Světla v tmách 4.

17. dubna 2016 v 23:05 | Schmetti |  Světla v tmách
Minule jste mi psali, že nebyl asi dobrý nápad psát krátké díly a častěji, že chcete díly delší :-D Takže na nějaké krátké a dlouhé kapitoly prdím a budu psát tak, jak to cítím :-) Tento díl je určitě delší než ten minule. Snad se bude líbit.
Přeji hezké čtení :-)


autor: Schmetti

David a Eleonore se vykašlali na balení nebo úklid a odpočívali společně na posteli. Povídali si, smáli se, dokonce i na chvilku usnuli. Teprve v půl šesté se vzbudili a David si uvědomil, že zapomněl zavolat Gregorovi a potvrdit mu návštěvu. Celý rozespalý hledal mobil po kapsách, i když to neměl být větší problém, protože jeho telefon byl veliký až až. Dříve byly v módě malé telefony, teď velké... Doba je divná.

Gregor na druhé straně města si už myslel, že se párty ruší, nepřevlékal se a jeho manželka už vůbec ne. To, že jim teď David zavolal, znamenalo spěch.

"Nepospíchejte, my jsme usnuli," David se zasmál do telefonu. "Ještě musíme poklidit a přichystat něco k snědku a podobně, nikam nepospícháme, ne?"
"No, to jsem rád, kamaráde, Christi by měla nervy, že se neumí takhle rychle nalíčit."
"No jo, holky," zasmál se. David tenhle problém neznal, jelikož se Eleonore příliš nelíčila. Vždy se natřela BB creamem, na řasy nanesla řasenku a rty přetřela barevným balzámem na rty. Byla krásná přirozeně bez čehokoliv navíc. To však Gregorovi neřekl, nechtěl ho urazit.
"Napíšu, než vyjedeme."
"Okey, zatím se mějte a taky se uprav," ušklíbnul se.
"Kvůli tobě všechno," Gregor se zasmál a zavěsil.

Eleonore se na posteli protáhlá, ležela na zádech a zívla do dlaně.
"Vy dva nikdy nedospějete," široce se usmála a oba konečně vstali.

Přípravy nezabraly skoro žádný čas. David si uvědomil, že u nich doma byl vždycky pořádek, Ele pořád něco uklízela a dbala na čistotu. Stačilo přichystat občerstvení. Ele zachystala jednohubky a různé druhý sýrů. Oba dva byli vegetariáni, Gregor a Christiane se museli přizpůsobit, jelikož u Davida a Eleonore by nenašli ani kousek masa.

David se rozhodl, že půjde koupit dvě lahve nějakého dobrého francouzského vína, odkud pochází. Miloval Francii, jak moc mu chyběla. Marseille a jeho stáří přátelé.

Vinárna byla součástí obrovského domu, ve kterém bydleli. Jednalo se o útulný koutek s příjemným vyškoleným personálem. Bavit se s kýmkoliv v přízemí znamenalo příjemné chvilky. David si nechal poradit s výběrem, ale měl své favority. Koupil jedno červené a jedno bílé víno, obě polosladká. Bílé víno nechal vychladit a červené nechal stát na kuchyňské lince, aby získalo pokojovou teplotu.

Během nošení talířů na konferenční skleněný stolek v obývacím pokoji si s Eleonore dělali srandu, zda si Gregor přinese šišku salámu, jak vždycky slibuje. Nikdy ji nedonesl, možná z respektu, kdo ví. Ale David doufal, že jednou tento očekávaný vtípek udělá a budou mít další zážitek jako památku, o níž si budou povídat i za pár let.

Skutečně, jak předpokládali, návštěva dorazila po sedmé hodině. Všichni se vřele přivítali, objali se, opusinkovali a ihned otevřeli onen omamný nápoj.

"Tak na naše večerní shledání," pronesla Ele s úsměvem.
"Ať se scházíme častěji," dodal David. Všichni pozvedli sklenky.
"A ať se přestěhujeme stejně jako vy," doplnil je Gregor a váhavě se podíval na svou černovlasou manželku, vlasy jí spadaly až k zadku, a pohladil ji po zádech. Christiane se zatvářila příjemně beze známky protestů proti změně bydliště a David si s Ele přiťukl. Christiane považoval za velmi krásnou ženu, ale jeho přítelkyně pro něj byla mnohem krásnější, miloval především její velké pomněnkové oči, široký úsměv s jemnými rty, lehce opálenou pokožku... A obzvláště se mu líbilo, když jí mohl záplétat světle hnědé vlasy do copánku, který ráda nosila na rameni. V práci se naučil plést volné copy, velmi ležérní a trendy. Když měl čas a náladu, vytáhl z brašny foťák a Eleonore zvěčňoval na fotografie. Fotil hlavně černobílé snímky, byly pro něj magičtější. Cítil v nich jistého ducha. Jakýsi závoj tajemnosti. Rád psal útržkovité věty do fotoalb pod fotografie. Nedávaly smysl, ale vždy, když si je cizí oči četly, pousmály se a našly v nich zalíbení.

Návštěva seděla na pohodlném bílém koženém gauči, zatímco David obsadil křeslo černé barvy a měl na klíně Ele. Dobře se bavili, smáli se, vyprávěli si různé zážitky z práce i z osobního života, jenže Christiane zvážnila a odkašlala si: "Asi není vhodná doba, ale chtěla bych vám něco říct," hlesla. Všechny pohledy se k ní stočily a Gregor zvedl obočí, načež odložil sklenku. Rozrušil se. "Vlastně bych to měla říct nejprve Gregorovi, ale doma jsem neměla dostatek odvahy. Je to špatná zpráva. A teď, když jsem posilněná vínem, bude se mi o tom mluvit snáz," do očí se jí nalily slzy a Gregor si ji přitulil k sobě.
"Copak? Proč ten pláč?" zeptal se tiše. Palcem jí pohladil po tváři. Eleonore se podívala na Davida, oba byli zmatení.
"Promiň, Gregi, ale…" Christi vzlykla. "Asi nemůžu mít děti."

V místnosti zhoustla atmosféra, jako by do prosvětlené místnosti zaplul šedý mrak a na jejich hlavy spustil studený déšť.

"C-co?" Gregor zamrkal. Na čele se mu objevila silná vráska, jako kdyby ji tam někdo vyryl. Zděšení v jeho tváři by poznal i slepý člověk po hmatu. David se stáhl do sebe a mlčel. Na tohle nebyl připravený nikdo. Nikoho přítomného by nenapadlo, že se zábava změní v bolestnou zpoveď.
"Už takovou dobu nemůžu otěhotnět."
"To ale neznamená, že bys nemohla mít děti, Christi," Gregor vzal Christinin obličej do dlaní a setřel jí slzy, kapesníčkem osušil její mokré tváře.

Eleonore vstala z Davidova klína a sedla si vedle své kamarádky z druhé strany, vzala ji kolem ramen.
"Byla jsi u doktora? On ti to snad potvrdil?"

Christi zavrtěla hlavou a Gregorovi se ulevilo. Hlasitě si oddychl.

"Tak vidíš, nedělej ukvapené závěry. Možná to nejde proto, jak moc po tom toužíte, jak moc se o to nažíte," pousmála se na ni a pohladila ji po vlasech.

Christiane se vděčně pousmála a krátce Eleonore objala.

"Neboj se…" zahuhlal Gregor. "Dáme si oraz, pojedem na dovolenou, nebudem na to myslet…"
"Vždyť jste dost mladí, nemáte kam pospíchat. Není vám ani třicet," do hovoru se vložil David a dolil všem skoro prázdné skleničky.
"Ale co když vážně nemůžu?"
"Na to zapomeň," David vstal, aby přinesl z kuchyně čerstvou sodovku. "Musíš myslet pozitivně. Samozřejmě, že člověk musí počítat s čímkoliv, ale nepřipouštěj si vůbec nic. Ele má pravdu, nemůžete počít dítě ze stresu. Oba dva," podal oběma víno. "Navíc, moment," trochu se zasmál a odskočil do kuchyně. Ihned byl zpět. "Říkal ti Gregor tu novinku?"
"Myslíš ohledně stěhování?"
"Jo," usmál se a posadil se.
"Říkal, chce se taky odstěhovat," Christi vypila půlku skleničky vody. "Nebráním se tomu."
"Však jsem to tu říkal," zabručel Gregor.
"Změna prostředí vám prospěje, viď Ele?" mrknul na ni David.
"Přesně tak, pojďte připít na změnu," navrhla Eleonore a všichni znovu sáhli po alkoholu.
"A vybereme film!" zvolal David vesele. Všichni měli radost, že se Christi uklidnila a dokonce se usmívala. Tato záležitost byla nejspíš důvod, proč si Gregor Davidovi stěžoval. "Pojď sem," mávnul na něj a odtáhl jej stranou, potřeboval se ho zeptat a ujistit se. Holky se zabaví, nic nepoznají. I když, ať si Eleonore pozná cokoliv, pomyslel si v duchu, o všem ví. "To je ono?"
"Co ono?" Gregor nechápal. David mu podal notebook.
"Předstírej, že hledáš filmy, co mám na disku," zabroukal tiše a ohlédl se za sebe, zda je dámy nesledují. "Svěřoval ses mi dneska v autě, že je Christi divná."
"Hele kámo, to nevím, kdyby to bylo ono, tak bychom se nehádali kvůli blbostem jako třeba, že nezvedám prkýnko na záchodě nebo že házím ponožky do rohu."

Davida to pobavilo, chrochtavě se ušklíbl.

"To vadí každé ženské. Kvůli tomu se hádá každý," zasmál se. "Určitě to bude kvůli jejímu strachu. Když je žena nervózní, nechce říct, co jí trápí, tak svůj vztek hromadí a vybíjí si ho i na jiných věcech."
"Jo, třeba na chlapech."

"Přesně tak."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 the_omatipoko the_omatipoko | 18. dubna 2016 v 15:51 | Reagovat

ten pocit když jsi posedlá upíříma deníkama a představuješ si to i ve vem co četš , promin vím že to slyšet nechceš ale já si to musím přečíst ještě jednou někdy jindy :-D  :-D

2 Schmetti Schmetti | 22. dubna 2016 v 11:45 | Reagovat
3 Anett Anett | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 23:10 | Reagovat

No takový doják, málem mi ukápla slza. :-)

4 Karin Karin | 6. listopadu 2016 v 21:24 | Reagovat

Moc pěkné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt