Freestyle Leben 5. 2/3

13. října 2011 v 21:26 | Schmetti |  Freestyle Leben
***

"To byl jako tvůj nápad, aby sem ti dva přijeli? Taky jsi mohla něco říct," šeptala podrážděná Valerie Daniele do ucha. Vydaly se na nákupy do největšího drážďanského obchodního domu, kde na ně ´čistě náhodou´ čekali Pepan a Robert. Stáli přímo v Prager Straße nedaleko od nákupního centra Galerie.
"Neříkala! Jen... vlastně jak jsme psali na facebooku, že jdeme do města..."
"Jo, že jdeme do města! A proč by sem jako jezdili až z Lipska? Mám dost. Ten vůl zas bude do mě rýpat..."

"Ahooooj!" chlapci stáli u vchodu do McDonaldu a mávali na holky. Slunce silně pražilo a po celém dni zdi domů města společně s ulicemi a silnici rozpálené, že se téměř nedalo na přímém slunci vydržet. Dívky nedodržovaly pitný režim, což znamenalo, že neměly s sebou žádnou flašku vody, aby doplňovaly tekutiny. Když už si jednou za sto let něco vzaly, měly jednu láhev pro obě.
"Ahoj," pozdravila Daniela. Rychle si prohlédla oba kluky. Oba mládenci vypadali dost ošuntěle. Pepan měl šedivé volné triko, od něčeho smáčené a proděravělé, k tomu maskáčové kalhoty a zašedlé děravé adidasky s odlepenou podrážkou. Jeho mastné vlasy byly uvázané do culíku a obličej se lesknul potem.
"Nazdárek," Valérie přejela pohledem Pepanův zanedbaný zevnějškem. Měla na jazyku jakousi štiplavou poznámku, ale raději mlčela. Kdyby jej neznala, v životě by ho ani nepozdravila, vypadal jako žebrák.



Robert měl červenou šusťákovou bundu a odrbanou kšiltovku, páchnoucí po spálenině. Z charizmatického motorkáře se stala šedá myška.
Danielu na malý okamžik zamrzelo, že má sluneční brýle. Zakrývaly tak jeho čokoládové oči. Vyhnala onu myšlenku z hlavy a Pepan se jal slova.
"Tak jsme tady. Asi jste překvapené, co?" zasmál se a ohlédl se na Roberta, který měl ruce zaražené do kapes a zkoumal cosi na zemi. Pepan se nahnul k dredaté dívce, nemohl se dočkat, až ji znovu uvidí a bude ji moct cítit ve svých rukou, a dal jí malou pusu na tvář. "Těšil jsem se," šeptl důvěrně. Ona se jen pousmála a stoupla si automaticky vedle něj. Ale ubránit se pohledu na Roberta nemohla. Zrovna zvedl hlavu a díval se na ni. Ucítila podivné zamrazení. Valerie se hraně křenila.
"Mně by jen zajímalo, co tu děláte zrovna v tu dobu, když jsme tady my. Na náhody nevěřím," Valerie mírně naklonila hlavu a dala ruce v bok. Těšila se na čistě holčičí odpoledne a místo toho bude mít za zadkem dva homelessy.
"Tady pracujeme, ne? Víš, co znamená slovo ´pracovat´, drahá?" usmál se suverénně Pepa. Valérii považoval za manekýnu, která neumí umýt ani nádobí, ačkoli se starala o domácnost svého otce, který žil sám bez partnerky. Měl jen Valerii, která zařizovala všechno od vaření až po úklid.
"Já rozhodně ano, ale ty mi podle svého zevnějšku jako pracující člověk rozhodně nepřipadáš. A neříkej mi drahá."


"Já myslím, že bychom neměli řešit vaše dohadování a půjdeme někam dovnitř, ne?" zachraňovala situaci Daniela, občas rýpání Valerie neměla ráda. "Mám žízeň."
"Jo, vidíš, Dany má žízeň," zopakoval Pepan a odolal nutkání ji chytit aspoň za kousek těla. Robert pořád mlčel, jen se díval mezi ně dva. Alespoň to tak vypadalo, že se tím směrem dívá.
"Tak k nám do Mekáče..." navrhnul Robert a slečnám otevřel dveře. Pepan si možná hrál na gatlemana, ale některé věci mu nedocházely. Zatímco Rob byl doopravdy zdvořilý.
"Cože? Jak k ´vám´ do Mekáče?" divila se Daniela a vstoupila dovnitř, stejně i ostatní. "Vy pracujete v Meku? To je hustý, viď Vali?"
"No, to bychom mohly dostat protekční slevu, že jsme vaši známí, co?" podotkla Val.
"Jako zaměstnanci máme slevu. Tak to objednáme na sebe všechno. Co říkáš, Pepo?" mladší z bratrů odsunul slečnám židle u stolu, přičemž neustále pozoroval Danielu, jak si sundává z krku šátek. Vzpomněl si na okamžik na motocrossu, kdy jí látku onoho šátku otíral o její bledou tvář.
"Pro Danielku koupím klidně i celý menu!" Pepa zasednul místo původně určené pro Valérii. Chtěl mít Dany co nejblíže u sebe.
"Hm, sedneš si na prdel jako buran, ale abys holky obsloužil, to ti netankuje," Rob se otočil ke svítící tabuli s nabídkou pokrmů. "Dáte si něco z naší aktuální mexické nabídky? Či něco sladkého?"
"Já si dám něco, kde je hodně masa a Sprite," hlásala Valerie, vysloužila si tak od své kamarádky znalecký úšklebek.
"Máš dost, vole," Pepana začínalo vytáčet neustálé Robertovo shazování jeho osoby. Robert na něj ukázal neslušné gesto a Daniela si poposedla, oči na motorkáři, místo na svítící tabuli s nabídkou smažených, enormně kalorických, olejem nacucaných pokrmů. Valerie si toho všímala. Pepan byl zaujatý právě sám sebou.
"Mám ráda Mexico, vždycky jsem se tam chtěla podívat," Daniela se usmívala. Robert se na ni podíval. "Objednej mi něco, co máš rád ty, Roberte."

"Já zbožňuju Caprese salát, to je salát s kuličkami mozzarelly a s cherry rajčátky, dochucený bazalkou. Podává se s extra panenským olivovým olejem a pravým balsamico octem z Modeny, ale zálivku si můžeš vybrat sama," Robert znal nazpaměť všechny pokrmy, jejich složení i nutriční hodnoty. Pracoval zde jako prodavač. Byl vyučený kuchař, ale nemohl najít místo v žádné slušné restauraci kvůli málo zkušenostem. Vzal tedy místo v McDonaldu, kde může jídlo aspoň prodávat, když ne vařit. Už jako malý se rád pletl v kuchyni a někoho obsluhoval. Jeho přátelům to přišlo směšné, ale Robert miloval svoji práci.
"No jo, Rob náš expert přes žrádlo," Pepa zívnul a protáhnul se. Často špatně volil slova a lidé kolem něj považovali za vesnického klacka bez vychování.
"Mlč, ty si snad objednáš sám, ne?" Robert ho zpražil. Nikdo jej nesměl rušit, když zákazníkovi nabízel jídlo. "Jako hlavní chod si můžeš dát Crispy Chicken McWrap, to je pšeničná tortilla plněná čerstvým ledovým salátem, rajčaty, rukolou, pikantní salsa omáčkou a smaženým obalovaným kuřecím plátkem vyrobeným z jemně sekaného masa z kuřecích prsou, strouhanka ochucená kořením. To mám rád, je to dost pikantní, prostě Mexiko. K pití třeba colu, tý vypiju tři litry klidně."
"Aaah, to si dám!" Daniela si znovu nadšeně poposkočila na židli, stejně jako u Valerie doma na posteli. "Ten předkrm znám, to si dávám občas, akorát u nás blízko školy mozzarellu krájí na kolečka a rajčata taky. Tohle bude pro mě lepší, ta malá rajčátka mám radši," nahnula se dopředu a zubila se. Výjimečně srčela energií jako když fontána stříká vodu kolem sebe. "A to druhé jídlo bude úplně nejlepší! Jo, to si dám, Robe," vstala a stoupla si akčně vedle něj.
Pepan na ni jen zíral.

Valérie se k Pepovi nenábadně naklonila a ryty přiložila k jeho uchu.
"Vidíš? Můžu tě ujistit o tom, že u Daniely nemáš šanci," zlomyslně mu šeptala do ucha. Měla radost, že Daniela navázala kontakt s Robertem. Rozhodně by nechtěla vidět svoji nejlepší přítelkyni takového neotesance, jako je Pepan
"Ale..." Josepha Danielino chování vyvedlo z míry. Nic nechápal. Tolik se snažil ji zaujmout, hýčkat a ona nic! Zatímco Robertovi stačilo odříkat část jídelníčku a Dany se mu skoro vrhla kolem krku.
Daniela najednou popadla Roberta za dlaň, než to udělala, dlouhou dobu, při které Valerie šeptala Pepanovi do ucha, si to rozmýšlela a přemýšlela, zda to má udělat.
Táhla ho k pultu.

"A co tady děláš ty, když tvůj bratr prodává? Teda pochopila jsem to tak, že nabízí jídlo," Vali se zavrtěla na židli a přisunula se blíž k Pepanovi. Povídat si s ním přeci může. Neměla ráda, když někde s někým seděla a bylo trapné ticho.
Pepan se mračil směrem svůj bratr a podrbal se v hlavě, svědila ho. Rozvrtal si culík.
"Já?" podíval se na ni, jeho obočí bylo jako jedna tlustá světle hnědá čára. "Vytírám podlahy v kuchyni," než stačila Valerie cokoliv říct, mladík ji zadržel rukou před jejími ústy. Nedotkl se. "Vytírat v kuchyni je velká zodpovědnost, je to umění!! Kdybych někde nechal kousek smetí, dostal bych padáka! Takže se neopovažuj mě shazovat!" byl zvyklý na opovržlivé narážky.
"Vidíš mi snad do hlavy? Já zase uklízím v jednom hnusným, zaplivaným, kubánským baru, takže tady nemachruj!" plácla ho přes ruku. "Akorát teda ještě míchám koktejly no... To ty asi neumíš."
"Ne, neumím," zabrmlal a znovu se podrbal. Nestihl si umýt hlavu. Vlasy se mu rychle mastily a myl si je večer před odjezdem na závody. Byl to celý víkend. "No vidíš, tak jsme oba uklízeči. Dobrá shoda, aspoň v něčem," zašklebil se. Seděl sesunutě zadkem, skoro ležel. Extrémně ležérní typ s výbušnou povahou, jenom k Robertovi flegmatickou. Jak kdy.
"Tak někdy přijď. Namíchám ti Cuba Libre, že se budeš oblizovat," mrkla na něj, rozdělala mu culík a udělala nový. "Měl by ses ostříhat."
Pepan se ošil.
"Nemám rád, když mi někdo sahá na vlasy," prskal. Neměl to rád, jen když je měl mastné, ale to ona vědět nemusela. "Mám rád svoje dlouhé vlasy."
"Promiň, jen ti to lezlo do očí. Pak šilháš," srovnala mu jeden visící pramen za ucho. "Nebo Dany ti namíchá koktejl, dělá tam se mnou. Od ní si dáš, ne? Líbí se ti přeci."
Pepan vůbec nepobíral, proč na něj byla hodná, vycítil z ní, že si vzájemně nejsou sympatičtí.
"Mám ji rád," sklopil oči, když se podíval znovu k obsluze. "A Cuba Libre mám rád taky."
Zdálo se, že jeho oblíbené slovní spojení pro tuto scénu bylo: nemám rád a mám rád.
"Já ji miluju," Vali si povzdychla a pohlédla stejným směrem. "Chci, aby byla šťastná a našla toho pravýho, víš?"


"Objednáš mi, prosím, místo coly sodovku?" zeptala se Daniela a postávala vedle Roberta. Byla mu pod ramena. Musela zaklánět hlavu. Stáli ve frontě mezi změtí dvojic. Kamarádských i mileneckých. Všichni kolem štěbetali.
"Jasně, stačí říct. Teď má službu můj kamarád. Musíš mu všechno opakovat víckrát, občas trochu nevnímá. Když obsluhuju já, tak všechno odsýpá," Rob nenápadně chytnul Dany za ruku, udělal to spontánně, bez přemýšlení. "Nechceš třeba Laté, nebo něco jinýho horkýho? Máš studený ruce."
Daniela neodolala a podívala se na jejich ruce. Vykulila oči a prohlížela si své špičky bot. Proč mě drží, když... zašimralo ji v okolí žaludku. Byla vyvedená z míry.
"Jo, tak někdy přijdu, až tu budeš ty," zvedla k němu zrak. Robert neměl brýle a zaklesl svůj uhrančivý pohled do jejího. "Tak jo. Dáme si spolu kafe?"
"Tak já to vezmu na sebe a dostaneš ho zadarmo. Chutná mi oříškový nebo vanilkový Laté. Jaký tobě? Piješ i ledový kafe?"
"Zbožňuju ledový kafe," přiznala mu a vědomě jeho ruku stiskla v očekávání jeho reakce. Jakékoliv.
"Faaakt!" vykřikl nadšeně Robert a poskočil si do vzduchu. Všichni kolem se zarazili a zmlkli. "Jednou jsem byl u nás v Lipsku v Intersparu na ledovým kafi. Ti idioti mi ho přinesli teplý jako ch..." nechtěl být sprostý. "... prostě hnusný. Nesnáším, když napíšou ledový a pak je vlažný a led rozpuštěný. Jsem si nechal vrátit peníze."
"Hey, to u nás v Intersparu dělají taky! Hnus! Já se málem pozvracela! Navíc to bylo plný vody, skoro jako kafe to nechutnalo a ta šlehačka byla umělá bez chuti!"
"Jo, tady v Intersparu jsem ještě nebyl, ani nechci. Zlatý mekáč, holka, tady je to nejvíc," zamotal prsty do těch jejích a položil jí hlavu na rameno. Cítil se klidně, bezpečně, jako s někým, koho zná celý život. Dřív se pořád kvůli něčemu nervoval, něco mu chybělo, ale Daniela ho uklidňovala. Roztékalo se v něm příjemné teplo. "Doma si dělám vlastní ledový kafe, udělám ti ho taky."
Daniela byla celá rozrušená. Asi tak... milionkrát víc, než když jí Pepan přejížděl rty poblíž ucha a po vlasech. Pootočila k němu s bušícím srdcem hlavu a její pravá ruka vystartovala absolutně sama k jeho snědé tváři, na níž pomalu rostlo strniště, a bříšky prstů ho pohladila. Když si to uvědomila, co udělala, ruku dala dolu a cítila horko v líčkách.
"To se moc těším..."
Robert jí pohlazení oplatil, ukazováčkem zajel pod šátek. Škádli ji, šimral. Připadala mu legrační a sladká, zvlášť, když tak nesměle mrkala a třásly se jí řasy.
"Tak se pak domluvíme..."


Pepa celou scénu pozoroval z povzdálí, nastala u něj mírná frustrace. Žárlil, žárlil na bratra. To je poprvé, kdy by se s ním popral o holku.
"Nečum tam pořád tak blbě. Co sis myslel? Že z tebe bude hotová, když jsi jí líbal v hospodě?" Valérie mluvila upřímně. Nechtěla mu dávat plané naděje, že by Danielu mohl mít.
Bolelo ho z celé scény před jeho očima břicho a cítil podivné úzko na hrudi. Ten pocit byl pro něj zcela neznámý. Nikdy tohle nezažil, aby se kvůli dívce, jenž mu ji někdo přebíral, cítil tohle.
"To jsem nedělal. Byl to polibek, ne líbání."
"Tak polibek no..." Valérie otráveně odfoukla. "Hle, ty nejsi čistokrevný Němec, že?"
"Ne, proč?" odpověděl stroze, znovu se podíval tam, kam to měl zakázáno. Nyní se Robert smál. Něco si povídali. Pepana přestávala dobrá nálada. "Proč myslíš, že mě jako nechce?"
"Nechce, seš vlezlej, upjatej a přijde mi, že se s ní bavíš o hovně. Robert je zábavnější," řekla tvrdě, bezohledně. Fandila Robertovi, líbil se jí vedle Daniely víc. "Máš divnej přízvuk a křestní jméno. Seš napůl Čech, co?" spustila na něj česky. Dokázala to odhadnout. Podobně mluvil její bratr Philip.
Pepan vykulil oči a pusu otevřel v překvapení.
"Ty vole!" vyjekl česky. "To si děláš kozy, vole! Jo, jsem Čech, moje máti, teda naše máti, je Němka, ale fotr je Čech. Ty seš taky, jo?!" byl v šoku. "No ty vole, to se mi stane málo kdy, teda nikdy, že bych potkal někoho, kdo je poloviční jako já. Teda my. No hustý! Proto mám takové jméno, Josef, mám ho česky i v občance, Němci ho neumí říkat, všichni mi říkají trapně Peppe, nesnáším to. Jinak tady sem jezdí hodně Čechů. Ale pletu to. Slovosledy."
"Co je to za blbost? Fotr musí být Němčour, když máš německý příjmení, ne?" mladá Čecho-Němka znovu kroutila hlavou nad Pepanovou hloupostí. "Já jsem taky míchaná. Vlastně jsem se narodila v Česku," Valerie uměla na rozdíl od Pepy česky výborně, neboť pět let chodila v Čechách na základní školu.
"No vidíš, že to pletu. Táta je Němec, no. Máma Čech," pokýval hlavou, neuvědomoval si, že mluví špatně. "Ale nejsme doma od patnácti."

V tom se ke stolu vracel Robert s Danielou, Robert držel v obou rukou tácy s jídlem, pouze pro něj a pro Danielu.
"Ty máš objednáno a Valerii objednala něco Dany."
"Jo, Dany ví, co mám ráda," Valerie se nestyděla za lásku ke své přítelkyni, objala ji kolem pasu a spokojeně se uvelebila na jejím bříšku. "Škrundá ti tam. Musíš se najíst."
Daniela poznala, myslela si, že poznala, proč to Valerie dělá a sehnula se k jejímu uchu, aby jí co mohla pošeptat: ,,Zlobivé holky..." jejich heslo pro tento týden. Kluci se po nich podívali. Oba.
"Moc zlobivé," zasténala Vali trochu hlasitěji a hlavou vyhrnovala nahoru Danielinu mikinu. Pokud šlo o provokace, Valerie vše dělala naplno. Vůbec nevnímala, že je kolem plno lidí, žvýkají hamburgery, mlaskají a teče jim omáčka po bradě. Ať se klidně dívají, jak vypadá pravá vášeň.

Daniela sice chtěla provokovat, ale nedokázala se odvázat na veřejnosti. Takovéto nálety osahávání od Valerie nebyly něco neobvyklého. Několikrát se Daniele vloupala pod oblečení a jednou ji dokonce uspokojila v S-bahnu, kde byl naštěstí pouze jeden kluk na druhé straně a spal, Daniela by se jinak nenechala. A Valerii vědomí, že je ten chlapec sleduje, vzrušovalo.

Daniela se křečovitě usmála a podívala se na Pepana.
"Hele, Valino, nech ji být," zatáhl prudce Valerii za její malé tričko, skoro jenom rod prsa, zpátky.
"A co je jako? Heteráci se můžou mazlit na veřejnosti a lesby ne?" zasyčela Val.
"Dany, ty jsi..." Robert se zarazil. Než stačil ale pokračovat, urputně zavrtěla hlavou.
"Nejsem."
"Já věděl, že jsi nějaká zvláštní, proto ti vadí, že chci Danielu," Pepan řekl rovnou to, co si myslel. "Seš lesba," mluvil tak hlasitě, že lidé sedící vedle nich, jak z jedné, tak z druhé strany, se otáčeli. Někteří se zatvářili poněkud znechuceně.
"No a? Tak jsem! A co jako?" usmála se na něj a na lidi kolem, ale jaksi strnula. Pepa ji tak vykolejil, že se do celé situace zamotala. Věděla, že z ní nevybruslí tak snadno. "Co civíte, všímejte si svýho, ne?" vykřikla na všechny. Nastalo ještě větší ticho.
Daniela se v ní ztrácela, viděla, že Valerie poněkud znervózněla a vyhýbala se jejímu pohledu. Napadalo ji v tento moment hodně věcí, a ani jedné nechtěla věřit. Byla přece blbost, aby do ní byla zamilovaná! O tom by musela vědět.
"Spíš bych to řekla takhle, je na oboje," vmísila se do toho její kamarádka a Pepan se hlasitě rozesmál, zatímco Robert si oddechl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt