Freestyle Leben 15.

3. května 2012 v 12:56 | Schmetti |  Freestyle Leben


autor: Schmetti & Schildie

Valerie se s úterkem přinutila jít do školy, absolutně se jí nechtělo, nejraději by spala do oběda a odpoledne razila za Rickym cvičit vášnivé tance. Od doby, kdy byla v Praze u babičky, Rickyho neviděla. Byl na ni naštvaný.

Měla strach vůbec sáhnout na kliku třídy, tušila, že mají hodinu dějepisu s učitelkou, s kterou si nikdy moc nevycházela.
"Dobrý den..." nakoukla dovnitř, třásl se jí hlas.
"Aaa, slečna Müllerová se objevila ve škole," profesorka s monstrózním drdolem se otočila na Val. Byla to ježibaba, nevkusně oblečená zapšklá úča.



Všude se nějaká babizna megerská našla. Valerie se pouze pousmála, neměla výjimečně chuť se dohadovat. Prošla kolem lavic na své místo, které měla v druhé řadě u dveří a usedla vedle svého golemského spolužáka Hanse, jehož vzhled připomínal mega máničku. Dlouhé vlnité hnědé vlasy po ramena, 120 kilogramů plus 190 výška. V poměru s rozměry Roberta, jenž měřil podobně a o mnoho menšímu a křehčímu Peppemu, jí připadal, jakoby se bavila s obrem.

"Čus," usmála se laškovně na svého kamaráda, vždycky jí u testu radil a zlepšoval tak její průměr. Často využívala své ženskosti, pletla mu hlavu, takže jí napovídal rád.
"Ahojky," pousmál se.

"Jen pojďte, slečno Müllerová. Vyzkouším si Vás! Jistě už všechno tmíte, když nemáte potřebu chodit do školy. "
"Paní učitelko, můžu vám dosvědčit, že Valerie byla opravdu nemocná, byl jsem u ní na návštěvě. Tak ji nechce tentokrát," Hans zamlžil.

Byl učitelčin favorit, znal všechno z dějepisu, politiky i filosofie. Vážila si ho pro jeho víru, vstřícnost a citem pro mír. Naopak nesnášela buřičskou, uremcanou Valerii, zasedla si na ni.

"Věřím, že Vy jste vaši kamarádku všechno doučil," dějepisářka se nenechala odbýt.
"Nedá se nic dělat, ale dík," špitla Hansovi a radši šla před tabuli se nechat popravit od té staré ropuchy.
"Bohužel, paní učitelko, krmil jsem Valinku prášky a kuřecím vývarem," Hans potřeboval poslední slovo. Povzdechl si a otevřel sešit.

Profesorka Sommerfeldová ignorovala Hansovo přimlouvání. Beztak mu podle ní jen Valerie pletla hlavu. Prostě typická učitelka, stará panna, která dětinsky žárlí i na studentky.

"Tak co pak mi řeknete o operaci Barbarossa," klepala perem do katedry.
"Uhm..." Val se zamyslela a nepřítomně koukala do stropu. "Nooo, to je Hitlerovo tažení na Sovětsky svaz," jediné, na co si vzpomněla, na víc se nezmohla. Přála si mít Hansův nebo bratrův mozek.
"Za pět," pravila tvrdě Sommerfeld. "Jděte do lavice a příští hodinu tři zpětné látky. Písemně i ústně."

Třída zašuměla. Hučeli.

"No tak, nebudete se zastávat záškoláků nebo vám napařím test taky!"

Třída zaburácela.

"Píča..." neslo se místností a Valerie se otráveně vrátila do lavice. "Jsem to řekla dobře náhodou, brácha by mě pochválil," drze si vypůjčila propisku z Hansova pouzdra, neobtěžovala se ani si přinést vlastní věci.
"Za jednu větu ti jedničku nedá, drahá Valerko," škodolibě se jí vysmál, taky rád provokoval.
"Jenže já nejsem váš bratr, milá Valerie," učitelka se zamračila, zapšklá káča, která o sebe neuměla dbát, ač by nemusela vypadat ošklivě.
"Náhodou, mám jeho inteligenci v genech, jen mě zdejší výuka dostatečně nemotivuje," atraktivní černovláska si ji změřila pohledem, v pětatřiceti vypadala Sommerfeldová tak na šedesát.
"Ano, ano, kdyby jste tu měla mého přítele, jistě by jste se učila ráda."

Hans se uchechtl. Vždy se smál, jak se tyto dvě ženy dohadovaly ohledně vzhledu, ženskosti, mužů... jejich antisympatie spočívaly v tomto problému.

"A vy máte přítele, jo?" věděla, že Sommerfeldka žije akorát tak se svým pejsem v oblečku, kterého venčí každé ráno před školou. Jaký je asi sex se psem?
"Jistě, že mám!!"

Hans tušil ostudu. Úča vytáhla mobilní telefon a jako generál nakráčela k jejich lavici. "Tohle je on!!"

Valerie se nadzdvihla, něco ji koplo do zadku a vystřelilo z lavice.
"Ty kurvo jedna! Přebralas mi ho!" na displayi byl Peppe líbající tu starou můru.

Valerie sebou škubla. Prude dýchala. Zvedl se jí žaludek a bleskově vystřelila ze třídy na toalety.

Na dívčím wc se zabouchla do kabinky, zvratky letěly do mísy a za nimi hlava. Nejradši by sama sebe spláchla do odpadu.

Peppe a Sommerfeldka? Co je to za blbost?

Opakovala si v mozku neustále dokola, jaká hovadina se jí zdála při jejím malém zdřímnutí během hodiny dějepisu. Nejvíce ji však znepokojovaly její poslední věty, jenž ve snu vykřikla.

"Ty kurvo jedna! Přebralas mi ho!"

Motal se jí mozek a břicho stahovalo. Opřela se o bakelitová dvířka, sjížděla po zádech k zemi...

"Byl to jen sen, jasný Val? " uklidňovala se.


***

Daniela do školy nešla, prostě... se na to vykašlala. Ráno se sbalila před rodiči, jako že razí do studijního blázince, ale při nastupování do busu změnila směr na úplně jinou stranu a jela na sídliště, kde se nacházela Robertova ubytovna.

Věděla, že si Robert vzal volno, neboť měl trénovat na letní motorkářskou sezónu. Chtěla ho překvapit a podpořit.

Srovnala si sluneční brýle na očích, když stanula před dveřmi ubytovny a zazvonila na zvonek. Dnešní ráno bylo docela teplé, svítilo sluníčko. Ulice hlučné, neustále zde někdo chodil, dokonce jí zval dál jakýsi muž s ukrajinským přízvukem, vycházející z ubytovny do práce.
"Děkuju, já počkám..." usmála se děkovně.

"No, " ozval se z mikrofonu otrávený hlas. Dany se tomu jen zasmála. Robert nejspíš vstával, nečekal návštěvu.
"Dobrý den, má pan Glühbirne čas?" zeptala se. "Potřebovala bych s vámi mluvit."
"Dany, " poznal její hlas, ale nějak si to neuvědomoval, nečekal ji vůbec. "Ti zazvoním, jdi nahoru. "

Dany se zářivě usmála, nemohla se dočkat, až uvidí svého přítele, a vešla dovnitř ubytovny. Z vyprávění věděla, v jakém patře bydlí, takže šla po paměti, ač tu nikdy předtím nebyla.

Vystoupala několikatery schody, Robert měl pravdu, páchlo to tu snad ještě víc, než jejich panelák. Vyšla do třetího patra a zatočila doprava. Tady... to by měl být jeho byt.

Bylo pootevřeno, vklouzla do bytu jako myška. Nastal šok! Hned v předsíni ji boxnul do nosu neskutečný smrad, nesrovnatelně smradlavější než odér na chodbě.

"To tady oba tak prdí nebo co?" ušklíbla se, načež si všimla rozházených bot pod hospodským věšákem na bundy, co stál hned u dveří. Takhle zatuchle mohly páchnout jen ty křusky, chlapům děsně smrdí nohy, hlavně ponožky.

"Robe?!" křikla, Robert se neozýval. Zapochybovala, zda se zouvat tady... Robertovy boty neviděla, možná, že si je dával jinam. Sandále vzala do ruky a bosky se vydala z předsíně do bytu. "Huhu??"

Z předsíně vedly jen dvoje dveře, jedny nejspíš do koupelny a druhé do pokoje. Byt se zdál dost malý na to, že tu žijí dva, ale jsou bráchové, blízcí bráchové, tak ani jeden nepotřebuje své soukromí.

"Pojď dál, ohřívám jídlo ze včera," ozvalo se skrz hučení mikrovlnné trouby.

Dany hodila boty vedle dveří.
"Dobré ráno..." pravila tiše, dovedla si představit, že není příjemné slyšet hluk po ránu. "Vzbudila jsem tě?" přešla k němu, k hnědé kuchyňské lince, která byla součástí kuchyňo-ložnico-obýváku, a políbila jej zezadu na tvář. Typická ubytovna, prostě zařízená. Skoro nic tu nebylo.

"Jak to, že nejsi ve škole?!" vyjel Robert a prohrábnul si nervně rozvrkočené číro, typický ranní účes, jak legrační. "Do pytle," spadlo mu na zem vejce, rozteklo se po zemi jako čůránky od psa, vztekle kopnul do žloutku.
"No... máme prázdniny, ředitelské volno," lhát jí nikdy nešlo. Odložila tašku na židli vedle a vzala automaticky hadr z dřezu, přiklekla na zem a otřela vajíčko.
"Vážně? Tak když to říkáš, tak to bude asi pravda, ale choď do ní..." zabručel a utřel hadrem zbytek vaječného zárodku slepice. Škoda vyhazovat jídlo, v práci by za to dostal padáka.

Dřepěli naproti sobě, Daniela sklopila oči.
"Šla jsem za školu," přiznala se. "Prostě... mě to tam nebaví."
"Budeš tam chodit, jasný?!" vykřiknul, spálil si prsty o talíř, který vyndával z mikra. "Kvůli mně, umaštěnýmu kuchařovi, nezahodíš budoucnost!"

"Co to plácáš?!" stoupla si, zavřela za něj mikrovlnku.
"Nic, já mám jen blbej výučňák a bydlím v týhle díře... To ty nesmíš, rozumíš?" ani Daniele nedal pusu, jen fláknul s talířem o stůl. "Tvoje snídaně..."
"Co je mi do toho, jak ses vyučil," zamračila se. Sedla si za stůl a dloubla do jídla vidličkou. Cítila se snad až nevítaná, věděla, že je to hloupost, že to s ní Robert myslí dobře. Jen... bylo jí líto, že ji nedal pusu. "Výučák, maturita ani titul nedělají člověka lepším. Klidně si žij tady, je mi to prostě jedno."
"Hmmm, můžu být ještě rád. Brácha nemá ani maturitu..." místo volského oka si namazal rohlík s tuňákovou pastou. "A už sem ho dlouho neviděl, skoro týden, prý je v Praze, bo co..."

"Hm..." zabručela, zkazila se jí nálada, neměla chuť si povídat. Jak tak přemýšlela, byla to jejich první 'hádka'.

"Omlouvám se," konečně mu došlo, že zapomněl na to úplně úplně úplně nejdůležitější. "Jsem vůl," plácnul s rohlíkem na holostůl, až se omatlal pomazánkou, a s plnými ústy jí věnoval malou pusu.

Daniela zavřela oči a zamumlala mu na rty.
"Vím, že máš pravdu... jen... potřebovala jsem tě vidět," držela ho jednou rukou za krkem. Byl z něj cítit pot z noci. Jeho strniště ji škrábalo. Robert polknul jídlo a Dany se zmocnila jeho rtů. Polaskala spodní polštářek.

"Počkej... Víš, musím Ti něco říct," chraptěl, zaskočilo mu kus jídla. "Uchm..."
"Dobrý?" Daniela ho rychle praštila, z dušení měla paniku. Nenáviděla to!!

"Jo, dobrý!" Robert upil černého čaje, starého asi tři dny."Víš, řeknu ti to rovnou. Chci odjet do Spojených států."
Do Daniely jakoby udeřil blesk z čistého nebe. Srdce se zastavilo, žaludek stáhl. Zalapala po dechu.
"Co... co prosím?" nemohla uvěřit svým uším, byl to zlý sen, noční můra, nebo se jen přeslechla!!!
"Asi... asi jen na měsíc, dva, možná tři, záleží, jak daleko se dostanu, do jakýho kola."

Myšlenka toho, že to nebude na pořád, ji trochu uklidnila, její barva pleti nabrala zelenou jako žabinec. Obočí silně zamračené.
"Aha," vydrala ze sebe, připadala si, že tahle scéna není realita, ale cosi vymyšleného. "Takže... tam pojedeš závodit?"
"Jenže... Jedu tam už na konci května, takže tě nemůžu vzít s sebou!" snažil se mluvit klidně. Štvalo ho to, proč se všechno tak komplikuje kvůli lásce.
"Jo, však to je jasný... musím se učit na maturitu, budeme mít spoustu akcí se třídou a tak," Daniele se lámal hlas, připadala si jako pitomá nána, co kvůli všemu vyvádí, takové holky nesnášela, a co dělá?! To samé! Rychle si strčila poslední kousek jídla do pusy. Vstala od stolu, nemohla tu teď zůstat, nechtěla, aby ji viděl brečet. "Půjdu do tý školy, ještě to stíhám."

"Tak ale přijď pak, po tréninku budu mít ve čtyři a potom se ti můžu věnovat, hm?" usmál se, nebylo na místě dělat smutný obličeje. Navíc, kdyby si vzal na skákání Dany, nedokázal by se plně koncentrovat.
"Jo, končím ve tři, tak se doma opláchnu a přijdu," hledala očima své věci, byla vykolejená. Než si pro ně šla, zhluboka se nadechla. "Já..." neuměla se v takových situacích chovat, vše, co se jí dělo, bylo poprvé. "Moc ti to přeju, aby ses tam dostal, co nejdál, Roberte," vzala ho za ruce. Vpíjela se do očí. "Musíš bojovat o to, abys byl nejlepší. Nezáleží na tom, zda tu zůstanu bez tebe... budu tě podporovat."
"Ale Peppe tu zůstane, dá mi pozor na tebe, hm?" utřel jí z brady kus drobku, pozoroval ty chvějící se rty... "Miluju Tě."

Dany ho objala, silně, tělem přilnula k jeho. Nos zabořila do krku.
"Taky tě miluju," zašeptala vyznání lásky, bylo řečeno od srdce víc než kdykoliv předtím. Nechtěla myslet na to, že bude bez něj, uvědomovala si jeho horko, jeho kůži na své. Cítila, jak se její city k němu prohlubují. "Napíšu ti ze školy SMSku, mhm?"
"Můžeš i zavolat o přestávce... Jen řekni, kdy přesně, abych zrovna neskákal," bylo to tak těžký ji pustit, nejradši by se na to vykašlal, celý trénik, a zůstal by s ní.

Daniela se jej nepouštěla, ještě nechtěla, vnitřnosti pálily, hořela, přímo fetovala pach jeho těla, byl tak mocný.
"Třeba v 10:40," neodolala, musela to říct. Poprvé cítila, že to tak je. "Kdybychom měli čas, pomilovala bych se s tebou..." vydechla mu do ucha.
"A chtěla bys?" dostal husinu na uších, při pomyšlení na milování ji už nechtěl pustit vůbec.

Ucítila, jak ji stiskl boky. Jak mužné...
"Chtěla, proto to říkám, broučku."
"Mhm, tak tě pomiluju a půjdeš až potom?" nečekal na odpověď, pánví se otřel o její, bez váhání rozepnul zip, chytil pod zadkem a hbitě přehodil na lůžko. Byla lehká jako pírko.
"Řeknu, že jsem byla u doktora," Daniela se zašklebila, nedbala na to, zda jejich poprvé bude romantické nebo ne, bylo to jedno, bude to s člověkem, kterého milovala, to bylo hlavní.
"U gynekologa..." napadla ho tahle trapná věta, které se ještě sám zasmál. Muži se rádi smějí svým blbým vtipům, i Robert, ačkoli to působí značně asexuálně.

Daniela byla tak ztřelená, že se přidala.
"Jo, nechávala jsem se důkladně vyšetřit," posadila se a sundávala šátek kolem krku.
"Tak já tě vyšetřím. Aspoň budeš moct říct pravdu, žes byla fakt na prohlídce," rozhodl se, že si ji pěkně prozkoumá a podívá se do ní. Jen škoda, že už má odpaněnou štěrbinku, nebude to mít takový kouzlo.

Dany se smála, zatímco přemýšlela, zda svlékne sebe nebo Roberta, jenže Robert ji rozhodování ulehčil, svlékal se sám. Skoro nic na sobě neměl, pouze kalhoty a černé těsné tílko.
"Myslíš, že jim mám říct, u jakého doktora?" oblečení létalo na zem, byla rychlá.
"Řekni, u pana doktora Glühbirneho. Napíšu Ti omluvenku..." šmátnul dravě po jejích kalhotkách, černo-fialových, nosila je často, byly od Valerie. "S nima bych Tě nevyšetřil, zlato," roztáhnul si ji pěkně jako na vyšetřovacím křesle, viděl to kdysi v jednom porno videu, na které koukal s bratrem.

Když Daniela viděla, co s ní dělá, začala se smát, dokonce si přes klín hodila Robertův polštář.
"To nejde! Já se směju!"
"A proč?" ptal se nechápavě. Jiná holka by byla hned hotová, aspoň podle jeho názoru. Holt každý muž se považuje za nejlepšího, ale v reálu to neuměl o nic lépe než bratr.
"Protože..." Daniela se jej nechtěla nějak dotknout. "To je spíš vtipné, než sexy."
"Ti jako u toho připadám směšný?" rozšířil nozdry, funěl, nechtěl si připustit, že mu něco nejde.

Ajeje, jak to říkala. Odhodila polštář a posadila se, nahnula se k němu. Robert jí připadal neodolatelný, když se rozčiloval.
"Ty ne, Roberte. Ale ty, gynekolog ano," naklonila hlavu do strany. Vypadal jak býk vidící rudou barvu,
"Vy holky jste hrozný! Člověk se snaží to udělat zajímavý a... Tak řekni, jak Ti to dělá ta tvoje kamarádka?"

Takové ponížení!

Daniela protočila oči, hmátla po kalhotkách a natáhla je na sebe. Nemělo to cenu. Robert byl značně podrážděný, už když přišla. Zdál se.
"Radši půjdu do tý školy, mhm?"
"Sorry, no... Tak jindy," odkráčel ke stolu si zapálit, ale rozmyslel si to. Na skákání musí být maximálně rozdýchaný. Zlatý motorky, ty jsou lepší než sex.

Daniela se oblékla a sebrala věci. Opřela se bokem o stůl a dívala se na Roberta s nezapálenou cigaretou v ruce.
"Asi nemáme dobrý den..." chtěla se mu omluvit. Nevěděla, jak na to. "Nechtěla jsem tě nějak... ponížit...?" vyhledávala jeho pohled, ale Robert zíral do země. "Děkuju ti za snídani," nahnula se k němu a přitiskla rty na jeho zarůstající snědou tvář.

"Jsem sobec, no. Zvyklý, že mě všichni obdivují. Je tak těžký to pochopit?" stejně jako ona se nedokázal omluvit, nesnášel na sobě tuhle vlastnost a ani nechápal, jak ho může milovat taková jemná duše. "Přijdeš večer?" zatáhnul ji surově za ruku na svou hruď. Nebude tu řvát jak sračka, ne? To by udělal Peppe, Robert nikdy.

Dany skoro vyjekla, jak se polekala. Nebo něčím jiným?

Její paže narazily do jeho prsou.
"Po škole jsem u tebe jako na koni," oh... to vyznělo dvojsmyslně. Daniela se obviňovala stejně jako on, vadilo jí, jaká je... trapná. Připadala si tak. Jako kravka holka. Holka!!

Na kterým si zajezdíš, chtěl Robert dodat. Usoudil však, že bude lepší mlčet, určitě ho má Dany za trapáka.
"Těším se..."

Její ruce vyjely za jeho krk, obmotaly se jako had škrtič. Čelem se přitiskla na jeho, musela stát na špičkách. Cítila, jak ji Robert chytl za zadek a pomáhal jí být výš.

Dýchali na sebe.

"Uhm... za pět minut musím jít. Jinak mi někdo zabere rampu," zase se vzrušil.

Dany bylo jasné, co se děje, dělo se i s ní. Zafuněla.
"Polib mě," zadoufala, že bude prudký.
"Jsi hrozná..." pobaveně protočil oči, před chvíli by to tu nejradši rozkopal a teď je na měkko.

Majetnicky si ji chytil za týl a zažužlal se do Daniných polštářků. Cucal spodní rtík jako lízátko, sál ho do sebe jako špagetu. Bylo to dráždivé. Daniela se nespokojila se žužláním a jazykem se probourávala skrz Robertovy zuby, než povolil a vpustil ji do svých úst.

"Jsem domaa!"

"Bože..." řekli Rob a Dany souběžně, je po romantice!

Dany rezignovala, zapřela hlavu o jeho rameno a Robert ji políbil na krk.
"Půjdu radši... brnknu ti v těch 10:40," pustila se ho.

"Bráškooo! Máš mě doma!"

Peppemu trvalo, než se vyhrabal z předsíně. Slyšeli bouchavé zvuky.

"Seš tady... vo…le?" houpavě, klokansky naklusal do pokoje, sklaplo mu. Roberta cicmajícího Danielu bylo to poslední, co chtěl vidět. Zkurvený ženský....

"Ahoj," Dany se rychle odtáhla, ale Robert ji stále držel za boky.
"Ahoj bráško," usmál se na Peppeho.
"No jo... Nenechte se rušit, stejně jdu do práce..." Peppe si otřel čelo a polknul. Stál jako sloup, litoval, že se vůbec vracel domů. To mohl zůstat v Praze a dál hrát s Valeriiným dědečkem canastu.
"Já jdu do školy..." Dany už opravdu sebrala svou tašku i boty a odebrala se ke dveřím. Když procházela kolem Peppeho, všimla si, jak sklopil pohled. Zastavila se. Cítila cosi zvláštního, něco, co ji nutilo promluvit na Pepana, jenže nevěděla, co říct. "Tak pa."

"Kdes byl tak dlouho?" bručel Rob, hledal klíčky od motorky.
"V Práglu..." odpověděl, slyšel, jak klaply dveře. Ani s ní nepromluvil slovo... "S Valinou..." bude lepší, když si Robert bude myslet, že na Dany zapomněl úplně.
"S Valerií? To musel být teda zábava..." odpověděl mu stroze, koukal trochu podezíravě. Valerie... ošukala mu holku a tipnul si, že určitě i bratra. Co od ní čekat, že? A co čekat od Peppeho.
"Mhm..." Peppe ze sebe shodil mikinu a zaprané tričko, hodil ho na zem vedle skříně. "Chtěl jsem ti zavolat, ale... bál jsem se," Peppeho sračkoidní povaha se drala na povrch. Posadil se na svou postel.

Obláček prachu se zvedl do vzduchu.

"Tak hlavně, že už jsi doma. Chtělo by to tu uklidit," tak rád by Robert bráchu obejmul, chyběl mu, ale čekal, že to udělá první on.

Peppe si sundal kalhoty, zůstal ve spodním prádle.
"Jo... chybělo ti čisto," zamumlal, přepadla ho lítost. Nestýskalo se mu po něm, ale po úklidu. Jak dojemné.

"Dal ses aspoň do pohody?"
"Mám se super..." neznělo to přesvědčivě. "Asi zavolám do práce, že nejdu, chci si odpočinout," zvedl se a otevřel skříň, pak se ale otočil na bratra, který mu zíral do zad. Nyní do obličeje. "Asi jsem ti nechyběl, co?"
"Jistě, žes mi chyběl... Jen jsi mě naštval!" motorkář na sebe hodil ohoz a kopnul nasraně do, už tak se rozpadající, skříně. "A co si jako myslíš, že ti budu fňukat na rameno, jak se mi stýskalo? Tys odjel a dobrovolně! Navíc s tou krávou! Místo toho, abys tu byl s milujícím bratrem... Takže mě tady citově nevydírej!"

Peppe neměl rád jeho hysterické výlevy. Chyběly mu. Pousmál se a bez zbytečných keců ho popadl kolem ramen a objal ho.
"Seš čůrák, Robe."
"Ty seš čůrák!" Robert se na něj chlapsky pověsil a poklepal na ramenou. Cítil úlevu, spadla z něj hromada balvanů, nechtěl se hádat. "A smrdíš!"
"Ty voníš," Peppe se pousmál, bylo mu hezky, cítil bezpečí, které cítí vždy vedle něj. Bez bratra není on. "Jsem si pobrečel," pustil se ho a vzal jej za ruku, strčíl ho na postel a svalil se vedle něj. Chtěl si popovídat.

"Víš co?"
"Co?" podíval se na něj. Leželi těsně u sebe.
"Vyseru se na trénink a půjdeme na pivo, hm?"
"To bys udělal?"
"Pro bráchu vždycky..." boxnul Peppeho do chcíplého hrudníku. "Žádný baby, jen chlapi!"
"Ne, jen my dva," opravil ho Peppe a napadla ho šílená věc. Převalil se celým tělem na Roberta a dal mu ruce za hlavu. "Co čumíš?"
"Mě chceš znásilnit, či co?"
"Možná," Peppe si ho prohlížel. Nedokázal v Robertovi číst.
"Nedělej takový fóry. Seš snad buzerant?" Rob jej odstrčil jako prd. "Tlačil jsi mi na ptáka."
"Jsem se chtěl pomazlit jenom... to musím být hned buzna?"
"Slečinko...." poklepal si na čelo a vlepil Peppemu pusu na pusu. "Jdem se vožrat a povyprávíš, jak bylo v Praze."

Peppemu zazářily oči. Blýsklo se v nich. Horko na srdci. Oddaně pokýval hlavou a výjimečně s energií v sobě se šel upravit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 P. P. | 3. května 2012 v 19:49 | Reagovat

Můžu se zamilovat do Roberta? xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt