Světla v tmách 1.

31. března 2016 v 20:43 | Schmetti |  Světla v tmách
Je tu velký den, na který jsem dlouho čekala! Na podzim, možná i dříve, se mi v hlavě zrodil nápad na nový román. Je mi divné svůj literární počin nazývat románem, zní to moc spisovatelsky :D, ale povídka to není, ta má jiné rysy. Říkejme tomu tedy román :) Stále jsem čekala, kdy přijde vhodná chvíle pro psaní. Chtěla jsem si přečíst pár knih, abych si zjistila jisté věci, které se ve "Světlech" objeví. A čekání se mi vyplatilo, protože jsem přišla na něco, co jsem předtím nevěděla. A i na vlastní zkušenost. Nebudu prozrazovat nic dopředu. Tady je první díl/kapitola. Začínáme pozvolna, nikam nechci spěchat, nahánět jednu akčnější scénu za druhou, kde se toho děje moc a nevyniknou ani malé hezké okamžiky. Ty obyčejnější a tak důležité :)

Doufám, že se vám příběh bude líbit. Za banner děkuji Katie :) Hezké počtení :)


autor: Schmetti

Berlín bylo skvělé město pro obchod. Metropole. Zde se lidé nebáli vyčnívat z davu. Jakákoliv odlišnost byla přijímána. Tady se každý dokázal uvolnit a být sám sebou. Spousta zbloudilých duší odcestovala právě sem, aby našla sama sebe. Potlačování vlastní osobnosti je vyhnalo daleko od domovů. Někteří přicházeli z daleka, jiný ze sousedních zemí nebo dokonce z menších měst poblíž. Někdo nechápal, proč zrovna Berlín, to však mnozí nedokázali vysvětlit. Při pohledu na Braniborskou bránu se jim plnily plíce novou nadějí a pocitem svobody. Zavírali oči a zhluboka dýchali. Poslouchali různorodé jazyky, procházejících lidí kolem nich. Nikdo nedokázal na sto procent poznat, kdo z nich tu žije a kdo je turista. Barva pleti se tu střídala stejně jako cizí řeči. Noční život byl bujarý. Památky lákaly k prohlídkám. Každý kousek zeleně vybízel k odpočinku.

Ani jedno z toho nedovedl milovat David. Co z toho, že byl dobře placený a měl práci, která ho bavila?

Žít v šedém městě plném stavenišť a památek ho neuspokojovalo. Ta hnusná šedá barva ho pronásledovala a on ji nenáviděl. V Berlíně se dusil. Musel odejít jinam. Tady už žít nedokázal. Dva roky v hlavním městě Německa byly dost na to, aby zjistil, že bydlet někde, kde nebude mít dostatek přírody, nebude dělat dobrotu. Byl rozhodnutý se přestěhovat, ať to mělo mít jakékoliv následky na jeho práci. S jeho vzděláním a vzhledem si najde místo hned, moc dobře to věděl, jen nechtěl působit namyšleně sám před sebou.

Chystal se dát výpověď, jenže než to udělal, bylo mu nabídnuto místo v Hamburgu. Hamburg bylo přístavní město plné stromů, keřů, vody... David absolutně nečekal, že by ho mohlo potkat takové štěstí. Přesně o Hamburgu snil. Tohle muselo být štěstí spadlé přímo z nebe. Hamburg! Před pár lety ho navštívil poprvé a pozvolna se do něj zamiloval. Spoustu let se právě sem chtěl podívat, jenže mu pořád něco stálo v cestě. Z fotek a z vyprávění tušil, že být tam musí být nádhera.

Po příjezdu však nevěděl, co cítit, bylo to úplně jiné než Berlín. Nechtěl nic srovnávat s jeho rodným městem ani zemí. To vůbec. I když... přístav mu vše připomněl.

Když vjeli do Hamburgu, domy byly tak nízké a vypadaly starodávně, že se prvních pár hodin bál zklamání. Co když bude všechno jiné, než jak si představoval? Jasně, uvidí lodě a velké vodní plochy, ale... Bylo tu velké ale, které mu vlezlo do hlavy. Avšak David jej mohl vyhodit, protože žádné zklamání nenastalo.

"Wow," pronesl překvapeně. Trochu zvedl obočí, ramena i ruce. "Nevím, co na to říct," usmál se na svého nadřízeného, seděli na poradě a všude kolem byla spousta kolegů. Svému kamarádovi věnoval mini úšklebek.
"Je to jen na vás, pane Weibere."

David přikývl a promnul si bradu.

"Proberu to doma s přítelkyní a dám vám vědět, pane."

Šéf oddělení pro módní marketing pokýval hlavou a cosi si zapsal na papír.

"Máte na to dva týdny, pokud budete rozhodnutý dříve, neváhejte a zastavte se za mnou v kanceláři."
"Dobře," David se pousmál a sklopil hlavu.

Po zbytek schůze se snažil vnímat, o čem se jedná, ale moc mu to nešlo. V hlavě měl neustáld vidinu stěhování se do města jeho snů. Eleonore bude koukat, pomyslel si. Schoval úsměv za svou dlaň. Naštěstí už končili a on se mohl odebrat do dlouhých chodeb.

"Teda Dave, ty máš takové štěstí!"
"Viď?!" Smál se David a nemohl přestat, protože jeho kamarád Gregor, byl to vyhlášený komik firmy a neustále někoho rozesmíval. Samotný jeho vzhled, mluva, mimika, celý byl vtipný. Oba byli hnědovlasý, ale Gregor měl dlouhé vlasy a nosil culík. Navíc dělal hlouposti. David byl elegantnější a vlasy si nechával krátké, ne však úplně. Pořád se mohl česat a něco si z nich vytvořit.
"Chci se stěhovat s tebou, přece bys mě tu nenechal," rozhodil rukama a vrátili se na svá místa. Oba dva pracovali jako asistenti dvou mužů, kteří vedli castingy na modely a modelky.
"Tak to se musíš zeptat šéfa, třeba mají místo pro dva," posadil se David. "Viděl jsi na netu inzeráty, hledají dva pracovníky do naší sekce a pro více info mají zájemci zavolat."
"Máš pravdu," když si Gregor sedal, rozbalovat papírovou krabičku se čtyřmi donutky a pytlík koblih. Nabídl Davidovi a ten si jednu vzal. "To bude znamení," zahuhlal s plnou pusou a také se posadil. Jednu nohu pod sebe. Začal se přepracovat v papírech, pil kafe a Davim v klidu seděl a díval se do blba. Kobliha chutnala dobře, ale ten donutek by si dal radši.

"Dej mi i donutek, Gregi," poprosil psíma očima. Gregor nenamítal, nechal ho si vybrat a dál hledal v papírech něco důležitého. David si vybral žlutě politou pochoutku a otevřel svůj notebook.

Dál čekat nemůže. Musí jí to napsat. Protože nechávat si štěstí pro sebe je jako ho popírat. Všechny pocity, ať jsou dobré či špatné, potřebují ven. Nechal své prsty roztančit po stříbrné klávesnici a unášet se slovy. Popsal Eleonore celou schůzi, napsal i nepodstatné věci a jeden malý odstavec, JENOM NA 2 ŘÁDKY, byl věnovaný oné samotné informaci. Odeslal mail a došel si koupit kávu. Silnou s cukrem a mlékem. V kapse mu zazvonil mobil, zatímco káva tekla do velkého hnědého kelímku. Zvedl to.

"Haló?"
"Davi, prosím tě, proč mi píšeš tisíc věcí a tu nejdůležitější odflákneš? Vždyť se budem stěhovat!!!" Eleonore. Nadšeně křičela do jeho ucha. David slyšel dupání. Že by se tak radovala?
"Ah, znáš mě, miláčku, myslel jsem, že to ostatní jen umocní a prohloubí ten pocit, který nastane, až si přečteš, že mám nabídku na práci v Hamburgu a že jsem nadšený," široce se usmál do zrcadla, které bylo naproti němu.
"Doufám, že jsi souhlasil!"
"Řekl jsem, že si o tom musím promluvit s tebou."
"Už jsme si promluvili! Jdi říct, že to bereš a já začnu balit," nejspíš se zazubila, nějak to poznal.
"Dobře," stál pořád na chodbě a v hrudi se mu rozlévalo štěstí. Proudilo do všech končetin po těle, až do konečků prstů. "Až přijdu domů, podíváme se na byty. Už jsem si něco hledal a zjišťoval."
"Co? Kdy? Aniž bys mi to řekl? Chtěl ses stěhovat jen tak?"

"Ele, pak ti to vysvětlím. Musím jít, kupuju si kafe a Gregor už na mě mává. Neřeš nic a buď šťastná jako já," rozloučili se a David se vrátil k práci. Už chtěl být doma a oslavit to. Čeká ho nový život, nový začátek, jiní lidé... A nemohl se dočkat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 the_omatipoko the_omatipoko | 31. března 2016 v 22:36 | Reagovat

WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO no hodně jsem se začetla a moc se mi to líbí těším se na dalí díl :-x  :-x  :-x  :-x

2 Schmetti Schmetti | Web | 31. března 2016 v 23:15 | Reagovat

[1]: Dankee :-) To jsem ráda

3 sabča sabča | Web | 2. dubna 2016 v 13:04 | Reagovat

moc se mi líbí tvůj blog, zvu tě na svůj ;-)

4 Thrisa Manx Thrisa Manx | Web | 2. dubna 2016 v 13:49 | Reagovat

To zní hodně zajímavě. Určitě máš  potenciál. Jen takový drobný tip: Pokud budeš někdy přemýšlet, že svůj román třeba vydáš, doporučuji www.suplik.cz
Je to internetové vydavatelství pro amatérské spisovatele, kdy oni sami vše zajistí - vydání, prodej, propagaci. Protože tuto knihu bych si určitě koupila :)

5 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 14:15 | Reagovat

[4]: Děkuji za informaci, podívám se na to :-)

[3]: Díky :-)

6 MaryJana MaryJana | Web | 2. dubna 2016 v 19:16 | Reagovat

Ano jsem taky na vozíčku :-( .

7 B-kay :) B-kay :) | Web | 2. dubna 2016 v 21:55 | Reagovat

Hned první díl a já jsem zamilovaná a šíleně zvědavá na pokračování :) Název povídky je stejně jako úvodní banner naprosto překrásný, miluji hru stínů a světel, takže ses trefila přesně do mého gusta. Po přečtení úvodních řádků povídky jsem zůstala chvíli zaraženě hledět na obrazovku, tvůj styl psaní se mi v téhle povídce zdá poněkud jiný, věty na sebe krásně navazují, je to propracované, čímž samozřejmě nechci říct, že tvá předešlá díla nebyla skvělá, jen je cítit, že jsi zase o něco dospěla, prostudovala jisté věci, načerpala informace a posunula se dál a já to opravdu chválím Schmettinko! Moc se mi to líbí a jsem zvědavá na další díl a na to, jak bude probíhat Davovo stěhování :)

8 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 22:54 | Reagovat

[7]: Děkuju moc! Přesně to jsem chtěla, aby bylo vidět, že je tento příběh psaný jiným stylem. Trochu mi to mé připomíná starodávné povídky. Navíc jsem chtěla zase er formu. :-)
Jsem ráda, že se ti první díl líbil :-)

9 Anett Anett | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 12:26 | Reagovat

Pane jo! Co k tomu jen napsat, četla jsem, jak rychle to jenom šlo. Věta k větě pasovala. Krásné. :-)

10 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 13:00 | Reagovat

[9]: Děkuji strašně moc! Potěšila jsi mě! :)

11 Paulinschildie Paulinschildie | 3. dubna 2016 v 13:44 | Reagovat

Dobrý. Líbí se mi, jak je hezky popsané prostředí. Čtenář si dokáže dobře představit, jak to v Berlíně nebo v Hamburku vypadá. Děj se ještě moc nerozjel, ale postavy jsou sympatické, takže s nimi bude určitě zábava. Těším se na další díl.

12 Fredy Fredy | Web | 3. dubna 2016 v 15:50 | Reagovat

super článek, děkuji za přečtení :-) ;-)

13 SasuKe SasuKe | Web | 4. dubna 2016 v 10:23 | Reagovat

Zní to opravdu zajímavě. :3

14 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 10:41 | Reagovat

[11]: Jsem moc ráda :-)

[13]: Děkuji!

[12]: Děkuji! :-)

15 Diana Judas Diana Judas | Web | 15. dubna 2016 v 15:15 | Reagovat

Hmmm, teraz som sa parádne začítala :) To je úplne božie!

16 Karin Karin | 27. října 2016 v 20:58 | Reagovat

Vypadá to zajímavě.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt