Freestyle Leben 27.

1. srpna 2016 v 21:12 | Schmetti |  Freestyle Leben

autor: Schmetti & Schildie

Cikánská babička svému vnukovi a jeho přítelkyni propůjčila jeden z pokojů v jejím bytě. Bylo už pozdě večer, chtěla mít svůj klid, ležet v posteli u televize a odpočívat. Koukala na TV Schlager, kde dávaly písničky na přání. Daniela chystala spaní a sledovala Roberta, který cosi dělal, ale nevěděla co. V něčem se přehrabával a chodil po místnosti.

"Co seš tak nervózní?" zeptala se. Tenhle moment byl zajímavý v tom, že vypadal, jako kdyby spolu žili. Líbilo se jí to. Navíc pokojíček byl velmi útulný s několika koberci, záclonkami a umělými květinami. Cítila se mnohem víc doma než u sebe v Drážďanech.
"Nejsem nervózní. Jen jsem si na něco vzpomněl," procedil mezi zuby. Na rozdíl od Daniely pociťoval přesný opak.



V minulosti chvíli v Ústí bydlel a přespával v tomto pokoji. Před pár lety utekl z domova a ukrýval se zde. Tehdy mu bylo 15 let a dostal se sem tajně v nějakém kamionu se zbožím. Jeho matka žila asi se sto padesátým přítelem, který - jako ti předchozí - se choval tyransky, možná hůř, že se to ani popsat nedá. Prostě musel zdrhnout z Německa! Jenže ty největší svině poznal právě tady. Myslel si, že tu najde klidné útočiště alespoň nyní, když ne v minulosti, ale o jeho come-backu se někdo dozvěděl. Přišla mu totiž před půl hodinou výhružná sms, zrovna v okamžiku, kdy seděl na toaletě a hrál nějakou nudnou hru.

Stejně je nervózní, pomyslela si, ale nechtěla ho dráždit. Jenže když byl naštvaný, byl nejvíc sexy.

"A na co?" Povlékla peřinu, měli dvě, ale stejně se budou mačkat na jedné posteli a ne jak si Robertova babička myslela, že jeden z nich na zemi.

"Mám hemoroidy. Pekelně mě bolí zadek. Zapomněl jsem si čípky," zuřil. Vymyslel si nějakou blbost. Trápilo ho něco jiného, s čím by se však nikomu nikdy nesvěřil. Daniele už vůbec ne! Připustil ovšem, že pomyšlení na minulost mu opravdu způsobilo neurotickou bolest v řečeném místě.
"Oh," zvedla obočí. "To je na hovno," dodala. "Tak zítra něco koupíme. Mám v tašce prášky na bolest. Pomůže to vůbec? Nikdy jsem hemoroidy neměla."
"To neřeš. Vyspím se a ráno mi nic nebude. Jen se usmiř s tím, že dneska nic nebude," mrknul. Ale hrál to, a dost nepřesvědčivě.
"Myslíš, že pořád myslím na sex?" otočila se k němu a pak si sedla na postel. "Ještě když je vedle tvoje babka? Hele... ale ten adrenalin by to byl," přiznala.
"Máš pravdu. Před babičkou to nejde. A vůbec je divný slyšet šoustat svoji rodinu. Jako malý dítě jsem celý probrečel, když to máma dělala se svýma chlapama... Proto teď jako velkej to chci dělat jen v soukromí, abych neobtěžoval jiný lidi."
Vzpomínky ho sraly. Proč musí být pořád myšlenkami v dětství?

"Jo, to je nepříjemné. Já to naštěstí nikdy neslyšela, ne tak hodně, takže..." pokrčila rameny. "Pojď si sednou už... a opatrně!"

Flákl sebou břichem na postel. Když už předstíral, že ho bolí prdel, měl by asi ležet.

"Nebude ti vadit, že do té ZOO nepůjdeme. Musím si zítra na pár hodin odskočit. Můžeš tu být s babičkou a pomoct jí vygruntovat byt."
"Jo, pomůžu jí," složila tričko. "Máš nějaký problém, o kterém nevím?" zkusila. Nebylo to jen tak.
"To už je minulost. Mám Ústí rád, ale některý vzpomínky nejsou moc hezký. Chci jen navštívit jedno místo, který hodně ovlivnilo můj život. Potřebuji být u toho sám," odpověděl protivně. "Ale ty se tím netrap. Tebe musí zajímat hlavně naše společná budoucnost."

Daniela ho poškrábala ve vlasech a znovu přitiskla rty na něj, ale teďka na jeho krk.

"Jo, vyřeš si, co potřebuješ. Ale kdybys chtěl, řekni mi, víš, že jsem tu pro tebe." Robertovu protivnost přehlížela. U něj se jí to zatím dařilo, měl schopnost, že ji nedokázal vytočit. Nebo ano?

Robertovi znovu zapípal telefon.

"Ty vole, musím se převlíknout. Nezlob se, zlato! Na to místo musím vyrazit hned. Je to fakt moc důležitý!"

Daniela zvedla obočí a povzdychla si: "No dobře. Jdi. Mám tě čekat nebo můžu spát?" pohlédla na něj. Ne, nezněla vyčítavě, že ne?
"Spi! Přijdu až ráno!" řekl kategoricky. Hodil na sebe hadry, vzal klíčky od svýho motorovýho miláčka a vystřelil ven, jako kdyby utíkal před přízrakem.

To Dany nechápala, byla zvědavá, co za tím stálo. Napadala jí spousta věcí, dokonce i drogy, ale to ihned zahnala. Neuběhlo ani pět minut a na dveře klepala babička.

"Pojďte dál!" zvolala Dany německy, bylo jasné, že jí stará paní nebude rozumět. Daniela teda otevřela a usmála se na stařenu v noční košili s natáčky na hlavě. "Robert brm brm. Problémy," tohle slovo by mohla znát, není to i česky podobně?
"Holka, holka, ty budeš jednou nešťastná!" prohodila babička česky s romským přízvukem. Daniela se zamračila, jako by tušila, že něco není v pořádku. Napadlo ji zavolat Valerii, aby jí dělala tlumočnici, jenže by bylo trapné si předávat telefon z ruky do roky, protože stařena nejspíš s chytrým telefonem zacházet neumí. A co třeba handsfree?

Ve vzduchu viselo tolik otázek, které jí nikdo nevysvětlil. Samozřejmě, že chtěla respektovat jeho přání, ale sakra, nemůže být pořád poslušná holčička! Už tak se vzepřela svým rodičům, mohla také příteli. Je její součást, měla by vědět, co se děje!

"Moment!" ukázala babičce, ať se posadí a lovila mobil, hledala Val v seznamu naposledy volajících a nastavila hovor nahlas.

"Co je?" Valerie zvedla telefon. Bylo to ještě před návštěvou Peppy, zrovna ho očekávala a nezajímala se o to, kdo ji volá a proč
."Neumíš pozdravit? To jsem já, Dany. Jsem v Čechách u Robovy babičky. Jsem tu s ním sama. Mluví na mě česky a já jí nerozumím. Můžeš mi přeložit, co říká? Mám zapnutý handsfree. Hlavně mi nepokládej otázky. Všechno ti vysvětlím později," skoro to znělo, jako když někomu rozkazuje.
"No jo," Valerie bezmyšlenkovitě souhlasila. Ani Daniele nepřipomněla, že hovor z ciziny ji bude stát balík.
"Tak překládej ne!" Daniela umírala nedočkavostí.
"Špatně tu paní slyším. Ptá se tě, kam šel Robert. Prý potřebuje vynést odpadky."

Dany si povzdechla.

"Robert byl celý nervózní a nevrlý, prý že mu někdo psal, někdo z minulosti a musel to jít hned vyřídit. Neřekl mi, o co jde. Prý se vrátí až ráno. A odpadky jí odnesu. Zeptej se, jestli neví, o co s Robertem jde."

Vali překládala všechno, co si ženy chtěly říci.

"Ta paní říká, že jí Robert naštval, že šel takhle pozdě večer pryč. Prý dělal to stejné, když u ní před léty bydlel. Nemohla kvůli tomu vždycky spát. Pokaždé ho odvážel a přivážel na motorce nějaký chlap s přilbou, ale nikdy nevěděla, kdo to je. A taky mu pořád chodily nějaký esemesky a často mu někdo volal. Asi týden předtím, než se od ní odstěhoval, hádal se s někým po telefonu, že už se vším končí a ať ho nechají na pokoji," Valerie téměř nestíhala překládat, protože stará paní se vyjadřovala způsobem, že to nedávalo smysl. Sama nechápala, co vlastně překládá. Měla jen nepříjemný pocit, že Robert není tak nevinný, jak se před Danielou ukazuje. Podle ní byl podrazák, který lže a přetvařuje se.Danielino podezření nabíralo na síle a nepříjemný pocit v žaludku se stupňoval.

"Zeptej se jí, prosím tě, jestli neví o nějakém tajném průšvihu. Nebo alespoň nějaký drb. Víš, co se říká: Na každém šprochu, pravdy trochu." Ale proč by ho vozil chlap? Vždyť Robert umí řídit sám! Nechtělo se jí věřit, že by to bylo v době, kdy neměl řidičský průkaz. I když... všechno je možné. Chytila babičku za ruku a sedla si vedle ní.
"Prý našla ve schránce nějaké DVD a na něm bylo napsané její jméno. Jenže nemá přehrávač takže nevěděla, co na něm je a nechala ho někde ležet... Asi v kuchyni... Robert si toho všiml, řekl jí, aby na to zapomněla, a vzal si to."

Valerie byla napjatá jako struna. Hned jí došlo, že na tom DVD, o kterém paní mluvila, mělo být něco kompromitujícího. Roberta chtěl někdo očernit.

"A dál?" Daniela zaťala pěst a přivřela víčka. V hlavě jí běžely stejné myšlenky jako její kamarádce. Navíc před sebou viděla třesoucí se babičku, která nepravidelně dýchala, což Danielu děsilo. Babička se však odhodlala pokračovat ve své zpovědi.
"Pár dní na to prý Robert zmizel a nechal na stole nějaký dopis, že už tu dál nemůže zůstat. Nevysvětlil v tom dopise proč, ale hned jí bylo jasné, že to souvisí s tím DVD... Myslela si, že si ho vzal s sebou. Jenže pak, když uklízela jeho pokoj, to DVD našla zapadlé za postelí. Asi ho tam zapomněl nebo mu omylem vypadlo při balení. Chtěla zavolat policii, ale dostala strach, tak nevolala nikoho..."

Daniela již měla pocit, že na 100% ví, o co se bude jednat. Z 50% mohlo jít o video s důkazy, kde Robert bere drogy nebo s nimi obchoduje. A dalších 50% zbývalo na kompromitující video se sexuální tématikou. Třeba se s bývalou přítelkyní natáčeli a někdo je vydíral. Nebo svůj sex natáčeli pro peníze!

"Vali, řekni jí, ať mi to DVD ukáže a já se na to sama podívám na notebooku. Je mi špatně," zvedla se a podala sobě i babičce vodu.
"To si piš, že jí to řeknu! Alespoň vyjde najevo, co je to za člověka!" Valerie si rýpla a pak ponoukla babičku, aby Daniele dala to DVD.Poslouchat tyhle řeči se Dany nechtělo. Robert nebyl svatoušek, ale to neznamená, že je špatný člověk.

Vypila sklenici vody a odložila ji na stůl.

"Hele já ti pak zavolám, až se na to podívám. Zatím díky." Zavěsila hovor a babička se ustaraně zvedla ze židle a šla hledal ono zatracené DVD. Chtěla ho vidět taky, ale měla tušení, že by se jí z toho pohledu udělalo slabo. Po chvilce DVD našla a předala jej s nějakými slovy Daniele. Ta ani nechtěla vědět, co babička říká a poděkovala. Zalezla si vedla do pokoje, ruce se jí třásly. Na DVD nebylo vůbec nic napsáno. Všimla si, že se chvěje po celém těle.

Daniela vozila svůj mini-notebook pořád s sebou, přezdívala mu "miminko". Neváhala, střelhbitě ho vytáhla z baťůžku a po minutě čekání a pochybování, jestli se ten starý křáp vůbec zapne, mohla vložit DVD a spustit.Třásly se jí ruce, ale kdyby to nezkusila, bylo by to jen horší a úzkost by ji tlačila ke dnu její duše. Zhluboka se nadechla a spustila DVD.

Videonahrávka ihned naskočila, obraz byl rozostřený, rozklepaný a pár sekund zrněl, než kamera ustála a objevila se tmavá pohovka.Daniela nebyla dítě, porno samozřejmě už párkrát viděla - v dnešní době k němu má přístup každý -, ale nikdy se z ní nestal pravidelný konzument, ani si tento druh vizuální erotické stimulace nijak zvlášť neoblíbila, byl jí spíš odporný, lidi, kteří se na tyto věci dívají, však nikdy neodsuzovala, protože je to každého věc. Jenže to, co viděla teď, pro ni byl absolutní šok.

K tmavé pohovce zamířili dva nazí muži, jeden starý dědek s povislým břichem a bílou bradkou a mladý chlapec asi ve věku patnácti let... Nebylo nejmenších pochyb o tom, že onen mladík na obrazovce je Robert...

I když byl velmi mladý, Daniela by Roberta poznala kdykoliv. Navíc jeho pohyby a chůze byly stále stejné. Silně stiskla hranu stolu a zaryla si ji do dlaně, když si starý muž lehl na záda a Robert si na něj ihned sedl, aniž by měli nějakou předehru.

Vypla to. Nedokázala se dívat. Její přítel. Její láska. Tohle bylo to, co před na tajil a kvůli čemu měl problémy. Musí za ním! Musí! Hned!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt