Freestyle Leben 4. 2/2

5. října 2011 v 18:09 | Schmetti |  Freestyle Leben

***

"Bože, ještě že tu je teplo," prohlásil Pepan, když vkročili do malé útulné hospůdky. Byla vybavena dřevěným nábytkem a dřevěnými stoly a červenými ubrusy. Panovalo zde přítmí, jediný zdroj světla tvořili obrovské svíce. Když Robert zkoumal, zda nic nemůže chytnout, zjistil, že jsou elektronické.





"Pěkná hospůdka," Valerie hned u vchodu osahala, co mohla, dřevěné dveře, věšák, dubovou židli... Zbožňovala vůni starého, zatuchlého dřeva, obdivovala prožrané oprýskané trámy. "Taková vesnická krčma ve městě. Tady by se dal tancovat čardáš. Pepo, tancuješ rád?" flirtovně zamrkala a svůdně, vysrkujíc kulatá ňadra, si sundala černý kabát.


"Jestli tancuju? Vidíš tady snad nějakou discotéku? Nebo tyč, u který by ses mohla kroutit?" pověsil její svršek na zeď a vůbec se nepozastavil nad tím, jak hloupě se před ním Valerie natřásá.


"Čardáš není disco, debile. Je to maďarský lidový tanec. Tanec je umění, ne žádný blbý tuc tuc a skákání do stropu jako pošuk, chápeš?" svým tónem opět Pepovi naznačila, že je úplný primitiv.


"Jenže ty by ses hodila právě k takové té tyči, víš, jak jsou takové ty bary... chodí tam hlavně chlapi a očumují děvky u tyče, přesně to by se na tebe hodilo, možná bys hodně vydělala," Pepan arogantně zareagoval, nesnášel, když s ním někdo jedná jak s debilem. Odebral se ke stolu, kde už vedle sebe seděla Daniela s Robertem.


Robert držel v ruce nápojový lístek, postavený na stole, a Daniela se k němu nahýbala, aby viděla, co nabízejí. Většinou byla v tomto směru nerozhodná, pokud se jednalo o objednávání jídla a pití.


"Však já si tancem vydělávám a jak úspěšně!" prohlásila hrdě Vali, posadila se a též vybírala. Měla jasno již na první pohled. Vlastně nemusela ani vybírat. Vždy si dávala kvasnicové pivo a k jídlu jedině maso. Nebyla typ dívek, které neustále drží diety a počítají každou kalorii. Měla hodně pohybu, takže si mohla dopřát cokoli.


Pepan si sedl k Daniele z druhé strany.

"Já ti pomůžu s výběrem, kotě," náruživě se chopil jejího pasu a přitiskl k sobě, stejně jako venku na závodech.


Daniela se trochu napnula, ale nic neřekla, svým způsobem jí imponovalo Pepanovo chování. Ale nepřemýšlela nad tím proč a z jakých důvodů, samozřejmě v její povaze bylo, že nad tím bude dumat, ale až bude o samotě s Valerií nebo se svým bisexuálním kamarádem.

"Asi si dám čaj, kafe nechci, mě po něm bolí břicho," zamumlala a podrbala se pod okem.


"Jestli ti můžu doporučit, tak je výborný tenhle zelený čaj s jasmínovo-mátovou příchutí. Moje babička ho ráda pije. Podávají ho i v Lipsku v jedný speciální kavárně," Rob se namáčknul na Dany z druhé strany a ukazoval jí nabídku horkých nápojů. "Já si dám ovocný, lesní plody," rozzářil se, když si vzpomněl, jak mamince k Vánocům kupoval balíček voňavého čaje namíchaného se vším možným. Byla to speciální tajná receptura, nazvaná ´babiččina zahrádka´.


Daniela z něj oproti neustále zmrzlému Pepanovi, což ona byla taky, cítila teplo. Pootočila k němu hlavu.

"Zelený mám ráda, až na tu mátu, ta mi moc nejede," provinile se usmála a vybrala si zelený čaj s citrónovou příchutí.

"Já si dám grog," rozhodl se Pepan a všechno nadiktoval servírce.


Robert se posadil zpátky, jak seděl, a Pepan se šilhavě díval na Danielu, byla blízko něj.

"Co koukáš?" zeptala se poťouchle, oči stočila ale na Roberta a ladným pohybem si stáhla z hlavy gumičku, její dlouhé, upravené dredy se roztekly po jejích ramenech a Valerie si ťukala něco do mobilu.


"Dany, kdyby něco, jdu na záchod. To víš, volá mi Ricky," Vali vstala a s mobilním telefonem odešla na toalety. Roberta a Pepu shledávala značně nudnými. Místo toho si může volat s kamarádem, který sice není o nic chytřejší než tihle dva, ale pokecá s ním rozhodně líp, i když jen po telefonu.


"Hezkou zábavu," ucedil ironicky Pepa. Byl rád, že Valerie odešla. Kazila atmosféru. "Danielko, a můžu ti dávat napít? Budu ti ten čajík foukat, aby sis nespálila pusinku, hm?" zabořil nos do Danieliných dredů a začal ji broukat do ušních bubínků jakousi melodii, svoji vymyšlenou.


Daniela se silně zarazila, načež ucítila nával horka. Po rukou jí naskočila husí kůže. Nebylo to nabídkou foukání čaje, ale jeho... něžným fyzickým chováním se k ní. Nic mu na to sice neřekla, ale pohladila ho pod stolem po ruce. Robert dělal, že tam není.

"Ty se mi moc líbíš, víš?" tiše zabručel a dlaní ji polaskal na chvějícím se břiše. Zrak sjížděl její jemné křivky, vzrušovala ho křehkost, která z ní vychází.


A Danielu vzrušovala jeho přímost, s kterou mluvil a bručivý hluboký hlas. Nepřekvapovalo ji to, znala se přece dokonale. Poněkud rozrušeně se nadechla a v břiše pociťovala zvláštní pocit. Neuměla ho identifikovat.

"Jo?" zeptala se, možná to znělo hloupě, ale nebyla zkušená, neuměla reagovat na lichotky!


"Už od první chvíle, co jsem tě viděl," tváří odhrnul Danieliny světle hnědé Dredy a dobýval se jí ke krku. Už dlouho nepotkal tak nádhernou, panensky stydlivou dívku. Ostatní byly pouze vypočítavé, nenasytné stvůry, které si chtěly jen pohrát. Daniela jej přitahovala svojí nevinností, bojácností. Mohl ji ovládat, svádět, mazlit se s ní.


Daniela se téměř na lavici nadzvedla, jak se cítila prapodivně zvláštně a jak se jí zmocňoval mráz běhající jí po zádech. Jeho dech šimral. Přerývavě, trhaně dýchala. Zmocňovala se jí snad horečka.

"Tady ne, prosím..." vydolovala ze sebe namáhavě. Motala se jí hlava a srdce bušilo až kdesi v krku.


"Tak se najíme, lásko, a pak se zašijeme někam do tepla, hm?" Pepa byl v tomhle ohledu rázný. Když se mu líbila dívka, bojoval o ni. Nenechal si ji vzít.


"Já si neobjednala jídlo!" vyjekla, ale tiše, zírala Pepanovi do očí. Byla tak vyvedená z míry a v šoku, že nevěděla, co říct, co dělat. Zkrátka byla ztracena v sobě samé a jeho uhrančivém pohledu a horkých paží.


"Ehm, ehm," stydlivě zakuckal Robert, aby si ho vůbec někdo všímal. Neměl rád na bratrovi tu vlastnost, že si bral všechny holky a nedal mu příležitost se seznámit. Robert na první pohled vypadal jako drsný motorkář, ale ve skutečnosti byl dost nesmělý a uzavřený, neprůbojný.


"Bráško, my si tu s kočičkou dáme něco teplýho a omluvíš nás potom? Ty tu zůstaneš stejně na pivko, ne? Zpátky můžeš jet hromadkou," řekl suverénně Pepa a ani se Roberta nezeptal, zda-li tu chce opravdu zůstat. "S tou striptérkou se tu zabavíš, ne?" mrknul.


"Nestarej se. Já si svůj volný čas naplánuju sám," podrážděně zareptal Rob. Ani nevzal svoji motorku, aby si mohl vyjezdit své pochroumané nervy. Věřil, že mu Pepa zakázal jet svým milovaným KTMkem schválně, aby tu zůstal a nepřekážel při jeho sexuálních hrátkách s novou holkou.


Daniela se nemíchala do jejich hovoru, vlastně je ani nevnímala, jen bloudila ve své hlavě a připadala si dost nenormálně. Tak... nezvykle. Nikdy ji žádný kluk nebalil, každý letěl po Valerii. Obdivovali její rázně smělou povahu, plná prsa, to, jak se dokázala odvázat a svádět. To se chlapcům líbilo a Daniela taková být nedokázala. Seděla u stolu, povídala si se všema, to ano, ale mužské pohlaví ji bralo za kamarádku, než aby v ní vidělo dívku, s kterou by mohli mít jakýkoliv vztah nebo povrchní sexuální vztah.


Požádala číšnici, jež šla okolo, o jídelní lístek.


"Dáš si něco lehkýho, viď? Ať nám není v noci těžko," Pepa políbil Dany na pěšinku a otevřel jí lístek. Nalistoval nabídku salátů. "Máš raději ovocný nebo zeleninový? Budeš potom svěže chutnat."


"Zeleninový se sýrem... asi," žblebtla a Pepan se nad ní málem roztekl. Rajcovalo ho, jak v ní musí tápat a dolovat nějaký závan energie, kde pozná, že se jí líbí.


"Tak já si ho dám taky, aby se nám ty chutě nepřebíjely," mírně jí pozdvihnul hlavu, utápěl se v jejích hlubokých rozvášněných očích a políbil, jen jemně na chvějící se rty.


Daniela se silně zachvěla, oči otevřené. Hlasitě vydechla a poté si sáhla na čelo. Hořela. První polibek od chlapce. První. Bože, to není možné. Zatočil se s ní svět. Poprvé cítila chlapecké rty na svých, a byly horké, jemné. Jen... mírně suché. Toužila mu povědět, že to bylo poprvé, ale nebyla na to vhodná atmosféra, nedokázala něco dělat tak, aniž by si nepřipadala trapně, kvůli své již zmiňované nezkušenosti. A zároveň to bylo kouzelné, romantické.


Usmála se jemně do jeho rtů.

"Máš rád saláty?"


"Mám rád tebe."


Vzduch se uvolnil a ona se uvolněně zasmála. Kdyby tu nebyl Robert, před kterým cítila jakýsi respekt, mluvila by víc. Takhle byla uzavřená víc než by byla.


"Jdu na záchod. Zatím mi něco objednej. Víš, co jím, ne?" Robertovi došla trpělivost, musel odejít. Nemohl se dívat na to, jak Pepa plete hlavu nevinné mladé dívce. Nejradši by ho vzal za límec a dal mu pár ran pěstí. Robert ale nechtěl před Danielou působit agresivně.


"No jo, jen jdi, my to tady sami zvládneme," zabrmlal Pepan a Robert odešel. "Tak mu objednáme třeba těstoviny s rajčaty, to on rád, mhm... a víno mu objednám, bílé, to víš, je trochu fajnovka na tyhle věci, to mě stačí pivko."

"Taky mám radši víno," podotkla Daniela a ukázala mu, jaký salát chce. Posypaný mandlemi.

"Ale když ty si dáš víno, tak já v tom případě taky. Udělám, co ti na očích uvidím," snažil se ze všech sil o to Danielu zaujmout, proniknout do ní. Sice víno neměl rád, zvedal se mu z něj žaludek, ale nechtěl vypadat jako buran, který do sebe sype jeden půllitr piva za druhým.


Zdálo se, že to na Danielu udělalo dojem a přijala šlechetnou nabídku. Začala se na něj usmívat víc, než když byl přítomen Robert.

"Tak jo, dáme si taky bílé víno, a... no, mohla bych si k tomu dát sodovku, víš, aby mě nebolela hlava," ukazovala si na čelo. "Po alkoholu mě pak bolí hlava, asi je to tím, jak jsem malá, tak potřebuju ředit s vodou."


"Vždyť toho nemusíme vypít moc. Jen tak na uvolnění. To nic neudělá," dravě se zakousnul do Danielina dredu a mrštně si ji přesunul na klín. "Bude nám hezky," uvelebil si ji do svého klína. Těšilo ho, že je povolná a neklade mu odpor. Roztékala se jako zmrzlina.

"Já se cítím dobře i bez alkoholu..." ušklíbla se. Vadilo jí, když jí někdo něco nutil.

"Mrško!" nevěděl, jak zareagovat. Někdy mu docházela slova a nenapadala ho žádná témata. Daniela byla však upovídaná dost a Pepovi přišlo vždy lepší ženám naslouchat.


"Jo," zatahala ho za vlasy na oplátku. "Nebudu ti sedět ale na klíně," mrkla na něj, jako to má ve zvyku on, a slezla mu z klína zpět na své místo. "Je brzo na to, abych ti seděla na klíně. Nejsem stejná, jako ostatní asi, co ti dali, Pepane," hrdě se mu podívala do očí. Pepa se poněkud zarazil. "Jsi milý kluk, ale mě nesbalíš na nějaké tyhle věci. Prostě... jsem jiná."


"Promiň, asi jdu na to moc hr," trochu se naštval, nebyl zvyklý na odmítnutí. "Ale jestli si o mně myslíš, že dělám do každý holky, to vůbec tak není."


"Nemyslím si nějak nic, skoro se neznáme, poznáváme se," rozmluvila se. "Neumím se vyjadřovat o takových věcech před víc lidmi, než když jsme dva mezi čtyřma očima. Mě," ukázala na sebe. "Nikdy skoro nikdo nebalil, když opomenu jednu věc, nejsem na to zvyklá a rozhodně mě nesbalí někdo na to, když mě bude osmatávat. Jsem panna, Pepane, možná, že tě to odradí, já se za to nestydím. Nepotřebuju s každým spát a dokazovat si dospělost."


"To... se mi ale na tobě líbí. Jsi mi sympatická, nejde mi o sex..."


"Dobře, aspoň jsme si to vyjasnili, dokud jsme tady sami," srovnala ubrus na stole a vrátila zrak do jeho očí. "Promiň, že jsem tak rázná, nemyslím to zle. Samozřejmě mi to lichotí. Jsi milý kluk," sklopila oči. Připadala si provinile. Místo toho, aby držela pusu a byla ráda, že ji někdo chce, tak si na něj dovoluje. "Tohle je to, proč mě nikdo nechce. Jsem moc... nepřístupná. Odradím všechny jen tím, jak se chovám."


"Ale já tě chci! Jsi úžasná! Věř mi!" pohladil Danielu po tváři a letmo se dotknul jejích rtů. Odzbrojila ho Danielina upřímnost. Viděl v ní dívku, kterou vždycky chtěl. "Víš, já jsem měl pokaždý holky typu, jako je tvoje kamarádka Valerie. Všechny byly stejné hloupé, namyšlené fifleny, které myslely kozama než mozkem... Teda promiň, že jsem sprostej... Ty jsi jiná a získala sis mě!"

"Valerie není blbá... a není děvka, tak prosím, trochu mírni slova, když o ní nebo s ní mluvíš, jo?" snažila se být milá. Chytila ho za ruku. "Dej nám čas, myslím... mě a tobě. Nejsi mi lhostejný," nahnula se k němu, zavřela oči a dala mu pusu na rty. Nechtěla to úplně tak udělat, necítila to v sobě, ale zahodit možnost někoho mít by bylo hloupé. Mohla to přece zkusit. Nic ztratit nemůže.

"A kde vůbec bydlíš? Já jen abych tě měl blízko," nereagoval na poznámku o Valerii. Teď pro něj existovala pouze Daniela. Nespustil z ní oči.


"V Drážďanech. A ty? Jo a kolik ti vlastně je? A Robertovi? Mě je dvacet," zrovna, když se ptala, vracel se mladší z bratrů a zaslechl její otázku zrovna, když vyslovila jeho jméno.


"Mně je 22," ozval se Robert a usedl zpět ke stolu. Stejně tak se vracela Valerie. "Tady vázne obsluha nějak, ne?" porozhlédl se po prázdném stole. Bylo mu jasné, co se zde asi dělo a že objednáváním jídla se rozhodně nezabývali.


***


"Už bych spal, to si chceš pořád povídat?" zívl Pepan a podíval se na mobil, kolik je hodin. Hodinky měl uložené na nočním stolku. Déšť bubnoval a byla bouřka. "Je hodně hodin."


Chlapci leželi vedle sebe na posteli po večeru v hospodě. Vraceli se zpátky do kempu všichni čtyři, Daniela nikam s Pepanem nešla, jak nejdřív chtěl. A on si to rozmyslel. Nechtěl na ni tlačit.


"Jo, chci si povídat... nebo si promluvit," Rob byl z dnešního večera zklamaný. Místo toho, aby oslavili Robertův úspěch, si spíš jeho bratr udělal z hromadného večírku rande.

"O čem? Chci spát."

"Štveš mě. Pleteš holku nějaký holce, kterou vůbec neznáš, ale že jsem dnes něco dokázal, to tě vůbec nezajímá."


"Ale mám radost," Pepan se otočil na bok čelem k Robertovi a podepřel si hlavu rukou. Chvilku se na něj mlčky díval. Prohlížel si ho. "Jsem na tebe pyšný. Můžeš se zeptat Daniely, jak jsem šílel radostí. Jsi totiž nejlepší a já věřím tomu, že se jednou dostaneš na uznávané závody a budeš na stejné rampě s Torresem," nahnul se k Robovi a dal mu bratrskou pusu na tvář. "Gratuluju, bráško."


"No jo, simtě, kdybych ti to nepřipomněl, tak ani nekvákneš," zamračil se Rob. "Ale dík, mám tě rád, i když jsi tele, hm?" posmutněle brášku objal a drze se zachumlal k němu pod peřinu. "A vyprávěj, jaká je?"


"Je úžasná," Pepa spokojeně zavřel oči a zasnil se. V hlavě se mu přemítaly všechny okamžiky s Danielou. "Něžná, stydlivá a křehoučká, že by se rozpustila. Že má krásný rty, viď?"

"Má, no…" rozpačitě odsouhlasil Robert. Věděl, že je na ní hezkých víc věcí.

"Musí být moje holka. Určitě bude. Robe, řekni, že jo!"

"Nevím, možná!" mumlal mladý motorkář. Nechtěl se o ní dál bavit. Líbila se mu, ale nerad by se o ní přetahoval s bratrem. Dala holt přednost Pepanovi.

"Ne, možná, ale určitě!"

"Tak proč se mě ptáš, když seš si tak jistý?"

"Jen abys mi to odsouhlasil."

"Jo aha!" Rob vyskočil z postele. ´´Tak tebe nezajímá, co si myslím, ty jen chceš, abych ti ji schválil a potvrdil razítkem, jo? Nebo, co?"


Deka zůstala z Pepana odhrnuta. Jen na Roberta nechápavě zíral. Zasmál se.

"Co ti jebe, vole?" zaťukal si na hlavu. "Prostě chci, aby můj brácha souhlasil s holkou, jakou chci. Byl bych rád, kdyby se ti zamlouvala. Co je na tom špatného?"


"Jsem myslel, že se ti líbila ta druhá? Se z těch ženskejch jednou zblázníš! Víš, co? Ze svých milostných pletek mě vynechej. Dobrou!" Robert vzal svoji i Pepovi deku a svalil se zpět na postel směrem ke zdi. "Nesnáším ženský!"


"Kecáš, seš jen natlakovaný mrdkama, vole, a pak si svoje hormony vybíjíš na mě těma svýma hemzama," Pepan se naštval, Robert byl na něj útočný. Stávalo se, že se i prali v tomto věku.


"A ta druhá se mi vůbec nelíbí, je to semetrika. Jestli tě bolí koule, tak si ji klidně vezmi. Teda pokud tě do nich nenakope. Dobrou!" Pepa vytrhnul Robovi svoji přikrývku a odvrátil též z jeho dohledu.


"Můžu jít hned!" Robert vyjekl hlasitě a tak, jak byl oblečený, pouze v boxerkách, vyšel ven.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lee Lee | Web | 5. října 2011 v 18:14 | Reagovat

máš užasný dess.A ten článek se ti povedl :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt