Světla v tmách 2.

6. dubna 2016 v 20:50 | Schmetti |  Světla v tmách
Chci poděkovat všem čtenářům prvního dílu Světel v tmách, děkuji za to, že jste se do příběhu začetli, děkuji za vaše krásná a milá slova. Moc jste mě všichni potěšili a já můžu vidět, že svým psaním dělám radost druhým lidem a ne jen sobě samé :) Doufám, že se vám bude líbit i dnešní díl, jako ten minulý.
Rozhodla jsem se psát kratší kapitoly, ale zveřejňovat je častěji. Třeba dvakrát týdně. Souhlasíte s tím? :)
Přeji hezké čtení :)

autor: Schmetti
David trávil cesty z práce a do práce v autě. Necítil by se dobře, kdyby jezdil v saku a kravatě hromadnou dopravou. Věděl, že na tom není nic špatného, ale nebyl ten typ, co by se tak rád ukazoval. Samozřejmě se mohl převléknout a jet v civilu, jenže na to byl líný a navíc - žádné šatny neměli. Ostatní kolegové či kolegyně si udělali šatnu z toalet, ale na to neměl David ani Gregor žaludek. Čisto tam bylo, ale oni dva byli jiný level.


Dneska vezl Gregor Davida, střídali se po týdnu. Byli takhle zvyklí od začátku a cesty si užívali. Byli jako dva pubertální bratři, i když jejich věk překročil 25 let. David nedávno oslavit 26. narozeniny a Gregora čekala 29ka. Občas si připadali jako starci a jiném naopak jako děti, které jsou zcela nevybouřené.

"Zeptám se Eleonore. Bylo by to perfektní," usmál se David, prsty mu vykukovaly z okénka. Nechával je laskat příjemným větrem.
"Taky to řeknu Christianě," kývnul Gregor a zatočil za roh. V centru města mohli jezdit jen velmi dobrá auta se zelenou známkou. "Dlouho jsme všichni spolu neposeděli."
"Asi měsíc," přitakal David a podíval se na sebe do zrcátka, které bylo vestavěno ve stínítku. Prohrábl si vlasy. "Mohli bychom taky zajít do nočního clubu a vyřádit se, popít, nechat na sebe blikat světla," olízl si rty a podíval se na Gregora.

"Jo, to domluvíme s holkama."
"Pokud večer přijdete, objednáme pizzu, otevřeme láhev vína a podíváme se na nějaký film. Nebo mužem do kina," usmál se David.

"Jasný. Brnknem si. Já doufám, že Christi půjde. Poslední dobou je divná."
"Proč? Jak divná?" Davidovo obočí se svraštilo, jenže to už auto zastavilo před vysokým moderním panelákem, ve kterém sídlilo i několik firem. Byty střídaly kanceláře. Na ulicích stály limuzíny a drahé automobily.
"Pak ti to povím," Gregor stáhl rty do smutného úsměvu. Snažil se o úsměv.
"Okey, kámo," David otevřel dveře. "Tak si zavoláme. A nahoď dobrou náladu," poplácal jej povzbudivě po ramenu a rozloučili se.

David vytáhl z kapsy klíče od bytu, hrál si s nimi mezi prsty, zatímco zaklonil hlavu a díval se na vrchol vysokého domu. Ležérně se usmál sám pro sebe. Do čtrnácti dnů už tahle budova nebude jeho domov. Když se podíval kolem, zhluboka se nadechl a pomyslel si něco o tom, zda nepochybuje o svém činu. Mísily se v něm pochybnosti s touhou.

Co když se mu bude stýskat? Co když si uvědomí až potom, pozdě, že má toto přemodernizované místo rád?

Nikdy nebyla černá nebo bílá strana. Pokaždé našel něco, co hnízdilo dokonalé štěstí nebo špatnou situaci, ve které našel kus něčeho dobrého. To byl život. Jing a jang. Musí se vzchopit. Není vhodný čas na melancholickou náladu.

Davidova štíhlá postava zmizela ve dveřích. Černý lesklý mramor připomínal Davidovi stejně luxusně vypadající kuchyň u nich v bytě. Linka byla součástí pronájmu, za což byla Eleonore ráda. Nemuseli nic nového kupovat a dostali to, co se líbilo oběma a pasovalo do jejich vkusu. David zapřemýšlel, jestli to tak vypadá v každém bytě. Protože jejich kuchyň byla poklad. Ale zdejší recepce nepůsobila jako místnost, kde se vaří pokrmy, ale jako nádherná předehra. Pokaždé, když přicházel domů a viděl zdejší gaučíky a křesílka, kolem nichž se shromažďovali lidé a popíjeli drinky z vedlejšího baru, cítil se velmi dobře. Slečny za recepčním pultem se pořád usmívali a ne jednou nebyl jejich úsměv přímo pro něj.

Jo, po tomhle se mi stýskat bude, pověděl si v hlavě a vyjel do desátého patra. Prošel kolem pěti bytů a byl u sebe. Odemkl. V nose ho příjemně zašimrala dřevitá vůně. Takhle voní domov. Cítil nábytek, koberce i barvu na zdech, vše se mísilo s jemnými květinovými prvky z elektronických osvěžovačů.

"Ele? Lásko, jsem doma!" houkl z předsíně, když se zouval.
"Jsem v ložnici! Vezmi si v lednici Matchu a přijď za mnou! Už balím!"

David se tiše zasmál a šel se rychle občerstvit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 the_omatipoko the_omatipoko | 6. dubna 2016 v 22:57 | Reagovat

in love with this story , je to tady ted' tě budu vydírat o další díll :-D jako souhlasím že budou dva týdně ale co kdyby byly oba dva dlouhý toto bylo šíleně krátký jako :-? honem další moc mě to baví

2 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 23:22 | Reagovat

[1]: Jako bys to nikdy nedělala, viď? :-D

3 Anett Anett | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 18:15 | Reagovat

Pěkné pokračování. :) Tak ať balí El rychleji. :D A taky by mě zajímalo, jak to bude s Gregorovou přítelkyní. :) Už aby byl další díl a jinak teda souhlasím s prvním komentářem. :D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 19:25 | Reagovat

Hm, takže se pustila do balení? To zírám :D
Jen se mi to zdálo nějaké krátké :D

5 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 19:26 | Reagovat

[3]: Díky moc! Potěšil mě zájem o Gregora :-D

[4]: Je to krátké! Budu zveřejňovat kratší a častěji :-D Děkuju za komentář! :-)

6 Karin Karin | 28. října 2016 v 22:25 | Reagovat

Doufám že se mu v novém městě bude líbít. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt