Insania 9.

8. března 2012 v 13:06 | Schmetti |  Insania

Ahoj čtenáři, omlouváme se za zpoždění. Insaniu jste tu dlouho neviděli, my víme. Přinášíme vám díl, který snad všechnu tu pauzu vynahradí :)

S&S


autor: Schmetti & Schildie


Dnešek si nedokázal moc užít. Alespoň si to tak myslel. V hlavě si to myslel. Jenže jeho druhé já mu naprosto okatě sdělovalo, jaký krásný den je a jak intenzivněji vnímá krásy přírody.

Dokázal zaznamenat každičké zabarvení ptačího zpěvu. Jejich tenký, leč silný hlásek. Stromy nad hlavou šustily a příjemně jej ofukoval celkem chladivý větřík.

Flavius své polonahé tělo objal rukama a předklonil se. Seděl v trávě před kostelem, kde nedávno Tiberia učil, absolutně neuvědomujíce si to, že chytl od Tiberia jeho manýry oblékání. Tiberius. Ten mohl za vše, co se v něm teď děje. Za všechno šimrání kolem žaludku a touze vykřiknou něco, čeho se sám bál. Vykřiknou ona dvě slova, jež mu sdělil Tiberius.



Kdyby mu aspoň někdo poradil, rozhodnul za něj a řekl by mu upřímně, že těmto citům se nemusí bránit. Flavius se ale bránit lásce nechtěl, jenže nevěděl, zda to je láska. Možná jen ďábelská posedlost…




I Ježíše Krista vystavil ďábel pokušení a on odolal. Co když nějaká vyšší moc zkouší i jeho? Flaviovi mohl pomoci jen Bůh. Modlil se k němu.

"Prosím, Pane na nebesích," tiše mumlal modlitbu. "Dej mi znamení, že moje city k Tiberiovi jsou čisté a že milovat jeho je tvé přání. Dal jsi člověku dar lásky, ke všem lidem dobré i špatné vůle. Dovol mi milovat chlapce..." záhy si uvědomil, že ze svých úst vypustil slovo 'milovat'.



Jeho ruka vystřelila k ústům, připlácl si na ně dlaň a zavřel oči. Jeho srdce se zbláznilo, skotačivě tančilo v břiše. V jeho útrobách.

Vybavil si před očima Tiberiův usměvavý obličej, upřímný úsměv. Jeho mužnou postavu a rysy tváře. Tvrdé, stejně jako jej vnímá okolí.

"Amen," uťal rázně modlitbu, aniž by ji dokončil. Svoji otázku si zodpověděl sám.

Poddal se touze po Tiberiovi, hřích nehřích. V tak laskavém chlapci se přeci nemůže skrývat ďábel! A i kdyby, ať si oba skončí v plamenech pekelných. Lepší trpět po smrti v pekle, než kvůli nenaplněné lásce na zemi.

Ano, Flavius měl strach, strach z okolí, rodičů, ze zavrhnutí a vyhnanství. Jenže lhát sám sobě a zapírat je horší provinění.

"Musím... musím jít... za ním!" vstal, byl odhodlaný se vydat za Tiberiem a vyznat se mu.

Možná po dvou krocích si to Flavius rozmyslí a stane se znovu bohabojných kloučkem, ale věděl, že po dalších čtyřech krocích jej povede srdce a veškeré předsudky hodí za hlavu."

"Tiberieeeeeeeeee!" vykřikl, rozevřel paže a běžel za svou láskou.



***

Tiberius pobýval doma na zahrádce a před domem, škubal peří ze spařené slepice a zvedal se mu žaludek. Nesnášel to, vždy tak páchla a musel se máchat v oné hnusné vodě. Peří se mu lepilo na paže a nějaké se mu dostalo i do pusy.



Škubání slepice mu přišlo celkem vhod, místo svých vlasů mohl vzteky oškubávat mrtvé zvíře, kterému je tenhle svět šuma fuk. Přemýšlel, kolik věcí musí do večera zvládnout a zda bude muset matce pomoci odvézt plátno na trh.

Nerad by potkal Flavia, neboť jejich matky prodávaly ve stejnou dobu. Cítil se trapně, měl počítat s tím, že Flavius nepřijme jeho vyznání, je to dítě, navíc z křesťanské rodiny a dítě nemůže chápat lásku, už vůbec ne mezi dvěma muži.

"Já jsem se opravdu zamiloval!" odhodil slepici ke psí boudě a zkrvavenými dlaněmi si promnul obličej.



Vůbec mu nepálilo, že je Flavius jeho soused a kdyby chtěl, mohl by jej kdykoliv vidět, poněvadž oba dva vrátí většinu svého dne venku, než-li uvnitř domu, kde se ani jeden z nich necítí dobře. Připadali si uzavřeně a depresivně. V domě nebylo moc oken, a když už, byla příliš malá a výbava domácnosti nebyla skoro nic. Místnost obklopovala tmavá barva, hlína a dřevo, zatímco venku mohli sledovat barvy, čerstvý vzduch i hudbu přírody.

Nejlepší by bylo, kdybych utekl pryč, daleko, kde nejsou zákony jako tady!! Zapomenout na všechno a všechny!! Křičel ve své duši.

Zvedl slepici a hodil ji do čisté vody v kádi pod studnou. Musí ji omýt, aby ji mohl dát vařit nad oheň do kotlíku.



"Tibyyyy!" kdosi zakrákoral jako přiškrcený kohout.

Tiberia tento skřek vyrušil z hlubokého dumání, byl zvyklý na ticho, rozčilovaly ho ostré skřeky.



Otočil se za sebe. Flavius. Běžel po písčité cestičce k jeho domu. Vypadal jak kuře.

"Co je?!"



"Tibyyyyyyyy! To jsem já! Flávyyyy" blonďáčkovi se pletly nohy, až zakopnul sám o sebe. "Aaaau!" ztratil balanc a upadl na balvan, o nějž si odřel koleno.



"Ty seš nemehlo..." utrousil Tiberius, slepici nechal slepicí a rychlým krokem přiklusal k maličkému Flaviovi, jemuž se v očích zračily slzy.

"Neumíš běžet pomaleji?" pravil tiše, lehce káravě, ale s citem Tiberius. Přiklekl si k němu.



"Běžet se má rychle, jinak by to nebylo běhání, ale chůze," podrážděně kňoural Flavy. "To je logické, ne?"

Nebude z něj nikdo dělat nešikovného troubu! A zvlášť ne Tiberius!
"Koleno!" snažil se zvednout, ale znovu upadl a pro změnu mu ještě ruplo v kříži.



"Prosím tě, nehýbej se, nebo si tu nohu ještě zlomíš..." zabrmlal, na čele měl silnou vrásku. "Nebo si uděláš něco jiného," a popadl Flavyho do náruče.



"Ale... ale... pusť mě! Já dojdu sám!" protestoval malý Flavius, škubal sebou a házel nezraněnou nohou.

V Tiberiově náruči se cítil nejistě, nechápal, proč měl po celém těle husí kůži, když se jejich obnažené hrudníky otíraly o sebe. Neznal důvod toho, proč se mu z Tibyho mužného potu motá hlava a proč mu z jeho vlhké, sametové kůže mravenčí v břiše.

"Nepustím!" Tiberius se zadíval do blonďáčkových vyděšených kukadel, smál se tomu, jak má přihlouple otevřená ústa. "A chyť se mě kolem krku, ať ti nevisí ta hlava dolů. Zaskočí ti slina!"



"Ale," Flavyho uzemnil. Jeho ruce reagovaly samy od sebe a omotaly se kolem Tibyho snědého, potem oroseného krku. Našpulil demonstrativně rty a opřel si hlavu do mezery mezi jeho ramenem a krkem.



"Umíš říct taky něco jinýho než ´ale´?" Tiby spokojeně zahrabal bradu do zlatavé blonďáčkovy hřívy, vlasy se mu čepýřily ze strany na stranu jako strašákovi do zelí. "Jsi jemný..."

Flavymu zaskotačil žaludek, protočil se, udělal přemet.
"Uhm," vydal podivný zvuk. Nasál Tibyho vůni d sebe, až ho zapálilo v nose. Mužnost. Takový nikdy nebudu, pomyslel se. Bylo mu tak dobře!!!

Tiberia ono vzdychnutí polechtalo v uchu, cítil vibrace na mozku, bylo to tak osvěžující, křehké. Představoval si, jak Flavy v noci pochrupává a Tiby na něj mlaská.

"Tak, tohle je náš dvorek!" kopnul do pootevřených vrátek.

Flavy nevinně zvedl hlavu a zamrkal.
"Já ho znám, ale od nás ze zahrady," pravil a rozhlédl se kolem. Udusaná hlína, slepičí trus, písek. Oschlé trsy trávy. Malá zahrádka s boudou pro psa, kterého neviděl. Uprostřed stála káď s vodou. "Tam maminka pere prádlo?" optal se. Jejich zahrada byla o mnoho udržovanější. Nevyzařovala tak chudě. Byla o mnoho větší. Přes to všechno však Flavy nemohl říct, že je Tiberiův dvorek škaredý. Měl svou duši.

"No, buď v ní máma pere, nebo se v ní koupu..." posadil zraněného Flavia na špalek na dříví, těsný tělesný kontakt jej znervózňoval, ze samého studu se musel osvěžit vodou. "Takhle se tu cachtám, když je vedro," potopil hlavu do vody a cákal si ji na záda.

Flavy seděl s nataženou nohou před sebe, držel se špalku a sledoval Tibyho tělo. Flavy vypadal tak zaujatý. Styděl se. Tibyho tělo se mu líbilo.

"Nechceš ode mne umýt hlavu?"

"Nemůžeš přeci chodit..." hleděl přes rameno na Flavyho, který záludně špulil ústa. Tiberiovi přišlo až trapně vtipné, jak si tenhle malý trouba hraje na koketu. "A nenakrucuj se tak, nejsi na výstavě antických soch, ty už dávno vyšly z módy."

"Já se nenakrucuju!!" okamžitě se rozohnil.

"Seď a ani se nehni..." Tiby jej ignoroval, mokré ruce si otřel do tuniky. "Přinesu něco na obvázání... A možná bych ti měl tu ránu vypálit, proti zanícení," vyznal se v ošetřování ran. Sám chodíval z lovů, či pouličních konfliktů zraněn, jednou jej dokonce uštknul had a musel si ono místo vypálit žhavým železem.


"Jo..." zamumlal přešle. A to mě prý... založil ruce na hrudi. Takhle se přece nechová někdo, kdo miluje, ne? Sice byl mladý na lásku, ale uměl si představit, jak takový vztah asi probíhá a vypadá. Kolik potkával párů chodících po vsi. Rozhodně si nenadávali. A podle Flavyho byl Tiberius příliš chladný. Dokonce mu vadilo, že si ho prohlížel. Malého blonďáčka se to dotklo.

"Zachraňuju tvoje koleno, tak nedělej obličeje. Ranhojič by ti hned uříznul nohu..." Tiby chladně odkráčel do chatrče, hledal nějaké staré hadry, které by mohl natrhat na obvaz. S tím vypalováním to samozřejmě nemyslel vážně, na odřené koleno stačí bylinná mast, tu si též namíchal sám. K bylinkářství jej přivedla jeho babička, jako jedinému mu před svou smrtí svěřila tajné recepty na léčivé lektvary a masti.


Vážil si toho a nikdy nikomu neprozradil ani jeden návod, jak takový zázrak připravit. Vzpomněl si na to, jak všichni ti, co jej nesnáší, za ním chodí s úplatky a prosbami, aby jim dal trochu masti.

"Hmmmmm..." Flavius uznal, že má jeho přítel pravdu. Pošťuchováním a koketováním mu koleno neošetří. Ale stejně... Mohl se na něj aspoň usmát nebo ho pohladit po tváři a ne hned odejít jen tak do baráku pro nějaké smradlavé mazání. Flavius chtěl slyšet ta dvě slova, prahnul po Tiberiově živočišnosti.

"Ne abys křičel," přísný léčitel donesl vše potřebné a kleknul si k neposlušnému pacientovi. "Máš nohu jako děcko," usmál se a pohladil jej po lýtku. Obdivoval tu bílou hebkou kůži, čistou...



"Mhm," to se mu taky nelíbilo. Prý děcko. "Přece jsem dítě. Je mi čtrnáct, jsem malý kluk... co neumí poznat lásku," zapíchl se upřeně očima do Tibyho.

"Lásku?" Tiberius mu pohled opětoval, upustil z rukou lahvičku s léčivou směsí, odkutálela se pryč... Tiberiovi se vrátily vzpomínky z deštivého odpoledne, kdy se vyznal ze svých citů a kdy poznal další zklamání.

"Lásku..." tiše zopakoval maličký. Pocítil nádech intimní atmosféry. Utápěl se v dospělosti Tiberiových duhovek. "Naší... lásku."

"Naši... lásku?" chraplavě zakvílel Tiberius. "Ty... ty mě miluješ?" musel se zeptat, jinak si to nedokázal vysvětlit.
"Miluju..." pípnul Flavy. Jejich tváře se k sobě skláněly.

Tiberius byl v ještě větším šoku, než měl malý Flavy sám ze sebe. Tibyho břicho šimralo, srdce měl až v krku. Ani nevěděl kdy se to stalo, ale jeho rty se dotýkaly Flavyho měkkých polštářků. Hedvábné, růžové a sladké.

Flavius roztál, zjihnul, jeho teplota těla stoupla snad o dvě stě stupňů. Prožíval svůj první polibek, byl to hřejivý pocit, motal se s ním svět.

"Uhm..." mírně se zakuckal, kručelo mu v břiše, otevřel víc ústa a pustil do sebe Tiberiův jazyk. Chutnal po uzené rybě, kterou měl Tiberius k svačině.

Tiberiův jazyk vplul do Flavyho úst. Tiberius zvedl ruku a pevně uchopil Flavyho za týl hlavy, čímž si ho přidržoval. Tiskl k sobě. Jejich hlavy se natočily do strany a Flavy přidušeně zahekal, když se Tibyho jazyk omotal kolem jeho.
"Flavy," Tiberius prudce vydechl, jako v opojení, posedlý ďáblem, živočišně stiskl Flavyho boky a přirazil k sobě. "Nemůžu tomu uvěřit."

"Já tomu věřím..." Flavius vzdychnul, mírně se zavlnil v bocích... Tiberiův pevný stisk jej vzrušil, projela jím obrovská vlna slasti, horkost. "Vezmi si mě k sobě do klína, prosím," překvapoval sám sebe, on, střídmý Křesťan se odevzdává myšlenkám na smilstvo.

"Tvoje noha, broučku..." Tiberius jej vzal za obě tváře. Opřel čela o sebe.

"Mě… mě nebolí noha... Já chci k tobě..." vzrušený blonďáček hlasitě zakvílel, dělo se s ním něco, co se mu nikdy předtím nestalo. Cítil v rozkroku zvláštní pnutí, pod tenkou tunikou vystoupl malý hrbolek. "Oooh," spontánně si přirazil Tiberiovu hlavu na břicho, nevěděl proč, poslouchal své pudy, své tělo, vypnul rozum. Nechtěl nic chápat.

Zkušený, starší mladík zaznamenal onu věc, co se děla jeho milenci v klíně. Na hrudi ucítil zvláštní teplo. Vzrušil ho.

"Flavy," zvedl k němu hlavu. "Stojí ti..." rozechvěle se usmál.

Flavy neslyšel, podvědomě věděl, co se asi děje, nepřemýšlel nad tím. On nepřemýšlel nad ničím.
"Tiby," tělo mu hořelo, cítil spalující žár, když se Tibyho silné ruce dostaly pod tuniku a opálený mladík roztáhl blonďákova kolena od sebe.

Flavius si připadal jako v hříšném snu, ve snu plném těch nejnestydatějších představ, které doposud neměl.

Tiberius vzal jeho nateklý penis do dlaně a stáhl dolů předkožku. Dělal si to podobně, když hasil své vášně.

"Aah!" Flavius škubnutím zvrátil hlavu dozadu. Tiberius jej druhou rukou chytil za zády. Zapohyboval zápěstím nahoru a dolů. Dvakrát. Flavy se utápěl v horoucích plamenech. Dotýkal se ho. Intimně. Nikdy mu nikdo nebyl blíž. Cítil se duševně nahý. Ani sám na sebe tímto způsobem nesahal. Neznal tyto pocity. A že byly tak příjemné!

Najednou ucítil mokro a vedro, těsno. Hlavu znovu zvedl. Sklonil ji dolů, aby se podíval, co se děje v jeho rozkroku, a spatřil své mužství uvnitř úst Tiberia.

Flavy vykřikl. Jeho bříško explodovalo. Tělo se roztřáslo. Slastná křeč jej protnula skrz na skrz. Ucítil Uvolnění.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naginy Naginy | 8. března 2012 v 14:38 | Reagovat

Dočkala som sa :-D  Je to úžasné, nemám slov :-D Toto mi rozhodne zlepšilo náladu 8-)

2 Karin Karin | 24. října 2016 v 12:18 | Reagovat

Ty k sobě patří a nic to nezmění. :D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt