Freestyle Leben 20.

29. června 2013 v 14:23 | Schmetti |  Freestyle Leben


autor: Schmetti & Schildie

Nad městem se sbíhala mračna, bylo šero, chladno a vlhko. Valerie cítila, že dojde ke konfliktu, neboť v takovém počasí se vždycky s někým hádala. Seděla na zahrádce KFCéčka a klepala se zimou, nemohla však být vevnitř a čichat zápach smradlavých hranolek a syntetického kuřete. Začínala totiž pociťovat první náznaky těhotenství, z každého nepříjemného odéru by se pozvracela. Dokonce i jídla nebo nápoje, které měla ráda, jí teď vadí. Místo oblíbeného Spritu popíjela hnusně přeslazenou Coca Colu, kterou nikdy nepila. Sakra!!

Zamžourala do dálky a spatřila menší hubenou postavu blížící se k ní. Dokonce měl jiné tričko. Zelené.

Valerie byla kupodivu v klidu. Vždycky byla přecitlivělá cíťa, která si hrála na drsňačku, ale teď je jí všechno fuk, protože všechno je už stejně v prdeli! Pláč nic nevyřeší.

"Čau," pozdravila ho trpce, když k ní přišel.
"Ahoj," chtěl říct nazdar, ale to se nehodilo. Netušil, co bude říkat, když už to ví. Možná to je dobře.
"Jak se máš? Co sis to vzal na sebe? Takový triko nosil Ricky."
"Hm, asi jsme ho koupili ve stejném obchodě," zabrblal, odtáhl židli od stolu, známý zvuk židle betonu. "Už... sis něco objednala?" podrbal se na hlavě.


"Jo, Colu, Zero Colu, tu, co jsem ti chrstla v Praze do obličeje," hihňala se.

Zavládlo trapné ticho.

Situaci zachránila slečna servírka, naštěstí.

"Přejete si?" mile se usmála.
"Vodu, děkuji."
"Hned to bude," opět se usmála a odešla. Pepan zíral do desky stolu a v kapsách drtil kamínky.
Val důležitě zakašlala.

"Víš, chci se tě zeptat. Proč mě tak nesnášíš? Udělala jsem ti něco?"
Pepan se ošil, stále se na Val nedíval.
"To není nenávist, jen... mi prostě lezeš na nervy, nic víc, nic míň."
"To mě mrzí. Bylo to celkem fajn... v tý Praze... Teda až na tu Colu," usmála se. To setkání jí přišlo ale jako blbý nápad.
"To jsi mě volala kvůli tomuhle?"
"To ne, jen... čekám dítě. S tebou," na co to okecávat.
"Já vím. Dany mi to řekla, protože jsem ji donutil."
"Tak když už to víš," Valerii už nic nemohlo překvapit. Počítala s tím, že si to někdo nenechá pro sebe. "Já nechci, abys se mnou chodil. Lezu ti na nervy a já sama si nic takovýho nedokážu představit. Ale dítě si asi nechám, nevím, proč. Vždycky jsem děti nesnášela. Jenže tohle je moje vlastní, a jsem z katolický rodiny."
Peppe mlčel, přemýšlel o tom všem už předtím. "Já tě nenutím ho dát pryč, nejsem vrah," povzdechl si, slečna donesla vodu a hluboce se napil, potom si krknul. "Pardon."
"Ale přála bych si, kdybychom byli přátelé. Jako že se můžeš s tím dítětem stýkat a třeba mi pomáhat. A navíc, až se to dozví máma, tak živit mě asi nebude. Má svůj život."
"Neboj, peníze ti dám, i když toho moc není. Jako... prosím, abys mi nic ještě neříkala ohledně výchovy a tak, je to daleko a nejsem ještě připravený. Neuvědomil jsem si to ještě pořádně. Jasný, můžu za to, když jsem ti ho udělal, ale právo na čas mít můžu, doufám," bolela ho hlava.
"Já ti nic nevnucuju. Jen mě zajímá, jestli tebe to zajímá. Chtěla jsem nakecat Rickymu, že to je jeho, ale nemám žaludek ho tahat za čumák. Tvrdí sice, jak mě děsně miluje, ale má rád jen sebe a štve mě. Je hloupej, sám se chová jak dítě. Asi se s ním rozejdu, sere mě, navíc chlastá jako duha a na naši soutěž přišel ožralej," posmutněla.

Jenže Pepan se tvářil jako z kamene. Valerie netušila, co si asi Pepa myslí.

"S ním si dělej, co chceš, ale to dítě je moje a nebude ho vychovávat cizí člověk, když jsem otec já a nezřekl jsem se ho," mračil se. "Kručí ti v břiše. Něco objednám. Na co máš chuť?"
"Hmmm, vidím, že se ke všemu stavíš chladně. Doufám, že jen nekecáš a nevypaříš se a už se neobjevíš. Ale děkuju, že jsi to přijal, jak to je," odfoukla si, ulevilo se jí. "Dám si zmrzlinu, z ostatního jen bliju."



***

"Tohle není možné, to je zlý sen!" Robert praštil pěstí do dřevěně vypadané zdi.
"Pane, jste v pořádku?"
"Jo, jo," letmo se podíval na jakousi ženu, která mu nejspíš chtěla pomoct. "Děkuju za starost," zamumlal. V ruce svíral papíry, promnul si čelo.

Nenáviděl úřady, proč měl s nimi vždycky problém? A zrovna teď!!
Robert na poslední chvíli zjistil, že nemá ani pas a ani vízum. Udělat si výlet do USA asi nebude tak jednoduché, jak si namlouval! Jak mohl zapomenout na něco tak elementárního? Pochyboval, že by tyhle formality dokázal vyřešit do termínu plánovaného odjezdu.

Byl si jistý, že by vízum dostal, jede tam ohledně soutěže, což se rýsuje jako jeho budoucí práce! Jenže, kurva, jak to bude jeho vysněná práce, když se nedostane na X-Fighters, která ho může vynést do hvězd?! Sakra!!! Soutěž je dostačující důvod na vízum! Robert se rozhodl si dojít ještě na jeden úřad a zeptat se.

Nevyznal se v tom, prostě ne! Holt saské úřady jsou zkostnatělé, zamrzlé ještě někde v dobách NDR. Napadlo ho, že se obrátí na úřady v jiné spolkové zemi. Může ale? Nikdy tyhle záležitosti neřešil.

Právě si připadal jako největší debil Německa, vyběhl ven z hnusného plísní páchnoucího domu a před úřadem nasedl na svou motorku. Drsně šlápnul na pedál a motorka zatůrovala. Nasadil helmu na hlavu a hledal rukavice.

Rozhodl se, že si nechá udělat papíry na černo a hotovo!

"Dnes podvádí každý, takže já můžu taky," mumlal si.

Uvnitř se ale styděl sám za sebe, že si neumí nic vyřídit. Holt to byl maminčin mazánek a nikdo ho nikdy nepřipravil na to, že pro úspěch musí něco udělat. Kamarádi mu jen plácali na rameno, jaký je s motorkou borec a jak na něj letí holky, ale on o sobě věděl, že kromě hamburgrů a skákání na káře nic v životě kloudnýho nedokázal. Nejspíš je to znamení, že by se měl vykašlat na nějakou Ameriku a jít třeba studovat.

"Ale hovno, nejsem žádnej šprt! Jedu do států, wochooooo!" zakřičel a přidal plyn.

***

Robert to vzal cestou, která vedla kolem paneláku jeho slečny. Proč by se nestavil, měl by špatné svědomí a Danielu chtěl vidět, je přece jeho láska! Počasí bylo celkem dobré, žádné horko, žádná zima. Uvítal by trochu sluníčka, dusno neměl rád a potil se jako kůň. Všiml si, že když zastavoval a zbavoval se helmy, dívky na ulici ho sledovaly a něco si šuškaly.

Ha, jenže měly smůlu. Robert byl rýpavý provokatér. Vzhlédl nahoru k oknům, kde bydlela Dany, a zahvízdal na prsty.

"Hey!!! Danielo!!!" Danielo je zvučnější než Dany, na zavolání se hodí lépe.

"To musí ten blb přijet zrovna teď, když se ti tady svěřuju?" Valerie vykoukla z okna pokoje své kamarádky.
"Jaký blb?" Dany svraštila čelo.
"Přijel ti Robert, co pak jsi ho neslyšela?"
"Ne," Dany se postavila a nahnula se z okna. "Čaaau!!!!!" křikla. Mávala. S úsměvem.

"Jdu pryč. Naštval mě, že Pepovi vykecal, že jsem v tom. Chtěla jsem mu to říct sama," Valerie si zabalila mobil do kabelky a chystala se k odchodu. Věděla, že Dany dá přednost Robovi před ní.
"Počkej, co blbneš," protočila oči. Robert venku něco volal. "Nesnáším, jak se umíš urazit během chvilky," a vykoukla znovu z okna. "Lásko, můžeš dorazit dýl?! Musím se doučit dvě otázky!"

"Já nejsem uražená, jen je to trapný, abych tady byla," Val odfoukla. "A musím se taky učit. V jiným stavu stejně nemůžu tancovat, tak se budu drtit aspoň na maturu."

"Už jsem mu řekla, že se učím, Takže zůstaň sedět na prdeli, nechci, aby viděl, že kecám," znova koukala z okna.
"No ok, máš štěstí, že jsem jel okolo a zastavil se!!!" Robert křičel zezdola. "Ještě si něco vyřídím a přijedu!!!"
"Joo!!!" Dany zavolala a zmerčila ony dívky, jak si Roberta svlékají pohledem. "Heey!!!! Nečumte mi na přítele, kurva!!! Nebo přijdu dolů a vyřídíme si to!!!"
"Promiňte dámy, ale svoji vyvolenou už jsem si našel," mrknul na mladá děvčata a zamával své lásce.
Zájem žen mu zvyšoval sebevědomí. Chtěl se předvádět dál a vychutnat si, jak Daniny pohledy válčí s pohledy oněch slečen. Měl však naspěch.

"Už odjel?" zeptala se Vali. Potřebovala Daniele vylít všechno, co má v srdci.
"Jo, už jede," Dany přivřela okno, sundala si tričko a jen v podprsence si sedla na postel naproti Val, která seděla na její počítačové židli. "Je mi vedro, tak..."
"Ten Pepa, když jsem mu řekla o tom dítěti, tak byl takový bez emocí. Kdyby třeba začal šílet a obviňovat mě, že kecám, tak bych věděla, na čem jsem. Řekla bych si, jaký je debil a starala bych se už jen o sebe a dítě. Jenže on začal hned mluvit o tom, že nějaký peníze mi dá. Dokonce mluvil i o výchově nebo co. Vůbec jsem ho nepochopila. Myslíš, že mu mám věřit?" Valerie složila ruce do klína.

Dany byla chvilku ticho, mnula si ret, založené ruce a přemýšlela.

"Hele já nevím, on je divný, přijde mi hrozně splachovací, takový flegmouš. Je vážně zvláštní, to Robert aspoň vybouchne, ale Peppe... Neumím si představit být v tvojí kůži, takže moje rady budou asi na hovno, ale já bych si s ním dala schůzku znova a zaútočila. Vždyť to umíš, zeptej se ho přímo, kluci jsou dost tupí."
"To se ho mám jako zeptat ´Pepo, miluješ mě?´ Vlastně proč ne, při
nejhorším budu svobodná matka a třeba mi bude líp. Nakecat Rickymu, že to je jeho, na to nemám žaludek. Rozejdu se s ním. Ale Peppe... blb!"
"Tak to zase ne, bych se neponižovala tím mu říct, jestli tě miluje, tím mu vlastně říkáš 'Hele, miluju tě, co ty mě?', to nedělej," Dany zavrtěla hlavou, už jí byla zima, tak se oblékla. "Jsem blbá, neměla jsem s ním jezdit do té Prahy. Pomáhal mi s úklidem u babičky. Myslela, že je můj kluk, tak jsme předstírali, že ano. Přišlo to na nás, tak jsme si šli udělat dobře do auta, no. Nevím, jak jsem mohla být tak dutá a nekoupit gumu. Hle, myslíš, že jsem štětka?" Valerie špulila rty. Bylo jí špatně ze sebe. Ale vlastně z miminka měla radost, nechápala se.

Její kamarádka se hnedka rozesmála.

"Jsi blbá?" zaťukala si na čelo. "Proč bych si to měla jako myslet? Nejsi kurva, copak jdeš s každým? Nejdeš. Chováš k němu sympatie, na tom nic není."
"Jasný, že nejdu s každým, nejsem taková. Jenže s ním jsem šla, nevím proč... Ale je krásný, co? Taková mánička," povzdychla. Přece se nemůže zamilovat do umaštěnýho vytěrače podlah? Dany se pousmála a pohladila Val po ruce.
"Ale jo, je, má svoje kouzlo. Je tak hnusný, až je hezký," rozesmála se nahlas.
"Mi je ale líto Rickyho, že ho zraním. Nedávno mi vyznal lásku a já mu slíbila, že to s ním zkusím. Jak se s ním mám rozejít? Jsi jeho sestřenice, znáš ho. Já s ním jen léta letoucí tancuju, ale jeho vnitřek neznám. Akorát jeho tělo, o tom vím všechno."

Valerii došlo, že vlastně bude muset přestat tancovat! To je největší rána! Přijde o tanec, který miluje.

"Tak... Ricky není blbý, on pozná, že ho nemiluješ, myslím, že když si budete povídat nenápadně, vyleze to z vás obou. To on zase nebude chtít, abys s ním byla bez citů. Nečekala bych dlouho, protože-" vyrušil ji mobil. Sáhla po něm. Táta?

"No tati?" zvedla hovor. "Za půl hodiny?? Co?! A co mám jako stihnout uvařit pro vás a šéfa do půl hodiny?!"
"Jaký šéf zase? To chceš vařit?" Val se vyděsila. Začínají se u ní projevovat příznaky těhotenství; jakmile cítí pach některých jídel, zvedá se jí žaludek. Nevadí jí jen zelenina, kterou dřív nejedla.

Dany mávla rukou, aby byla Val zticha a slyšela, co rodiče říkají.

"No tak to je teda super..." zabručela. Mračila se. "Jo... jasný. Dojdu tam."

Típla hovor a málem se zbláznila.

"Táta si sem přivede šéfa, který je Vietnamec a já mu musím skočit vedle do večerky pro jarní závitky a pokusit se uvařit čínu s rýží. Asi mi jebne!!!!"
"Čínu s rýží? To mi zrovna nevadí, ale pozor, abych to nezbodla, než vám šéfík dorazí!" Val se uchechtla. "Včera jsem si u Čongů koupila dvě porce a naprala se jako čínský prase. Ale ráno mi bylo blbě."
"Jenže já to musím uvařit, no, každopádně pokud to uvařím blbě, tak to tátovi moc nepomůže, stejně jako kdybych tu čínu koupila."

K tomu všemu se Dany rozsvítí mobil. Robert. Teď neměla čas volat!!!

"No Robe?"
"Můžu dorazit? Je mi jasný, že tam máš Valinu, jinak bys nedělala kina, ale potřebuju s tebou mluvit. Jsem v průseru!" ani ji nepozdravil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt