Freestyle Leben 14.

16. dubna 2012 v 18:31 | Schmetti |  Freestyle Leben
Čusky lidi, tohle je jeden z takových důležitých dílů. Pěkně jsme se na něm vynervovaly, psaní je někdy šílená věc :D

autor: Schmetti & Schildie

Robert stál v rozpacích, které pomalu nahrazovalo zklamání a kámen na hrudi, čekal, že se mu Dany vrhne kolem krku a vřele se přivítají. Že konečně ucítí její vůni a horkou náruč...

"Ahoj!" Dany se pomalu vzpamatovala, až nepřirozeně se snad jako šelma odrazila od země a skočila Robovi kolem krku.

"Ahoj, zlato!" chtěl se zeptat, co se stalo, ale nějak vycítil, že není správný okamžik. Valerie mu zde jaksi překážela, bylo mu nepříjemné, že na ně za zády kouká. "Vypadáš jako strašidlo," kýval s Dany ze strany na stranu a funěl ji za límeček županu. Poznal, jak jí buší srdce a je udýchaná.

"Ty vole," koukat se na nějaký cucačky jak v Rosamundě Pilcherové, na to Valerie koukat nemohla. V mozku jí běhaly průpovídky z mexických telenovel ´Jose, Jose, neopouštěj mě!´ Kdyby z Daniely vylezl takový slovní hnůj, asi by ji praštila umělým penisem po hlavě.

Robert se s Dany v náručí otočil na Valerii a pozvedl obočí. Vylétlo mu až kamsi do výšin.
"Máš snad s něčím problém?" zavrčel, chtěl, aby vypadla pryč.

"Nic, ne..." co si ten trouba myslí? Valerii absolutně nezajímal. "Jdu převlíct krvavý prostěradlo, ty jeden Jose Fernando..." zalezla do Danieliny ložnice.

Vlastně to není Jose, Jose je přeci Peppe, jaký je španělský ekvivalent pro Roberta? Přemýšlela s prstem u koutku a sedla si na onu rudou skvrnu.

"Hey! Jaká krev?!" Rob zvýšil hlas a odstrčil Danielu od sebe, ne zrovna šetrným způsobem.



Slovo ´krev´ totiž obvykle neznačí nic dobrého, aspoň podle něj, protože jako sportovec freestyle motocrossu krvácel často, což nebylo zrovna příjemné. Krvácení spojoval se zraněními a bolestí.

"Cooo?" Valerie halekala z pokoje, z věčného poslouchání muziky byla nahluchlá, nebo možná některé věci ani nechtěla slyšet.

"Bože!" naštvaný německý Španěl zaryl ruce v pěst. Jako muže ho nenapadlo, že by mohlo jít například o ženské problémy, všechno si vykládal tak nějak po svém. Vůbec by se nedivil, kdyby měla Valerie nějaké násilnické sklony. "Tady mi něco neštimuje!" zatáhnul Danielu za ruku a vláčel ji s sebou do pokoje. Dupal, jako by šel někoho zmlátit.

"Roberte, co to do tebe vjelo?" Danielu bolelo zápěsti, křuplo jí v něm, až zatínala zuby. "Budu mít modřinu!" poznávala znovu toho Roberta z baru.

"Mlč!" přivlekl ji dovnitř.

Valerie odhodila potřísněné prostěradlo k zemi a sundavala i povlečení. Chytla ji uklízecí mánie jako posledně v Praze.
Kdyby tu tak byl Peppe, povzdychla si uvnitř. Určitě by ji komandoval, že to dělá špatně.

"Fuj, smrdí mrdkama!" přičichla si i k dece, asi nahází do pračky všechno a udělá Daniele generální úklid. Nevnímala okolí, ani dupajícího Roberta.

"Čí je to krev?" popadl kus látky a drtil ji v ruce.

Děvčata nevěřila svým očím.

"Nevím, moje neni. Dany má asi krámy. To seš takový idiot, že nevíš, že ženská každý měsíc krvácí? Vy chlapi máte v mozku jen sperma!" Val mu vytrhla látku a šla s prádlem do koupelny.

Robert ji následoval, chyběl mu ještě nůž. Nejradši by Valerii... Nesnášel tu otravnou holku!

"Děláte ze mě kreténa obě!" zdálky si všimnul, že u vany leží něco podlouhlého, gumového.

Danielu jakoby uhodili, zahalila ji šedá mračna, celá odrovnaná, s očekáváním naprosté hádky, absolutního masakru, zklamání, bolesti, se sesunula na postel a v předklonu si opřela čelo o dlaň. Lokty na kolenou. Výčitky se dostavily. Ještě nikdy si nepřipadala tak špatná, špinavá, jako teď. Zklamala. Zklamala i sebe.

Ano, největší vinu dávala sama sobě, lehkomyslně, naprosto bez výčitek svědomí se poddala Valerii, podvedla Roberta a pošpinila svoje vlastní tělo!

"A co tady vyšiluješ jako? Daniela se tě bojí, měl bys vypadnout... Vypadnout do Lipska s bráškou, táhnout, odkud si přišel, hm?" slyšela Valerii, její zlý, jedovatý tón!

To Valerie, ona za to může! Ona Danielu neustále citově a sexuálně vydírá! Ona!

Daniela nechtěla kvůli ní přijít o životní šanci mít tak skvělého partnera, jako je Robert.

"Co to meleš za píčoviny?!" Robert zvýšil hlas, jeho chloupky po těle stouply. Tupě zíral na onu modrou věc a odmítal pochopit, o co tu jde. Nechtěl!

Mezitím přišla Daniela do koupelny s uslzenýma očima a opřela se o rám dveří.

"Nevyháněj ho, prosím..." špitla.

"V tom případě bude lepší, když odejdu já. Nehodlám tu být s člověkem, který mi bere moji nejlepší přítelkyni..." Valerie poznala, že prohrála.

Daniela nebyla její, už dávno ne. Nemělo cenu vyhlašovat válku, i když to neskutčeně bolelo.

"Dnes ráno jsme spolu prožily něco naprosto úžasného, Dany, na co budu vždycky vzpomínat. Doufám, že ničeho nelituješ, já rozhodně ne. A že já jsem tě připravila o panenství, považuju za naprosto správné, protože já jsem ta, co tě miluje nejvíc, ne on. Jenže moje role u tebe už nejspíš skončila a zůstanou jen kamarádkou, ke který občas zajdeš na kafe," pravila hrdě, nedávala si vinu. "Moje city k tobě se ale nezmění," zadívala se své Danynce do očí a palcem otírala křišťálové kapičky.

"Co to kurva..." Robert. Křičel.

V tom okamžiku Dany propukla v hlasitý pláč. Valeriin pohled. Slova. Daniele až teď došlo, co k ní její snědá kamarádka cítí. Až teď pochopila, jaké city k ní chová, proč tak reaguje, proč říká takové věci, spousta proč se jí před očima rozbalila jako čokoládové bonbóny z obalu. Maska spadla, spatřila pravou tvář jejího srdce.

Dany se sesunula zády po rámu dveří.

"To... to neni... možný!" Roberta Valeriina slova a Danielin pláč odzbrojily. "Jak... o panenství?" kleknul si k uplakané slačně a přitom zespoda koukal vyčítavě na chladnou Valerii.

Měl jí však co vyčítat? Láska se nedá vyčítat nikomu, ani nenáviděnému člověku. Ona taky bojuje, miluje, trápí se...

"Tohle tě snad zajímalo nebo ne? Kvůli tomu si tady na mě vyjížděl, jestli jsem náhodou z ´tvojí´ holky neudělala ženu místo tebe," skřípala zubama a křečovitě se usmála. Byla zmrzlá jako socha z ledu, zkamenělá jako mramor... "Můžeš mě nenávidět, máš na to právo..."

"A ty... ty jsi vážně... lesba?" nedokázal si celou věc jinak vysvětlit, zrovna ona... Valerie! Ta poslední, do koho by to řekl.

"Vůbec si nic nepochopil, drahý Roberte, nic!" uchechtla se jeho nemístné poznámce.

Stokrát lépe by snesla, kdyby jí dal facku a popral by se s ní kvůli ženě jejich srdcí... Kdyby ječel, vřískal... Ne, on se pouze zeptal na Valeriinu sexuální orientaci. V tom případě takový člověk nemůže vědět, co je láska, a nemůže soudit ani Valerii.

Potopená Daniela v hlouby své duše se otřásala v tichých slzách. Plakala pro oba dva. Pro Roberta i Valerii. Pukalo jí srdce.

"Za vše můžu já," vystartovala svým tělem k Robertovi a jako vystrašené, ztracené dítě naleznoucí svou matku, se vtěsnala do jeho náruče. "Já za to můžu. Podvedla jsem tě a jí jsem ublížila, protože... já to nevěděla!!"

"Zlato..." Val si klekla zdruhé strany, hladila Danielu po zádech.

Snažila se o sebemenší oční kontakt, ale Dany se víc a víc tiskla k Robertovi, jako kdyby se už nechtěla odlepit.

"Tvoje... tvoje vina to není, není to ničí vina... Byl... byl to jen alkohol, nemůžeme za to ani jedna..." Valerie pochmurně pípla a poškrabkala Dany na lýtku.

"Tys Dany schválně opila?!" Robert zavřískal. Hystericky. "Ty mrcho!!!"

"Já... já jsem nikoho neopila! Tak Dany řekni něco?"

"Pily jsme obě dvě, protože jsme se dlouho neviděly, bylo to na usmíření, že už nebudeš nadávat na Roba a... nechci se o tom už bavit, prostě jsem se nechala ošukat, dobrovolně!" Dany ze sebe dostala natlakované myšlenky, pocity. Robert cítil její bušící srdce, připadal si, jakoby byl součást Dany. Jakoby byly jeden člověk, což ho naprosto dostávalo do nepochopení. Takové pocity nikdy nezažil.

"Vypadni!!" rozkřikl se, jeho hlas přeskočil. Nabral chrapot. "Vypadni odtud, Dany je z tebe špatně! Copak nevidíš, jak se třese?!" stejně tak se chvěl on. Políbil svou slečnu ve vlasech.

"Taky že vypadnu!" Valerie odkopla za pračku onu gumovou věc. Nasupený obličej, tepající spánky, vztek, pocit bezmoci a osamění. "Sbohem!" vystřelila z koupelna a třískla za sebou.

Svým ´Sbohem´udělala definitivní tečku za vším, prohrála, přišla i o to poslední, co jí v životě dělalo radost. V tomhle bytě byla naposledy. Zda tu bude on, ona se zde už v životě neukáže. Chtěla zapomenout...

Za hlasitého vzlykání se v obývacím pokoji převlékla, sbalila do kabelky své věci... a utekla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt