Schokolade Blumensprache 18. 1/2

28. října 2011 v 11:56 | Schmetti |  Schokolade Blumensprache

autor: Schmetti



Frederik seděl ve svém pokoji, začal mu tak za těch několik dní říkat, poněvadž v dohledné době netušil, kdy svůj opravdový vlastní pokoj uvidí, zda ho vůbec někdy uvidí...

Sklopil oči a opřel se zády o zeď, převaloval v dlani lístek, který našel na dveřích zahradnictví. Vzhlížel ke stropu a přemýšlel. Tato činnost mu poslední dny zaměstnávala celé dny. Zrovna, když chtěl znovu zapíchnout zrak na onen papírek, otevřely se dveře a vstoupil Sebastian.

"Potřebuju do města, pojedeš se mnou," oznámil mu nesmlouvavě, odtáhl jeho zatažený závěs a vehnal tak do místnosti několik paprsků slunce. Frederik se zamračil, příliš světla. Protřel si čelo a odfoukl ofinu.
"A kam?"
"Do toho ti nic není," usmál se poměrně strnule Sebastian a sedl si na postel. "Prostě jedeš se mnou."
"Dobře, aspoň se provětrám, když mi nedopřeješ chodit samotného ven," zasyčel Frederik a jeho výraz v obličeji se podobal nasupenému býkovi, kterého toreador vášnivě dráždí rudou barvou.

Fredy byl přece napůl Španěl.

"Měl by ses trochu připravit," Sebastian jako vždy ignoroval jeho narážky, odmítal se s ním hádat, něco řešit, téma zákazy a věci spojené s tímto vším pro něj byly v komunikaci tabu. Jakoby vše vypouštěl. Stálo ho to namáhavé síly.



"Jak si mě pan Sebastian přeje naservírovaného?" zvedl se, papírek zastrčil hluboko do kapsy svých kalhot, a jeho tón hlasu byl víc než uštěpačný. Založené ruce na hrudi vypovídaly za všechnu jeho vzdorovitost uvnitř něj. Pozvedl obočí. Sebastian se k němu jen mezi dveřmi otočil a beze slova odešel. Frederik si pohrdavě odfrkl, rozverným pohybem se odvrátil a šel vyházet celou skříň se zařezaným rozhodnutím, že po sobě uklízet nebude.

"Ukliď si to sám, blbečku!" zavřeštěl. Byl si jistí tím, že ho Sebastian slyšel. Nemýlil se.

***





"Máš nahrané nové beaty?"
"Ne, potřebujeme tvůj hlas, zmixovat, potřebujeme za Bernem."
"Patricku, nemám čas chodit na návštěvy a chillovat," protočil oči Sebastian a promnul si oči, přehodil si mobil na druhé ucho, zívl. "Musím do města zařídit spoustu věcí, chápeš to?"
"Kurva, Sebastiane, nemůžu si přijít za mámou jako Berno a říct jí 'Hele, mami, potřebuju tolik a tolik prachů na mixážní pult'! Seš normální?! Berno nám pomůže, brácho, je to náš boss, kdy to pochopíš?"

Sebastian zívl podruhé.
"No dobře, ale nehodlám Berna využívat, chápeš tohle ty?"
"Kdo ho využívá?!" na druhé straně sluchátka to vypadalo, jakoby se Patrick urazil. "Berno je jak můj starší bratr, jestli o tom nevíš, vždy stál za mnou, chránil mi na internátě prdel, zatímco ty jsi byl u své mámy a měl, co chtěl!"
"Hele, klid, chlape," zabrzdil ho Sebastian. Někdy mu připadal Patrick jak dítě. Navíc se mu nelíbilo, jak s ním jednal. "Jsme label, parta, držíme při sobě všichni, nebudeme obviňovat jeden druhého a všechno bude v pořádku, ok?" Přistupoval na hru, jakou hrál Berno. Fifty fifty.





"Ty... si fakt myslíš, že bych ho využíval?" po menší odmlce se ozval poněkud rozrušený Patrick, Sebastianovy se zdálo, jakoby nad sebou jeden z jeho parťáků začal přemýšlet. Patrick je ňouma... pomyslel si.
"Kámo, nevyužíváš, jen se snaž být mu vděčný a nenechat ho na holičkách, když tě bude potřebovat."
"Dobře... tak kdy se uvidíme?" změnil téma. Sebastian se podíval na zápěstí své levé ruky, na hodinky z bílého zlata, které byly obzvlášť drahé.
"Možná tak za dvě, tři, spíš tři hodiny," zkonstatoval. "Potřebuju zajet s prckem do města, nakoupit, zařídit..." měl toho v plánu hodně. Odškodnit alespoň nějak jeho první sex, který byl podle Frederika asociální. Sebastian se nedivil, Mirko nebyl příliš útlocitný. Jaksi nedovede vnímat citlivé vnější podněty a reagovat na ně. Ale není zlý.

Když dokončil hovor s Patrickem, šel zkontrolovat všechny spotřebiče a zásuvky, zda jsou vypnuty a trpělivě vyčkával s cigaretou u pusy tomu, kdy se Frederik vyhrabe z pokoje a budou moct vyrazit.

Po několika minutách se dveře opravdu konečně otevřely a objevil se Frederik s obyčejným hnědým volným tričkem s krátkým rukávem, podtrhoval jeho čokoládovou kůži, obyčejnost oděvu jen vyzdvihovala jeho půvabnost. Úzké světle modré džíny, a to bylo vše. Možná se nemělo zapomenout zdůraznit zelené Convers boty s tkaničkami kakaového odstínu.

Sebastian si ho sjel obdivným pohledem, když Frederik trhl hlavou a odfoukl dlouhou čupřinu ze svých smaragdových velkých očí. Založil ruce na hrudi a opřel se o rám dveří.

"Tak co bude?" štěkl drze. "Dvě hodiny si tu telefonuješ s těmi hovady, co by nejradši viděli svého ptáka v mojí prdeli."
"Mírni slovník, prcku!" okřikl ho rodičovsky Sebastian. Neměl rád vulgárnosti z úst jemných lidí. Frederik zalapal po dechu.
"Aha, slovník, ale na šoustání jsem skvělý, co?"
"Frederiku, řekl jsem, abys držel zobák!" Sebastian zvýšil hlas, nejradši by ho chytil pod bradou a výhružně se mu zadíval do očí, jenže... to on nedokázal.

"No dobře, nebudeme dráždit kobru bosou nohou, že?" zašklebil se Frederik, odlepil bok od rámu a mírně se mu zvrknul kotník, ale ustál to. Sebastian z něj kvetl.
"Cos tam dělal takovou dobu, když máš na sobě jen dva hadry?"
"Hledal jsem hnědé tkaničky," pravil ledabylý, nedbale trhl ramenem. "Mám jich hrozně moc, vždycky si měním tkaničky k oblečení."

V předsíni si oblékal bundu a upravoval několikrát do kola své vlasy, odhrnoval si je neustále dokola z očí, i když věděl, že jakmile zafouká vítr nebo skočí ze dvou schodů na konci schodiště, jak bylo jeho zvykem, jeho vlasy budou létal jakoby si je fénoval.





***

Nesl v rukách několik tašek. S jídlem a květinami. Belhali se po schodech do Bernova bytu. Sebastian nehodlal riskovat vykradení a rozmlácení svého auta kvůli několika taškám se zelenou trávou a chlebem. Chleba ovšem nebyl jediný obsah nákupu. Frederik odmítal jezdit výtahem. Šel jako první a za ním se táhl jako ztuhlý karamel Sebastian. Diskutovali, neustále do sebe ryli, provokovali se, možná to vypadalo jako hádka.

"Ne, ti říkám!" křičel Frederik a jeho hlas se rozléhal všude okolo jako ozvěna. Sebastianovi zatrnulo v uších. "Nechci žádné oblečení, nejsem tvoje kurva, i když jí vlastně už jsem! Ale ty, ty mi nebudeš kupovat šatník, jen aby sis odčinil svoje hříchy, Sebastiane! Svoje oblečení si přinesu, ale nebudeš si mě kupovat, slyšíš?!"

Frederik by nesnesl ponížení před svými přáteli a rodiči, kdyby se dozvěděli, co se mu stalo a možná se bude dít dál, raději zůstane u Sebastiana, který na něj ruku opravdu nevztáhl a chová se jako dřív, než aby jej naštval, trval na svém odchodu a on tak za pomoci svého labelu, jak říká jejich partě, roznesl nehezké věci o jeho osobě. Lepší si myslet sám o sobě, že je společník do postele, než aby to o něm říkali druzí.

"Nechci si tě kupovat, bože!" Sebastian už byl na nervy, přetékaly mu jako když vařil brambory. "Jen..."
"Někdy mi něco koupíš, dneska jsem neměl náladu nakupovat, ale opovaž se mi nedovolit chodit do skleníku, svoje peníze na oblečení si vydělám."
"Aha, ty bereš tísíce, aby jsi mohl mít skvělé oblečení."
"Nepotřebuju mít Dolce kabelku a Dior brýle!!" otočil se na něj dolu. "Nejsem holka, abych nosil tyhle… blbosti, a nechci nic tak drahého!"

V ten moment sešel pár schodů dolů Berno, v očích překvapení, plácl se nugátovou dlaní do čela a zavrtěl hlavou.
"Co vy dva tady řvete, Mann," odkašlal si. Sebastian byl téměř bez sil vyšplhat posledních pět schodů, zatímco už Frederik stál vedle Berna a zubil se.
"Seš tlustý, musíš zhubnout, nejsi hubený jako tady Berno nebo... nebo Nicolas!!" rozzářil se, když vyslovil jeho jméno, především tím chtěl Sebastiana dokopat k tomu, aby se naštval a nechal ho na pokoji, ale udělalo to s ním zcela něco jiného. Podivně se mu zkroutily vnitřnosti.

Berno se po něm ohlédl s nakrčeným čelem, dělal držku. Nekomentoval nic. Raději oba dva odvedl do svého o dost menšího bytu, než byl Sebastianův.





"Odmítám pít kafe od Berna nebo někoho jiného, to zvednu zadek a půjdu udělat všechno sám!"

Dva muži si vyměnili pohledy, seděli naproti sobě u konferenčního stolku, na němž stál popelník, vedle něj cigarety, rap časopis, o kus dál program na televizi, asi pět ovládačů a prázdná sklenička. Bernův byt byl sladěný do hnědo béžové barvy, liboval si v tom, že jeho nugátový vzhled nejlépe vynikne v něčem, co má stejnou barvu jako on. Zdálo se, že v tomhle jsou s Frederikem za jedno, i když se o tom nikdy nebavili. Berno bydlel se svou matkou a mladším bratrem, která pracovala do podvečera a bratr se učil ve škole, učil se na střední škole technicko něco, Berno si nepamatoval jeho obor, jen věděl, že se vrtá v elektrice a nosí za to domů slušné známky. Byl tak jiný než on... možná snad jeho turecký otec za to mohl. Měli rozdílné otce. Svého nenáviděl, nevlastního neměl v oblibě. Matka byla ale Bohyně.

"Hey, Mann, můžeš... mi vysvětlit, co... co to znamená?" ukázal palcem kamsi za sebe. Sebastian pokrčil rameny.
"Je hrozně nevychovaný, oprsklý, odmlouvá, někdy mám pocit, jakoby mě měl zkopat a zavřít do mrazu na balkon."

Berno se tiše zasmál a promnul si čelo. Bylo mu horko. Seděl v předklonu.
"Měl by sis ho vychovat."
"Nejsem jeho rodič, kurva," zašeptal a vzal si bez dovolení jedno cigáro od Berna. Pozvedl nechápavě obočí, když viděl tenkou cigaretu s mentolovou příchutí. "Ty kouříš gayská cigára, kámo?"
"Ne, jsou Nicolase," když Berno viděl znepokojený výraz Sebastiana, dodal. "Nechal si je včera tady."

Sebastian měl chuť cigaretu odhodit, ale proč to nezkusit. Jen mu vrtalo hlavou, jakto, že Nicolas kouří.



"Tohle se mi vymklo z rukou."
"Nekecej... moc dobře jsem věděl, že si tohohle maličkého chceš nechat..."





Sebastian nemohl zamítnout to, co jeho kamarád řekl, původně byl jeho plán získat Frederika jako zábavu pro celou partu, jenže se to změnilo, což přiznat nedokázal, ale ani nelhal, když říkal, že se mu věc vyjmula z rukou. Mluvil pravdu.

"Volal mi Patrick," obrátil list knihy a začetl se do další kapitoly návštěvy. Frederik přinášel kávu a čaj. Věděl z hlavy vše, co kdo pije, dokonce dokázal nápoje ochutit přesně podle jejich gusta.

"Mátový čaj s pěti lžičkami hnědého cukru a dvě mandle," postavil před Berna malý šálek se lžičkou, načež Sebastianovi naservíroval obyčejnou tureckou kávu. Oba dva muži mu poděkovali a on se vracel pro svůj nápoj, což byla voda s citronem.

"Proč mi to říkáš, když vím, že sem přijde. Proto jste taky tady, vole," Berno nepochopil Sebastianovu poznámku, ale možná tušil, že to bylo pouhé vybruslení z hovoru, jenž byl pro něj poněkud z neznámých důvodů nepříjemný.
"Jo... no přijde. Určitě za chvilku."

Frederik se posadil vedle Sebastiana, jaksi mu víc důvěřoval.
"Hele, ty se červenáš, seš rudý!" ukázal mu na tváře, díval se na Berna a očekával podporu ve výsměchu. Berno však mlčel, jen se usmíval. Přišlo mu všechno šílené. "Sebastian má možná i červený zadek."
"Fredy..." otočil k němu hlavu.
"Nemůžu za to, že se neumíš smát jako já. Jsi moc vážný, divný, nudný..."

"To není, pořád se usmívá," zastal se Berno. Zazvonil zvonek. Šel otevřít. Sebastian se tělem natočil celý k čokoládovému chlapci a zatahal ho za ucho, ten afektovaně vyjekl.
"Možná se směješ, ale já to nevidím!"

"Tak dost, vy dva, jste hrozný," do obýváku se vrátil Berno a po jeho boku stáli Patrick a Nicolas.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ondina Ondina | 5. listopadu 2011 v 15:14 | Reagovat

Ahoj Terinko :-*, konečně si můžu v klidu vychutnat tuhle nádheru.
Jsem samozřejmě smutná, je mi líto, čím musí Frederik procházet. Stále si říkám, proč? Vždyť - určitě by vše bez toho chladného Seba zvládl! Lístek?
Prý prcek a nemám ráda corridu! To je nehumánní!
Ty hnědé tkaničky mě ale dostaly :-D! Ale jinak?
Co se Fredymu děje, to mě trápí a bolí. Chtěla bych ho obejmout, něžného nugátového andílka! Tak snad to za mě udělá má láska, Nico, snad Frederik ucítí znovu jeho radiátory! Nicovo teplo!♥♥♥

2 Mischulka Mischulka | E-mail | 26. ledna 2014 v 14:16 | Reagovat

Já toho Sebastiána prostě nemám ráda. Nechápu, proč tak Fredyho drží..stejně jej bude muset jednou pustit domů..

3 Karin Karin | 22. října 2016 v 12:43 | Reagovat

Já zas nechápu proč Fredy neuteče má dost možnosti. :-?  ;-)

4 Schmetti Schmetti | 22. října 2016 v 12:51 | Reagovat

[3]: Děkuji ti za komentáře! Všechny je čtu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt