Světla v tmách 7.

22. října 2016 v 12:11 | Schmetti |  Světla v tmách
Nový díl je na světě!
Přeji příjemné čtení :-)



autor: Schmetti

"Tadydadyda! Mám radost! Vážně velkou," Gregor se usmál na Davida, když opouštěli kancelář, teď už jejich bývalého, šéfa. V rukou nesli zasklenou společnou fotografii s kolegy, která jim bude milou památkou na fajn chvíle na tomto místě, i když se skoro vždycky těšili domů a víkend vítali jako svátost. Jaksi oba dva, překvapivě, neuměli vyjádřit radost a pocity z toho, že zůstanou kolegové nadále, přitom jim to nikdy nedělalo problémy.
"Nečekal jsem to. Sice budu jako tvůj nadřízený..." První promluvil mladší z nich, David. Byl zaskočen z pracovní pozice, kterou dostal, z náplně práce a hlavně z toho, že svým způsobem bude šéfovat svému nejlepšímu kamarádovi.
"Ne jako, budeš." Zastavil se Gregor a vzal Davidovi z ruky fotografii, aby si ji prohlédl. Oba měli stejnou.


"Takže mi budeš vařit kafe, nosit koblihy, chodit do tiskárny, do trafiky a budeš mi venčit psa." David zavtipkoval a pobaveně vrtěl hlavou nad Gregorem, prohlížejícím si fotku.
"Kterého nemáš." Gregor se ušklíbl.
"Nemám." Přitakal David se stejným úsměvem a sebral Gregorovi svůj dárek. "Můžu ti vymyslet imaginárního psa, takhle vytvoříme skvělý marketing. Dva magoři z módní agentury ,kteří hledají drogově závislé modely." David se zasmál, dival se kamsi před sebe a rukou dělal gesto, jako když obecenstvo představuje své vize.
"Magoři? Spíš budeme působit sjetě jako ty fetky." Zachechtal se starší z nich, jenže Davida tato poznámka pohoršila. Lehce nakrčil obočí.
"Nemluv takhle... Nikdy nevíš, co ty lidi potkalo."
"Se omlouvám." Gregor zvedl obočí a raději už mlčel a nepokračoval v rozhovoru na toto téma. V hlavě si říkal něco o tom, jak netušil, že je jeho kámoš citlivka. David na jeho omluvu nereagoval a společně se vrátili za kolegy.

Odehrávalo se skoro totožná scéna, jako když přišli do práce. Avšak nyní se museli svěřit s tím, co si vyslechli od velkého bosse. David ani Gregor se nechtěli dlouho zdržovat. Loučení neměl ani jeden v oblibě, obzvláště David to nesl špatně. Gregor byl vždycky ten, co byl nad věcí, alespoň navenek.

Co nejrychleji sbalili své věci a David naposledy zamířil na toalety, aby se převlékl do civilního oblečení a bez otáčení se a sentimentu oba dva vypadli pryč. Žádné ohlížení se. Žádné vzpomínky. Žádné zahledění se na jedno místo a říkání si v hlavě, že tenhle detail zdi zůstane v paměti navždy. S tím chtěl skončit. Bylo toho dost kdysi na školách, na táborech a na prvních dovolených s přítelkyněmi. Vždycky cítil úzkost a jakýsi druh frustrace, který neuměl definovat.

Když Gregor otevřel kufr svého auta, hodili své věci dovnitř a sedli si. Samozřejmě ne do kufru. David ihned otevíral okýnko, zavřel oči, aby nic neviděl, dokud nevyjedou. Lehký vánek polaskal jeho tvář a do nosu zavála vůně benzínu z okolních aut.

"Hlavně jeď jinudy, než jsme zvyklí." Zabručel. Gregor otáčel volantem a podíval se na něj.
"Zase tě to chytá?"
Odpovědí mu bylo tiché přikývnutí hlavou.

Znali se dobře. Gregor nepotřeboval vysvětlovat, proč má David takový požadavek. Teď, když se nemusí dívat pod nohy, nechce zahlédnout absolutně nic, co by se zapisovalo do jeho paměti. Byla to úchylka nebo psychický problém. Jako kdyby někdo nožem vyrýval útržky momentů do dřeva.

"Zajedeme na oběd?" Navrhl Gregor, doufal, že bude kamarád souhlasit. Co by dělal doma? Čekal, než přijde žena z práce? Nebo by na něj čekala jako překvapení, ležela by v posteli v sexy prádle a nažhaveně čekala? Ne. Zase přemýšlel nad takovými záležitostmi v nevhodnou dobu. Jenže si nemohl pomoct. Taky jej napadlo, zda někdy David myslí na sex. Nikdy se o tom nebavili. No dobře, někdy, velmi výjimečně ano. Co kdyby ho opil?
"Můžeme," David vycítil čistý vzduch. Jeli jinudy. Oddychl si. Už se mohl podívat, otevřít oči a vyhodit myšlenky pryč. "Mám chuť na rýžové nudle s mořskými plody." Mlasnul a prsty zabubnoval na umělou hmotu u okénka.
"Mořské plody jsou maso, vole!"
"Jdi někam," odfrkl si David se smíchem. "Proč mi to vždycky říkáš, vždyť víš, že mořské plody jím?!" Teď už se smáli oba. Rádi se pošťuchovali.
"Protože jsi mi to, kámo, nikdy nevysvětlil." Autem se linula dobrá nálada. Konečně.
"Máš smůlu, brouku," mrkl David a hlasitě se zachechtal.
"Jsi blbec," uchechtl se Gregor a jak zatočili, jeho culík zatáčel taky. "Brouku si říkej Ele. Tak mě napadá... Spíte spolu?" Nevydržel čekat. V duchu si nadával, takhle z Davida nic nedostane, ale... Nešlo to!

Takováto intimní otázka Davida překvapila. Není žádný puritán, ale sakra, proč se na to ptá? Někdy pochyboval o jeho inteligenci.

"Vypadám snad jako impotent?" David zvedl horní ret, stylem 'wtf?' "Máš hloupé otázky. Proč se ptáš? Jsi nadržený?" vystrčil prsty z okýnka.
"Ne a ne. Ale v podstatě se mnou nikdy nekecáš o těchto věcech. Nic o tobě nevím, co se ti v posteli líbí, co je Elina specialita a tak."
David se znovu zasmál.
"Jsi blázen. Mám ti takhle brzy ve dne vyprávět, jakým způsobem šoustám? Ne, to po mně teďka nechtěj," vrtěl hlavou.
"Jsi trapný. Chlapi o tom mluví kdykoliv."
"V tom případě nejsem správný chlap," David se na kamaráda významně podíval.
"Jsi příliš uhlazený."
"Někdy ti to řeknu, třeba večer v klubu. Ne před obědem."
"Dobře,no... A s Eleonore o tom mluvíte?" Gregor si nedal pokoj.
"Občas..."
"Po sexu?"
"Jo. Ale ne vždycky. Nevím, prostě o tom nerad mluvím. Stačí to prožít, ne?"
"O sexu se má mluvit, prohloubí to vztah."
"Co si dáš ty k obědu?" David změnil téma.

***

Dvě hodiny v autě na cestě z Berlína utíkaly pomalu. Táhly se jako med. Lepkavý, jako těla cestujících. Horko znepříjemňovalo jakékoliv aktivity, které se netýkaly vody a plavek. Výpadovka z hlavního města byla zacpaná a oni jeli krokem. Pozorování lidí v jiných autech byla asi ta nejlepší a zároveň nejnudnější zábava, jakou mohli dělat. Nezahlédli jste nic jiného, než znuděné tváře, které občas tupě zírali do mobilů. Některé z nich vylovily noviny nebo nějaké jídlo či cigarety. Nebylo tomu jinak s Davidem, Gregorem a s jejich partnerkami. Řídil opět Gregor, nabídl se sám a David to využil. Řízení nebyla jeho oblíbená činnost.

"Ty vole, ať ta baba popojede! Vždyť tam má místa tři prdele!" Nadávky následovala rána rukou do volantu. Eleonore sebou cukla a rozeátený časopis si položila na klín.
"Gregi... Uklidni se, příště tě za ten volant nepustím." Gregorova manželka Christiane zatím měla trpělivost.
"To mě pustil on," Gregor ukázal palcem dozadu na zadní sedadla, kde seděl David s Eleonore. "Že jo, Dejve? Ty se mnou jezdíš rád!"
"Jojo..." Jeho odpověď byla jaksi mrzutá. Bylo mu na nic, pokoušela se o něj panika.

Gregor pokračoval v nadávání na řidiče, v autě byl hluk, každý mluvil přes sebe a on měl pocit, že vybuchne. Nikdo, ani jeho přítelkyně, si nevšiml, kdy se jeho nálada a výraz změnil, za což byl na jednu stranu rád a na druhou byl naštvaný. Kdyby se ho Eleonore zeptala, co se děje, jenže ne! Bavila se s Gregorovou ženou! Bože, proč zrovna teď?! Proč mu ta pitomá SMSka nepřišla dřív?!

"Hele, uklidněte se chvilku." Zamračil se. Jeho tón, vzbuzující respekt, překvapil všechny spolusedící a okamžitě zmkli. Gregor si pomyslel něco na způsob toho, že si chlapec zkouší nařizovat. Neřekl však nic. Vyměnil si pohled s Christiane. Každý z nich poznal, že na vtípky nebyla vhodná chvíle. Bylo možné, že Eleonore něco tušila.

Jak jí to mám říct?! Vždyť mě zabije!

Zhluboka se nadechl a vydechl.

"Přišla mi teď zpráva na mobil, že..." krátce se podíval na Ele a sklopil oči do telefonu. "Ten chlap, co nám pronajme barák, mi napsal, že nás tam pustí až za týden, nejvíc dva. Důvody nevysvětlil. Takže budu muset ještě teď najít nějaký apartmán v hotelu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 6. listopadu 2016 v 21:43 | Reagovat

Tak to jim to pěkné začíná. O_O  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt