Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde (Kniha - Recenze / Tip na knihu)

9. února 2016 v 6:54 | Schmetti |  Knižní recenze & tipy

Již v povídce na téma týdne jsem nedávno tuto knihu zmiňovala a Frederik ji označil za knihu, která změnila jeho život. Potom v jednom TAGu jsem o ní psala, že kdybych si měla vybrat knižní postavu, kterou políbím, vybrala bych hlavního hrdinu z tohoto příběhu. Ano, jedná se o Obraz Doriana Graye :-)

Tento literární skvost napsal úžasný britský Oscar Wilde a vydal jej v roce 1890. Příběh obsahuje hororové prvky, dekadenci, faustovské téma a homosexualitu (ahahaha, tady zpozorníme, že? Naše srdíčka zaplesají! :-D), což bylo v tehdejší době velmi pobuřující a nepřípustné. Wilde byl nucen příběh několikrát přepsat, upravit.



Příběh se odehrává v 19. století v Londýně. Dorian Gray je skvostná, nevinná koketka, jak takové typy nazýváme :-), s malebnou tvářičkou, blonďatými zakudrnacelými vlasy a stojí modelem malíři Basilovi, pro nějž se stal Dorian Múzou. Na první pohled jej uchvátil, přitahoval ho jako magnet, díky němu namaloval dílo - Dorianův portrét - které pro něj znamenalo mnohem víc, než si mohl myslet. Nikdy nenamaloval nic tak krásného, jako právě tento obraz. Sám Basil cítil, že do své práce dal něco navíc, více ze sebe, než kdykoliv jindy.

"Každý portrét, který namaloval cit, je portrétem umělce, a ne modelu. Model je jen náhodný podnět. Malíř neodhaluje nitro toho, kdo stál modelem. Spíš své vlastní nitro odhaluje malíř na pomalovaném plátně. A já nechci ten obraz vystavit, protože se bojím, že jsem v něm prozradil tajemství vlastní duše."

Během malování portrétů Basila navštívil šarmantní, velmi chytrý a charismatický přítel Lord Hanry. Basil Doriana varoval, ať neposlouchá jeho řeči, že většina z nich není pravda a ať se nenechá zkazit. Lord Hanry zavedl Doriana do zahrady, zatímco starý, dobrý Basil pracoval na pozadí obrazu. Hanryho schopnost komunikovat, vyprávět, vštěpovat s precizností sto názory do hlavy druhých, byla tak omamná, že jí Dorian podlehl. Lord Hanry v něm probudil touhu po tom zůstat krásný, zažívat rozkoš, vašeň, užívat si života, nenechat si nic odepřít. Když Dorian spatřil svůj portrét dokončený, nemohl uvěřit svým očím a stejně jako Basil byl z obrazu nesmírně unešen. A v tuto chvíli se upsal ďáblu. Vyslovil přání, které navždy změnilo jeho život. Přál si, aby nikdy nezestárl a zůstal tak krásný, svěží a mladý, jako je nyní, když mu je sotva dvacet let.

"Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vrozenými myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti, to už nejsou jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy - je-li vůbec něco takového hřích - jsou vypůjčené. Ten člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho. Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Každý z nás má dokonale uplatnit svou vlastní povahu, proto jsme na světě. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach. Zapomněl na nejvyšší ze všech povinností, na povinnost k sobě samému."

Od této části se vše začalo dít, jako by vyslovil kouzlo. Pravý Dorian zůstával stále mladý a nevinně rozkošný, ale jeho portrét na sebe bral všechny jeho hříchy a stárnutí. Čím více chyb nebo neřesti se Dorian dopustil, tím více se jeho činy odrazily na obrazu.

I přes to všechno, přes všechny Dorianovy chyby a jeho jednání, jsem ho nedokázala přestat mít ráda. No dobře, byla jsem do něj blázen, ano, je to zamilovanost do fiktivní postavy :-D Mladý muž jako Dorian s jeho způsobem, s jakým vystupoval, jak miloval umění, liboval si ve sbírání vzácných látek, kousků nábytku z celého světa, knížek, to, jak mluvil, jak byl okouzlující, elegantní, šarmantní a dokázal pobláznit kdekoho, mě prostě uchvátil a získal si mě navždy.

Jak jeho příběh pokračoval dál, musíte si přečíst sami. Moje slova nedokážou popsat tu atmosféru a půvab této knihy a jejich postav. Jejich fialový, posezení v klubech. To musíte sporům přečíst a užívat si každou větu, každé slovo.

Knížka se čte dobře, neměla jsem vůbec žádný problém s postavením vět, s výrazy, s ničím. Naopak jsem si libovala v květnatém způsobu psaní, v nádherných popisech, které nenudily, ale příběh povznesly. Ano, Obraz Doriana Graye je povznášející. Miluju ho. V knize jsem našla skoro vše, co pro mě knížku dělá skvostnou.

Četla jsem bohužel jen elektronickou verzi, ale chci si pořídit nějakou papírovou. Navíc jsem slyšela, že je tato kniha v povinné četbě k maturitě. Děcka, nebojte se, tohle není žádná nuda, ale naopak.

Film jsem také viděla, ale o tom někdy jindy :-)
Kdybych mohla, knihu hodnotit mnoho více.

Hodnocení: 5* z 5

autor recenze: Schmetti (c) blumensprache.blog.cz / obrázek: zdroj / citáty: zdroj
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 20. února 2016 v 20:40 | Reagovat

Obraz Doriana Graye jsem přečetl 2-krát (kdysi dávno a pak s odstupem času) a nedávno si ho dokonce koupil, protože jde o knihu, kterou chci mít v knihovně.
Opravdu velmi působivé dílo, možná i trochu autobiografické (minimálně v otázce homosexuality).

Výbornou povídku, kde také hraje hlavní roli portrét (a Portrét se také jmenuje), napsal i N. V. Gogol, je obsažena v souboru Petrohradské povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt