bych ti ji musel pofoukat," Pepan ji zachytil a objal kolem pasu. Silně stisknul její boky. "Ale udělal bych to moc rád," zašeptal jí do ucha.
Valerie po nich šlehla pohledem, neměla ho ráda.
"Děkuju," špitla Daniela, cítila, jak jí pod vší vrstvou oblečení naskočila husí kůže. Odtáhla se z jeho těla a vracejíc se k zábraně letmo koutkem oka koukla po Pepanovi. Opětoval jí pohled, na rtech úsměv. Zapřel se předloktím o tyče před sebou a věnoval se dění před sebou. Daniela byla mírně v rozpacích. Teď to viděla... on ji balí.

***

"No páni, Robe! Já nevycházím z údivu! Druhý místo hele... Seš fakt třída!" Vali poklepala Robovi po rameni. "Úplně si mě odzbrojil. Kdybys nezkazil ten první skok, mohls být i vítěz!" musela uznat, že mladého sportovce podcenila. Zažila už leccos, ale Backflip lazy boy viděla snad poprvé na tak téměř bezvýznamné akci.
"Robert je nejlepší! I když nevyhrál, je tu nejlepší! Jednou to všem natře!" Pepan se usmíval od ucha k uchu, dokonce i na Valerii.

"Být můj kluk, asi bych se klepala strachy ho tam vidět..." řekla tiše Daniela spíš jen tak pro sebe. Přemýšlela nad tím, jak by se cítila, kdyby její chlapec dělal takový sport.
"Já myslím, že tvůj kluk by byl spíš přes auta, milá zlatá!" Rob tajemně pohlédl na Pepu a pak na ni. Věděl, že Daniela se jeho bratrovi líbí. Mluvil o ní ve městě celé odpoledne a Rob jen nepřítomně kýval hlavou. Valerii neodpovídal. Sám věděl, že je jednička.
"To nemůžu vědět," odpověděla s nezájmem patřícím klukům a vztahy mezi nimi. "Je zima, nepůjdeme někam do hospody? Tady kus od kempu prý nějaká je," navrhla, deštník stále svírala v ruce a Valerie si stoupla za ni. Pepan vypadal nadšeně.

"Jasný! Pojedeme mým autem, doufám, že se všichni vejdeme, o tobě nemám pochyb," znovu, již po několikáté se lehce zasněně usmál na Danielu, načež se jeho rysy ve tváři změnily v tvrdé, když se obrátil na Valerii. "Ale ty, ty budeš muset sedět bohužel vedle mě, protože se dozadu fakt nevejdeš," a ohrnul nos nad jejím pozadím. Robert protočil oči a zamířil společně s Danielou k parkovišti.
"Doufám, že nemáš nějaký nechutně drahý fáro, jinak bych ti tam proseděla sedačky," řekla s úsměvem. Nechtěla si kazit náladu po tak krásném zážitku s Danielou. Rozhodla se, že se s tímhle libovým frajírkem bavit nebude.
"Jak se to vezme," odpověděl neurčitě Pepan a šel vedle Valerie za Robertem a Danielou. "Moje auto je speciální. Nikdo tu takové nemá. Fakt prvotřídní kousek, zbožňuju ho," povídal si, zapomněl na to, aby se hádal, měl radost ze svého bratra. Ten si stejně tak povídal s dredatou slečnou a zdálo se, podle smíchu, který se vzájemně doplňoval, že se dobře baví. Valeriin deštník se zlomil, když vítr znovu mocně zafoukal a Pepan, jenž viděl její polekaný výraz, k ní přišel a schoval se s ní pod svůj. Přes všechnu svou protivnost a aroganci dovedl být galantní. "Si koupíš jiné paraplíčko."
"Dík," usmála se na něj. Dokázala ocenit něčí slušnost. Sice nesnášela jeho hloupé narážky na její osobu, ale aspoň ji nenechal zmoknout. "Hele, co máš proti starým autům?"

***

"Teda Pepane, to by mě nenapadlo, že ten Tráboš, co jsem včera večer obdivovala, je tvůj!" Valerie se vzrušeně usmívala, vesele, a čekala, než si dozadu, za pomocí sklopených předních sedaček, zaleze její kamarádka a Robert. Pepan se udiveně podíval a držel dveře.
"Copak tys ho obdivovala? Jsem myslel, že opovrhovala."
"Tím, čím jsem opovrhovala, rozhodně nebylo tvé auto," provokativně našpulila ústa a pohladila střechu motorového vozidla. "Koukám chromovaný interiér, co?" nahlédla dovnitř a prstem přejela po vroubkované podlaze.
"No jo, tak už si nasedni, prosím tě," poklepal si na hlavu stejně jako včera, tentokrát nad Valeriinou hloupostí. Těšilo ho ale, že se jí líbilo aspoň jeho auto. Vlastně se divil, že se jí vůbec něco líbí. Valerie byla ke všemu a ke všem kritická.
Valerie si sedla na místo a když zasedl Pepan za volant, nastartoval a rozjel se. Vzadu se musela krčit i maličká Daniela, nohy měla těsně u sedačky a Robert, který neměl daleko svou výškou do dvou metrů, musel sedět bokem k Daniele, aby měl své nohy kam vůbec dát, stejně jako řidič. Proto měl sedačku co nejdál.

Daniela se zasmála a podívala se Robertovi do očí. Autem se rozezněla hlasitě hudba.
"Ty píčo, brácha! Ztlum to!" zacpával si Robert uši. Repráky totiž byly zabudované vzadu, hned za ním. Síla zvuku prošla celým jeho tělem, málem jej odstrčila přímo na přední sedačku.
"Hi, jsem se lekla," Dany se mírně uculovala. Robert jí připadal vtipný roztomilý, hlavně teď, když vyjel na svého bratra.
"Lepší?" řidič ztlumil muziku a poté zamával Daniele do zrcátka.
Dredatá slečna Pepu vůbec nevnímala, pozorovala svého spolusedícího, jak si masíroval uši a mumlal si pod vousy nějaké nadávky.
"Bolí?" starostlivě vzala drsného motorkáře za ruku. "Já tě namasíruju, hm?"
Robert se na ni zadíval.
"Můžu ti namasírovat ucho a hlavu," pustila jeho ruku a chytla ho jemně svými dlouhými jemnými prsty za krkem poblíž uší. Cítila, že přes všechnu zimu kolem má horkou kůži.
"Jo tam! Tam mě to bolí!" syčel bolestí. Při posledním skoku si nepříjemně hnul s krční páteří a od té doby ho bolí hlava. Bolela ho často, proto byl neustále tak nevrlý a posmutnělý.
"Na to budu potřebovat trochu lepší podmínky než tohle malé auto," Daniela se zkusila přisunout blíž a mírně začala prsty kroužit v místech, které Robert označil za tam. Chtěla mu pomoct od bolesti. Naklonila hlavu do strany, a jak byla blízko něj, cítila vůni čpící z jeho šíje. Byla spíš hořká, kořeněná, úplně jiná, než se sportovci vyznačují osvěžující mořskou.

"A hlavně v autě bys ses měla kurtovat, děvenko," otočil se Pepa dozadu, když zastavil na semaforech. Drze vložil dlaň mezi ní a Roberta. Vadilo mu, že se spolu baví až moc. Považoval Danielu za svůj objev. Možná bylo hloupé žárlit na bratra, ale Danielu chtěl pro sebe.
"Dany, Pepa má pravdu. Raději se přivaž. Znáš to, kolik je na silnici magorů. Stačí prudce zabrzdit a už rozbiješ si čumák," vložila se do toho Valerie. Potrpěla si na bezpečnost, zvlášť od té doby, co se jí a její matce stala malá nehoda. Valerie pak skončila na týden v nemocnici s nosem ucpaným vatou. Vždy jí pak běhal mráz po zádech, když si vzpomněla, jak jí doktor napravoval zlomený nos kleštěmi.
"Vždyť už jsme za rohem tam. Taky jsme mohli jí pěšky. Nebo bych třeba jel s Dany na motorce," Rob přikurtoval Danielu sám, aby se neřeklo. Nebo spíš to chtěl udělat a navázat tím kontakt.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt