Světla v tmách 3.

13. dubna 2016 v 8:02 | Schmetti |  Světla v tmách
Děkuji za předešlé komentáře :-)


autor: Schmetti

V kuchyni nenašel nic, co by stálo položené na lince nebo na stole. Bylo tu uklizeno a on si říkal, jak je možné, že Eleonore stíhne tolik věcí najednou. Z lednice si vyndal barevný umělohmotný kelímek a ihned se napil. Japonský drcený zelený čaj Matcha byl pro něj každodenní rituna a dobíječ energie. Sice chutná jako posekaná tráva, ale jemu ta chuť nevadila, i když nepatřila mezi ty, které by ho sváděly k dalšímu a dalšímu pití hned za sebou.

Někdy si do čaje přidával ochucené sirupy, to už bylo lepší. Pil ho vždycky studený. Teplý nikdy. Ale hlavně, tento čaj byl zdravý a účinnější než normální zelené čaje, které také miloval. A co bylo zdravé, to David chtěl. Jednou se dokonce pohádal s Gregorem, který mu tvrdil, že nic, v čem není energie, nemůže dát energii. David si jen pomyslel, že Gregor asi nezná účinky čajů. Stalo se to před rokem v práci, všichni měli velmi náročný den. Chystaly se přehlídky na Fashion Week a bylo moc práce, každý z nich musel vyřídit stovky telefonátů, papírů a schůzek... David byl vyčerpaný, ale čaj mu pomohl se trochu vzpamatovat a cítit se lépe. Od té doby s Gregorem o zdravé výživě nemluví.

David si ohřál dušenou zeleninu; baby karotky, papriku a rajčata s rýži v mikrovlnce a zamířil za Eleonore do ložnice.

Našel ji přesně tak, jak předpokládal. Stála bokem k němu, u velké bílé skříně, a skládala oblečení do kufru. Jejich ložnice byla prostorná a světlá. Všechen bílý nábytek kontrastoval s šedým povlečením a s šedými závěsy, které sahaly až k zemi. Před postelí ležel menší kobereček s velkými bílými třasněmi.

"Zlato?"
"Ah, ahoj!" Eleonore se široce usmála, byla ráda, že po dlouhém dni vidí svého přítele, a položila složené tričko na hromádku oblečení. Nechala se Davidem něžně obejmout a políbit do vlasů. Ten ještě předtím odložil vše, co mu plnilo ruce.

"Teda... koukám, že ses do toho pustila po hlavě," pousmál se a sedl si na postel vedle rozložených věcí.
"Máme spoustu krámů, Davi," podívali se na sebe, David přikývl a začal jíst. Eleonore měla v obličeji stále malý úsměv, nic ji nedokázalo tolik potěšit, jako Davidovo obejmutí a ochranitelské polibky. "Musím začít už teď, ať se potom nehoníme na poslední chvíli. Nesnáším stres, vždyť víš."
"V pořádku, nemám s tím problém. Dojím oběd a pomůžu ti," mrknul na ni. Jedl opatrně, ale velká sousta.
"Jez pomalu. Doma nemusíš pospíchat."
"To je zvyk," ušklíbl se.
"Zvyk je železná košile," zasmála se a pokračovala v práci.

"Hele... když mě vezl Gregor domů, tak jsme si říkali, že jsme se dlouho neviděli všichni dohromady. Napadlo mě, že by se dneska stavili u nás a udělali bychom si hezký večer. Víš co, pizza, víno, film, možná potom vyrazit ven a jít do clubu si zatancovat..."

Eleonore chvilku mlčela. Nebyla nadšená. Vidina toho, kolik toho musí připravit, jí dělala vrásky na čele.

"No jo..." povzdychla si a nechala balení balením, lehla si na postel a hlavu složila do Davidova klína.
"Můžu to odvolat. Gregor to pochopí."
"Ale ne," zavrtěla hlavou a promnula si oči. "Ráda je oba uvidím. Třeba si během návštěvy uvědomím, že nemusím mít nervy. Ze stěhování."
"Nemusíš. Nebudeš na to sama. Máš přece mě a na těžké věci si zavoláme výpomoc," pohladil ji po světle hnědých vlasech a zadíval se do jejich velkých modrých očí. Připomínaly květy pomněnky.
"Já vím," usmála se a přitáhla si jej ke rtům, aby ho mohla lehce políbit. Tyhle plné rty by mohla líbat celý den. "Tak mu pak brnkni. Ať přijdou kolem šesté, hm?"

"Okey," David jí věnoval spokojený úsměv a pak lehce nadskočil. "Musím ti něco říct!!!"
"A co?" Eleonore se posadila do tureckého sedu a zívla. "Za dnešek bylo dost překvapení," zapitvořila se a opřela si hlavu o Davidovo rameno.

"Neboj. Jen... Gregor mi říkal, že jim to trochu skřípe."
"Skřípe? Jakto?" podivila se, svraštěné obočí chmuřilo její lehce opálenou tvář.
"Nestihl mi víc povědět. Doufám, že se mi svěří večer."

Eleonore zvedla obočí, ruce založila na prsou a nechápavě zavrtěla hlavou.

"Divné."
"Zkus taky něco zjistit. Ať máme dvě verze a pak uvidíme, kdo má pravdu."
Eleonore si odfrkla a krátce se zasmála.
"Jsi jak vyšetřovatel nebo soudce."
"To víš, je to v rodině. Tátu v sobě nezapřu."
"No dobře. Já vyzpovídám Christi a ty Gregora."

"Jestli jim to neklape nebo se budou chtít rozejít... Tak to nechápu. Nám se to stát nemůže. My si rozumíme ve všem a jsme spokojení."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SasuKe SasuKe | Web | 13. dubna 2016 v 8:44 | Reagovat

Zase moc pěkný! Nemám momentálně co dodat, jsem zvědavý, jak se to vyvine dál a co se ti dva dozví. Líbí se mi, že je to takové "ze života". Možná by mohly být části trochu delší, ale to nevadí.

2 Schmetti Schmetti | 13. dubna 2016 v 8:51 | Reagovat

[1]: Děkuji  moc! Ano, jsou kratší, ale budou častěji :-)

3 the_omatipoko the_omatipoko | 14. dubna 2016 v 12:22 | Reagovat

je to velmi dobrý dobře se to čte ale je to krátký ty kratší díy nebyl dobrej nápad protože není na co moc reagovat a nepusunem se tak hodně v ději takže [:tired:] já chci delší díly :-D

4 Schmetti Schmetti | 14. dubna 2016 v 12:23 | Reagovat

[3]: :D No, budu se snažit :D Máš pravdu, no :D

5 the_omatipoko the_omatipoko | 14. dubna 2016 v 12:28 | Reagovat

[4]: já vím že mám pravdu :D

6 Anett Anett | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 23:00 | Reagovat

Čtu opožděně, ale přece jen. Bomba, jdu na 4.díl! :)

7 Karin Karin | 28. října 2016 v 22:31 | Reagovat

Doufám že to mezi Gregorem a Christi není nic vážné. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt