Freestyle Leben 24.

23. října 2015 v 17:09 | Schmetti |  Freestyle Leben
Jestli tu je někdo, komu chyběl příběh Freestyle Leben, tak se bude asi divit, že je tu nový díl, když jsme se Schildie nenapsaly žádný od února 2014. Šílené, že? Nejspíš už ani nebudete vědět, o čem to je :-D
Tak vzhůru do čtení! :-)


autor: Schmetti & Schildie

Daniela a Robert spolu pádili přiměřenou rychlostí do Ústí nad Labem. Česko-německé hranice přejeli už dávno, takže Robert - ač nerad - ubral na plynu, neboť nevěděl, jestli je v Česku speed limit či nikoli. Byl zkušený řidič a měl přirozenou intuici, kde si může dovolit jezdit rychle a kde musí pomaleji. Obzvlášť v tuto chvíli si musel dávat pozor, když si vzal s sebou svoji holku. Uvědomil si, že Danielu miluje víc než svoji motorku, což se mu stalo poprvé v životě. V minulosti vždy byl pro něj na prvním místě jeho motorový oř a až potom holka. Tuto citovou proměnu si vyložil jako znamení, že jde o opravdovou lásku.



Křehká dívka se pevně držela svého milence kolem pasu a ani jednou ji nenapadlo, že by došlo k nějaké nehodě. Nevnímala kolem jedoucí auta, kamiony nebo obchodní vozy, cítila se s Robertem v bezpečí, uklidňovala ji jeho energie a aromatický pot, který předčil zápach z výfuků. Jediné, co ji znepříjemňovalo cestu, byla bezpečností helma, v které si připadala neohrabaně. Tohle malé utrpení se však dalo vydržet. I kdyby měla na hlavě balvan, neodradilo by ji to a ujela by s Robertem i tisíc mil. Pořád lepší dávat v sázku život na silnici se svým milovaným toreadorem, než žít peklo na zemi s rodiči, kteří s nepřítomným výrazem sedí u televize a téměř po dvaceti letech manželství žádnou lásku v srdci nemají.

Když Robert uháněl motorku kolem nějaké vody, zařval na Danielu, že právě projíždí kolem Elbe, tedy kolem Labe. Daniela zaječela "Jo" a sledovala přírodu kolem.

"Robe!!! Tady to vypadá jako český L.A.!"

Jenže Robert neslyšel a nechtěl se otáčet ani o milimetr, už jsou skoro na místě a teď opravdu není čas, aby se vybavovali. Řekne mu to později. Jak Dany obdivovala řeku, na druhé straně obrovské skály, pod nimiž jezdily vlaky a tyčily se domky. Tam by nikdy bydlet nechtěla. Riskovat kámen na hlavě?Před nimi se objevil krásný moderní most, jenž vedl přes řeku, ale Robert odbočil na druhou stranu do centra města. Zabrzdil na semaforu.

"Za pět minut jsme tam, tak se drž, ať se nevybouráme před cílem," zavolal a Daniela kývla. "Neboj!"

Projel město raz dva. Netrvalo to dlouho a byli na místě.

"To je tahle šedivá bytovka, kde bydlí tvoje babička?" ušklíbla se Daniela. Nikdy nad ničím neohrnovala nos, vždyť ve východním Německu to nevypadá lépe, ale tahle barabizna se jí vůbec nelíbila. Přirovnání k L.A. asi nebylo nejvýstižnější. "No jo, já vím, že ta barabizna je zvenku hnusná, ale babičky byt je zařízený. Není žádná špindíra. Ale nás zajímá hlavně její vkladní knížka!" křivě se usmál.
"Jsi tak zkažený," uchechtla se a praštila ho do ramena. To se mu líbilo. Uměla být i kluk.
"Hele, co jsi říkala o L.A.?" vzpomněl si, že něco zaslechl.
"Ty skály, trochu jako kopce v L.A., ale nejspíš mám moc bujnou fantazii," sundala si helmu a pak ji taky sundala Robertovi. Pod ní měl krásné tmavé strniště. Vlhce ho políbila.
"Dokud nejsou peníze, musí jít fantazie stranou, zlato. Až si koupíme letenky, budeš si moct představovat cokoli," zasmál se upjatým úsměvem. Pohlédl znovu na bytovku před sebou.
"Vidíš? Bez tý helmy ten dům vypadá celkem hezky. Až přijdeme k babičce, možná se ti do L.A. nebude chtít," mile a upřímně se usmál. "Tak nahoru, šup, šup!"
"Proč bez helmy?" švitořivě se zasmála. Pak ho vzala za ruku, propletla s ním prsty a cítila to jakési jejich duševní spojení. Byla vděčná za to, že může tyto chvíle sdílet s ním a být mu po boku při jeho snech.

Bytovka výtahy měla, ale zrovna rozbité, takže vystoupali pěšky a Robert zazvonil na zvonek u dveří.

"Je hluchá jak poleno," zabručel zlostně. Zvonil ještě pár sekund a pak musel pořádně zabušit. "Babi, seš mrtvá či co?" "Co je? Hoří snad?" ozval se hrubý hlas. Ze dveří vyšla stará cikánka.Byla dost při těle a na sobě měla růžové tričko květovanou zástěru. Hlavu ji zdobil červený šátek, který sloužil jako čelenka. Hned na první pohled Dany zaujala. Paní jí byla sympatická, protože z ní vyzařoval stejný temperament jako z Roberta. Předsudky k cikánům má však každý, takže Daniela si okamžitě položila otázku, z čeho asi tak mohla tato žena našetřit svému vnukovi tolik peněz, pro které si přijeli. V Německu jsou problematickou menšinou spíš Turkové, ale od pár kamarádů z Česka věděla, že se tyto národnosti od sebe způsobem života moc neliší.

"Tak co bude! To tu chcete zírat mezi dveřma, děcka?" řekla rázně stará dáma. "Na co koukáš, zlato! Babička tě zve dovnitř, tak se hejbni!"

Robert byl drzý. Šťouchl Danielu do ramene a společně s ní se protlačil do předsíně. Načež jí do ucha nenápadně zašeptal: "Vidím ti až do hlavy. Nebuď žádná rasistka. Moje babička je hodná a slušná ženská."

Daniela po něm střelila vražedným pohledem, přičemž se zamračila.

"Kdybych byla rasistka, nechodím s tebou," zavrčela a když babička zatočila za roh hlouběji do bytu, popadla Roberta za límec kožené bundy a tvrdě jej políbila. Možná ho urazila. Možná ne. Každopádně to nemyslela špatně.

"Promiň, to je přirozená reakce. Jiná holka by sem nešla, ale ty jsi citlivá a hodná. Máš ráda všechny," tiše se omluvil a polibek jí oplatil. Odložili si a usadili se v kuchyni. Babička zrovna něco ohřívala.

"Babko, ty se ani nepřivítáš se mnou. Vždycky jen hlučíš mezi dveřmi jako medvěd a babičkovskýho hudlana mi nedáš."

Objal babičku kolem pasu a hned na to olízal vařečku, kterou držela v ruce.

"Co já budu zdravit první! Ta bílá holka, cos ji přived, nebejknula ani slovo!"
"Neumí česky. Je to Němka," vysvětlil stručně.
"A ty podej babičce aspoň ruku. Štve jí, žes nepozdravila!" okřikl Danielu.
"Do-do-dobrý dzen," pozdravila lámanou češtinou.
"No dobrej, slečno. A ty nekoukej, chlape! Když si neumíš najít pořádnou cikánku, tak alespoň prostři. K obědu jsem udělala hovězí vývar a pak cikánskou pečeni. Ještě žes zavolal, jinak bych takovou baštu nevařila."
"Daniela nejí maso. Už jsem ti to do telefonu říkal," protočil oči. Pomyslil si, že babka je vážně hluchá jak pařez.

Babička mávla vařečkou jako kouzelnickou hůlkou.

"Taky jsem udělala gojky, to si snad dá! Tam maso není!"

Babička nechápala, jak někdo nemůže jíst maso.

"Proč nejí maso? Takhle si ohlodat kost a obírat maso do polívky je výborná věc, neví, o co přichází..."

Daniela nevěděla ani slovo z jejich rozhovoru, ale slyšet mluvit Roberta česky bylo tak nějak zábavné a zajímavé a být ve společnosti jeho romské babičky a vidět, když se Robert zapojuje do atmosféry, to je největší rajcovní kouzlo, které ji nutí mlčet.

"Ukaž," sebrala od Roberta příbory a začala prostírat sama. Aby nějak pomohla.

"Mně je totálně jedno, co žeru. Vy ženský pořád řešíte správný jídelníček," protočil oči a fláknul sebou na židli.
"Ty nejsi žádná hospodyně, zmetku malej! Ale tý tvojí Němce jsem křivdila. Otáčet se v kuchyni umí."

Danielu dojalo, jak stará paní pleskla Roberta po hlavě a záhy na to ho pohladila a vlepila mu pusu do dolíčku na levé tváři. Taková babička by se jí líbila. Své příbuzné považovala za upjaté maloměšťáky.

"A teď řekni, proč jsi přijel. Navštěvuješ mě jen, když něco potřebuješ," zamračila se babička.Daniela se dovolila a šla ke sporáku.
"Já vám pomůžu míchat, stejně nemám co dělat," řekla a otočila se na Roberta. "Přelož jí to..."
"Nic jí překládat nemusím. Stačí, když vidí, že makáš," zavrčel. Přítomnost jedné ženy mu nikdy nevadila, ale poslouchat dvě užvaněný ženský najednou se fakt nedá.

"Víš, milá babičko, potřebuji nějaký peníze. Vím, žes na mě celý život platila alimenty místo mýho fotra, který na mě kašlal, takže vlastně mi nic dávat nemusíš, protože už jsem dospělej chlap, ale jednou ses zmínila, žes mi spořila peníze na vkladní knížku a že si je můžu vybrat. Já ty prachy vážně moc potřebuju..."

Babička odložila vařečku a orosilo se jí čelo. Sedla si do křesla pod oknem a chytla se za srdce.

"Musím si změřit tlak," zavřela oči a zhluboka dýchala. "Roberte, já ty peníze nemám. Musela jsem zaplatit dluhy Margity, šla na ni exekuce. Kdybych měla, všechno ti dám, ale žiju z důchodu do důchodu. Můžu ti dát dvě stovky."
"To chceš říct..." zvýšil hlas a pak ho zas snížil. "...žes ty prachy dala tetě Margitě? Jí? Tý nemakačenko!" Robert propadl v zoufalství a musel se kontrolovat, aby nepráskl dveřmi a neodešel.
"Jsi hnusný! Žiješ si někde v Německu, kde si můžeš vydělat peněz, kolik chceš, ale tady práce není! A Margita si ty peníze stejně zasloužila víc než ty! Ty přijedeš jen, když něco potřebuješ, ale Margita mi alespoň umyje okna nebo vyžehlí prádlo..." Stará paní se rozbrečela a slzy si utírala použitou utěrkou.

Daniela samozřejmě poznala, že se něco děje, že něco není, jak Robert chtěl, a že ji přiměl k pláči. Těkala očima mezi nimi a ani nedutala.

"Já taky na tebe myslím! Máš pravdu, že za tebou nejezdím jen tak, ale kdybych bydlel tady, můžeš se spolehnout, že mě tu máš pečenýho vařenýho!" bouchl pěstí do stolu a sedl si. "Babi, já jsem v prdeli teďka. A prosím tě, nebreč!"
"A co příbuzní tvojí maminky? Ti cikáni přece nejsou a žijí v Německu. Ale oni ti nic nedají, co? Jsem říkala hned tvýmu otci, že si s tou Němkou nemá nic začínat. Nějaká lehká holka z pohraničí!"

Eržika, to bylo jméno babičky, brečela a pořád a pořád a pořád jen brečela.

"Máš přece ještě staršího bratra, ne? Ještě že on není můj vnuk. Beztak ani tvoje matka neví, s kým ho má. Proč ti nedá peníze on? Je to automechanik, ne? Ale holt je to Němec, někdo lepší! Proč by živil skoro nevlastního bratra, který je poloviční cikán!" V hlavě se jí honila spousta věcí, takže motala dohromady záležitosti, které spolu vůbec nesouvisí.

"Babi, prosím tě, přestaň pořád mluvit o tom, že jsme cigáni! Pepa mi půjčuje pořád. Ale tohle je moc peněz, potřebuju na letenky do Ameriky. Budu tam skákat na motorce. Když budu fakt dobrý, dostanu hodně peněz. Začnu vydělávat a i ti něco dám!" klekl si k ní a objal ji. "Promiň, že jsem tak prudký. Já tě mám fakt rád!"
"Už jsi jak tvůj tatínek! Ten taky mluvil pořád o nějakých hloupostech a pak se vyboural na motorce. A je mi jedno, že potřebuješ peníze. Už jsem ti jednou řekla, že nemám... Dejte si jídlo a raději jděte pryč."

Stará dáma se trochu uklidnila, opláchla si obličej ve dřezu a rychle jako blesk naservírovala jídlo.

"Slečno, slečno, budete s ním mít jen trápení!" řekla s babičkovským soucitem Daniele, aniž by si uvědomila, že jí mladá dívka nerozumí.

"Proč mě tak vyháníš? Jiný vnuk by se sebral a odjel, když nic nemáš. Já tu chci být."
"Tak už nemluv a jez! Jestli chceš, můžete tu přespat. Večer roztáhneš gauč a tvoje slečna udělá povlečení. Když se umí otáčet v kuchyni, tak tohle zvládne taky.... A zítra můžete jít do naší zoologický zahrady."

Utřela si oči a všichni tři se pustili do jídla.

Jak to Robert vyřeší dál, to byla záhada i pro něj. Nevěděl, jak by co vymyslel, ale taky věděl, že se do L.A. dostane, ať to stojí, co to stojí. Jestli bude potřeba, opravdu někoho požádá, aby si na něj vzali půjčku. Napadla ho taková blbost, že by vykradl banku, ale to byl hloupý nápad. Vždycky vás najdou a vaše svědomí je pořád s vámi.

"Dobře, babi. Uděláme si hezký rodinný večer."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anchovickal anchovickal | E-mail | Web | 24. října 2015 v 23:22 | Reagovat

Super, už sem si říkala jestli ještě bude.

2 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 25. října 2015 v 16:24 | Reagovat

[1]: No, to my taky :-D Díky za podporu! :-)

3 the_omatipoko the_omatipoko | 31. října 2015 v 14:41 | Reagovat

chci další díl ! Líbí se mi to !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt