Schokolade Blumensprache 15. 2/2

10. října 2011 v 18:22 | Schmetti |  Schokolade Blumensprache

Tak druhá část dílu je tady, ale nenazvala bych ji už Zmatenost. Příjemné čtení.



Fredy, dostaneš spoustu čokolády.



autor: Schmetti



Chlapská sešlost byla v plném proudu ještě víc, než moment před tím, kdy přišel Nicolas. Nyní byli téměř všichni uvolnění díky dávce marihuany a dalších tabáků, čajů, které kouřili a konzumovali. Berno tomu s oblibou říkal arabské dýchánky. Dýchali do sebe jen vše škodlivé. Berno seděl na gauči se a pokuřoval z vodnice, zatímco Nicolas naproti se držel jako vždy svého postoje; být klidný, nepít příliš alkoholu, povídat si jen s tím, komu věří a ostatní pozorovat. Občas s Chalílem prohodil nějaký ten vtípek, ale zdejší sezení pro něj nebylo stvořené. Cítil se udusaně, atmosféra vyzařovala těžce, mohutně. Vtipům se skoro nikdo nezasmál, tito muži byli jiné mentality, byli na něj příliš staří. Možná měli se životem víc zkušeností, ale ani jeden se nemohl přiblížit jeho duševní čistotě, rovnováze a smyslu pro uměleckou činnost. Jak je tak vždy sledoval, který pak z nich by zbožňoval přírodu a staral se o ni? Kdo z nich by poslal příspěvek do Greenpeace nebo jel akce podpořit? Raději si sedli do hospody a kouřili dýmku nebo repovali. Při nejlepším obě činnosti dohromady. Zajímali je ženy i muži, užívali si ve svém začouzeném životě a libovali si v tom. Přesto ani jeden z nich nebyl zlý, byli jen... trochu omezení. Myšlenkově. Nicolas se mentálně pohyboval v jiných sférách. Na Bernovi mu vyhovovalo, že je spravedlivý a férový, ostatní se jím pouze řídili.



I když... ne vždy byl férový.

Nicolas zrovna strčil mezi rty brčko, s nímž pil čaj, Chalíl si klepal na hlavu a Berno se usmíval jeho lehce vyzařující dětinskosti, kterou v sobě ukrýval. Díval se přitom na něj a trochu se zakuckal.

"Čemu se směješ, Berno?" zasmál se a otřel si pusu, poprskal se. Chalíl vedle něj se chlámal. Dostal od Nicolase ránu loktem mezi žebra. Stejně se smál dál.
"Nic, chlape, jen... jsi trochu roztomilý," žblebtnul Berno a začal se smát taky. Nicolas zapoulil očima a zčervenal, načes se celý pokoušel schovat do šálku s jasmínovou tekutinou.



Do obýváku vešel Sebastian, za ruku za svými zády vedl Frederika. Schovával se stydlivě za ním, ve tváři strnulý úsměv, který odzbrojoval na dálku. Čokoládová pěříčka mu vykukovala z čepice naražené až na uši.

"Tak jsme tu, Fredy přišel taky," Sebastian zvolal mezi své kamarády. Jakoby se zastavil svět. Všechno zamrzlo. Pohyby se staly zpomalenými. Otočili se jejich směrem, jeden do druhého. V rukou silně stiskli sklenky alkoholu, byli omámeni, rty pootevřené. Každý z nich cítil okouzlení, připadal si jak v nějakém hloupém filmu s romantickým podtextem.

Nicolas se rozkašlal. Šokovaně upustil pár centimetrů nad stolem šálek dopitého čaje. Ruku na ústech, v očích mokro. V jeho hrudi cosi explodovalo, krev se hrnula do hlavy, do žil po celém jeho těle. Narozdíl od ostatních... hrnula se jim jinam. Přejel mu mráz po zádech.



Rozhlédl se kolem sebe, přejel pohledem všechny může v místnosti. Dlaň přejela po jeho obličeji přes nos a ústa, hlava na malý moment svěšená.

Bubny. Bubny v hlavě.

Prudce dýchal.

Bubny. Srdce bilo. Bilo stejně dunivě, jako když se prázdnou halou rozléhá onen zvuk rytmus dávajícího hudebního nástroje.

Pozvedl znova hlavu, Frederik byl bez kabátu, seděl po jeho pravici, několik málo centimetrů od něj, usmíval se na Sebastiana, čapka stále na hlavě.

"... děkuji, dal bych si slabou kávu s mlékem a trochou kakaa."

Nicolas zavřel oči, loktem se opíral o područku, schoval je do své dlaně mezi prsty. Tíživý pocit atmosféry oné sešlosti pronikal skrz jeho hruď do každého kousku těla. Zaťal prsty na nohou. Zachvěl se.

"Nico... děje se něco?"

Nicolas odstrčil Bernovu paži, zmateně, zcela ztracen, se na něj podíval. Táhlo jej to dolu, bolelo to. Strop nad ním se zmenšoval.

"Nicolasi!" křikl Sebastian. Berno vstal.

Nicolas se řítil z bytu ven.

Pohlíželi na sebe, Jeden do druhého. Nikdo nechápal co se právě odehrálo. Začali mumlat. Řešit důvod. Hlavy se spojili dohromady. Tvořili podivný hlouček nugátových hlav. Arab přes Araba. Hluboké hlasy. Splývaly. Bílí z nich s nepříjemně chraplavým. Utekl ven za ním.

Frederik znějistěl. Slyšel dohady. Dostal obavy, strach. Pochopil, proč Nicolas utekl. Odešel. Zmizel jako stín. Zmocnily se ho stejné pocity. Nikdy tohle necítil. Ne mezi nimi.

***



Frederik zpanikařil. Zamotala se mu hlava. Cítil jen Sebastianovu náruč, jak ho drží. vše kolem něj mu splývalo. Hlasy, jeden přes druhý. Skrčil čelo. Píchlo ho v hlavě.

"Ne! Nech mě! Nech mě!"

Škubal sebou. Ztrácel kontrolu. Byl shozen na jeden z gaučů. Muži. Dotýkali se ho.

Panika. Strach. Uvěznění.

Byly všude. V jeho ústech, v klíně, na hrudi. Plival jejich jazyky. Odháněl chlípné dlaně. Zmítal se mezi nimi.

Zoufale zanaříkal. Začal plakat.

Jeden z nich uchopil do rukou jeho penis a stiskl. Bojoval, chtěl se bránit, silou ho odstrkoval.

"Berno, ne, prosím, ne!"

Sebastian mu ucpal ústa svým jazykem. Byl ztracený, šokovaný, vystrašený. Bázeň, která jím lomcovala, nikdy nezažil. Úpěnlivě naříkal. Bolestné slzy stékaly po jeho tvářích.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ondina Ondina | Web | 11. října 2011 v 14:09 | Reagovat

Ahoj Terinko♥,
tedy ty mě mučíš...

Opět jsi přišla s nádhernou kapitolou. Je plná citu a také bychom si měli uvědomit ostatní důležité věci. Třeba Greenpeace, jsem nadšena, že to ve své povídce zmiňuješ a navíc se vše týká "mé" lásky. A také to, jak se chováme!!
Ach, arabské dýchánky... Nicolasův přístup... a vůbec jeho reakce. Vlastně ho chápu. Ale co Fredy??
"... hrnula se jinam..." Tak to řeklo vše. Já tady teď pláču, nejen miláček Fredy. Ach to ne... Nico, KDE JSI?? Ty se musíš vrátit...
NENÁVIDÍM SEBASTIANA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Úplně cítím tu bolest... Ne, tohle nejde! Terinko, udělej něco, prosím!

2 Schmetti Schmetti | Web | 12. října 2011 v 11:41 | Reagovat

Děkuju moc za komentář :-*

nebýt tebe, tak tady nic nemám :D Lidé buď jaksi nevědí o blogu což mi je divný protože jsem dala odkazy na fb stránku, co mám, ale nejspíš je slash nezajímá a když už nepíšu to, co jsem psala, tak sem nechtějí chodit a nebo jsou líní :) Ale podle návštěvnosti bych se přiklonila k druhý možnosti.

Jinak ano, taky mi je líto Fredyho nějak jsem se nedokázala přinutit napsat tuhle část, podle mě vyjadřuje jeho i Nicolasovy pocity přesně. Možná sis všimla, že jsem to nenapsala stylem popsat, co se děje, ale z pohledu jakoby jejich vnitřních.

3 P. P. | 12. října 2011 v 15:37 | Reagovat

Blbý Nicolas, kdyby zůstal, nemuseli Frederika znásilňovat.

4 Ondina Ondina | 12. října 2011 v 16:07 | Reagovat

[2]: Terinko, jednak ti chci moc poděkovat za tvou vzácnou návštěvu a komentář. Velmi si toho vážím...

Jasně, Teri, pochopila jsem to, proto jsem psala, že je kapitola silná po té stránce citu, emocí. A úplně mě vyčerpala, protože jsem vše s nimi prožívala, jako vždy, ale tohle bylo tolik silné!! Plakala jsem na konci dílu a asi i proto jsem koment nedokázala asi napsat. Nebo spíš vyjádřit vše, co jsem měla na srdíčku. Ale myslím, že rozumíš, že jsi pochopila, jak velmi byla tato kapitola pro mě emotivní. A jak čtu, tak i pro tebe. Vyjádřila jsi jejich emoce dokonale!♥

A ještě k tobě a blogu. Zlato, lidé sem jistě chodí a určitě nadšeně tvé povídky čtou. Je to však pohodlnější, když jen přijdou, přečtou tvou krásnou věc, které dáš vše (čas i srdce) a odejdou. Je to nehezké. Vždyť by stačilo i slovíčko, napsat, že je povídka krásná. Ty víš, že ráda tvé a Paulinčeny povídky čtu a jsem ráda, že tvůj blog JE! A jsem ráda, že ho můžu navštěvovat!
♥♥♥

5 Ondina Ondina | 12. října 2011 v 16:08 | Reagovat

Jejda, já zapomněla... Krásný dess, moc se mi líbí barvy!

6 Schmetti Schmetti | Web | 12. října 2011 v 18:05 | Reagovat

[4]:Pokud ti můžu poradit, co hudebně vyjadřuje atmosféru týhle části dílu, tak si Pust od Bushida Vendettu, vlastně celkově, když tak píšu tuhle povídku, jeho hudba je k tomu potřeba poslouchat. Obzvlášť tenhle song, je dost temný, když to posloucháš.

Jinak neděkuj, budu se k tobě chodit dívat :) A děkuju za chválu, to víš, šedá, moje oblíbená barva, takže zase šedý design :D

7 Mischulka Mischulka | E-mail | 19. ledna 2014 v 10:17 | Reagovat

???  ???  ???
Na tohle prostě nemám slov. Fakt jsem mimo. Musím rychle číst dál! Ale zbožně doufám v nějaký zázrak!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt