Freestyle Leben 29.

16. listopadu 2016 v 20:18 | Schmetti |  Freestyle Leben

autor: Schmetti & Schildie

Daniela nervózně přešlapovala před babiččinou bytovkou a držela u ucha mobilní telefon. Bude Robertovi volat tak dlouho, dokud to nezvedne a nevysvětlí jí, co se děje. Kdyby někdo viděl Danielinu pózu, řekl by, že se tam producíruje zfetovaná děvka, která je tak zoufalá, že šlape i na místě, kde o ní těžko bude někdo stát. Samotnou ji napadlo, jak je tato situace směšná. Opravdu si připadala jako pouliční šlundra, která čeká na svýho pastevce. Co pak se normální lidi takhle poflakují v noci na ulici? Měli by přece spolu trávit večer jako spořádaný pár dvou slušných lidí, kteří plánují společnou budoucnost. Místo toho teď musí řešit Robertovu podivnou minulost a bezcílně bloumat v ulicích města.
"Dany?" v telefonu se ozval chrapot.



Robertův hlas Danielu probudil ze snu, ztracené štěně našlo svého páníčka a lehce se uklidnilo. Zadržela dech, než promluvila: "Robe, prosím tě, kde jsi? Já vím, že mi to nechceš říct, ale já tě o to prosím, řekni mi to," z jejího hlasu musel poznat starost o jeho osobu.

"Jsem nedaleko odtud," ztěžka odříkával svá slova. Dany tušila, že Robert vykašlává krev. Znala ten zvuk z různých hororů, na které ji v pubertě Valerie nutila koukat. "Tak už konečně řekni kde, k sakru!"
"Jdi na nejbližší autobusovou zastávku, nastup na noční autobus a vystup na další zastávce. Zůstaň tam a já se k tobě nějak dobelhám. Motorka je mrtvá."

"Hlavně nebuď mrtvý ty," řekla tiše, rozklepaně. "Zůstaň na telefonu ,ať tě mám pod dohledem," běžela k zastávce, žádným názvům nerozuměla, ale to ani nebylo potřeba. "Za chvilku to jede, vydrž. Hlavně opatrně, ano?" chtěla vlastnit přenášedlo a být u něj hned, aby ho mohla obejmout a schovat ho do své náruče a pomoct mu. "Už přijíždí."

***

Robert dokulhal k budce na zastávce a vypadal jako spráskaný pes. Vlastně byl spráskaný pes. Ti gauneři z jeho minulosti si ho našli a byli nemilosrdní. Kapesní zrcátko u sebe nenosil, ale i tak poznal, že má obličej na kaši. Vodopád krve mu zaplavoval oči. Viděl rudou záři, neboť barva krve se zředila svitem z pouličních lamp. "Sakra, jak mě ty svině našly?" kladl si otázku. V Německu musel být nějaký práskač, který jim dal echo. Všude je spousta stalkerů a šmíráků, kteří někoho sledují. Existuje vůbec soukromí a bezpečnost?

Neexistuje, nikdy si nemůžete být jistí tím, zda na vás někdo nekouká. V dnešním světě nemůžete dělat naprosto nic, aby o tom nebyl záznam. Z každého rohu ulice na vás číhá kamera, neopouští vás ani v obchodem, vůbec nikde. Robert začíná pochybovat i o telefonech, ty hrůzu nahánějící články o kamerkách v mobilu a noteboocích budou jistě pravda. Všechno zalepí, mobil člověka vystopuje všude a stačí, aby se k vám někdo naboural.
Chytil se bolestí za břicho a uslyšel přijíždějící autobus, dveře se zavřely a otevřely, načež ucítil teplé objetí.
"Zlato, proboha, ty vypadáš!" Daniela. Konečně.

"Danielo, ty bláznivko jedna..." šeptal jí do ucha. "To jsi mě nemohla poslechnout a zůstat sedět doma na zadku?" Vyčítal si, že ji vůbec bral do Ústí. Měl počítat s tím, že ho vyhledají staří nepřátelé. Ač po jeho ústech stékala krev, svojí lásku políbil. Její přítomnost ho děsila a zároveň těšila.

Krvavý polibek nebyl nikterak příjemný, ale cuknout nechtěla, očividně polibek potřeboval jako lék. Dany se nenápadně otřela do rukávu mikiny a sedla si vedle něj.
"Nemohla, protože jsem cítila, že se něco děje," z kapsy vyndala balíček papírových kapesníků a otřela s ním Robertovu krev, velmi opatrně. "Musíme domu, k babičce, vyčistit ti rány." Pohladila ho.
"Jsi blázen," znova ho objala a zavřela oči. Byl to rebel, divoká krev.
"Lásko, já tě vážně moc miluju, to přece víš... Jen si nejsem jistý tím, jestli bychom spolu vůbec někdy žili v klidu. Pronásleduje mě moje minulost a já jí neumím utéct. Jsem vlastně takový zbabělec, že ti ani neumím říct pravdu o tom, jak jsem dřív žil, co jsem dělal a jakými odpornými způsoby jsem si vydělával. Hnusil bych se ti."
Daniele připadalo, že Robert fňuká jak malé děcko. Tyhle řeči znala od spousty kluků, jenže Robert je Robert.
"Teď to neřeš, popovídáme si o tom u babičky. A hlavně," podívala se mu do očí. "Já už to vím. A jsem tady, nikam jsem ti neutekla.!"

"Ty jsi viděla to DVD, že jo?" zhrozil se. Musela ho vidět, jinak by tu přece nebyla. V duchu si nadával, že to DVD nezničil. "Část pravdy už znáš. To nejhorší však ještě nevíš. Musíme co nejdřív utéct. Vysereme se na peníze i na doklady. Chci vypadnout, jde nám o život, lásko!"

"Co? Jak o život? To ti vyhrožují?" čekala, kdy konečně přijede další autobus. Něco jako jízdenka jí nic neříkalo, protože... Kdo by teď sakra myslel na jízdenku? "Hlavně se uklidni, nic se nestane, ok?"
Držela ho pořád stejně a vnímala jeho vystrašený pohled.

"Svině mě vydírají, že když jim nedám sto tisíc euro, prásknou mě, že jsem hledal nezletilý kluky, aby točili gay porno. Samozřejmě to není pravda, zlato. Musíš mi věřit. Když mi neuvěříš ty, tak už nikdo," vyklopil na sebe všechno. Ten jed musel pryč. "A už ani slovo. Musíme utéct. S babičkou se loučit nebudeme. Máme málo času."

Daniela se pořád snažila všechno pobrat, její mozek přemýšlel, ale bylo to sakra těžké. "Počkej, babička doma čeká, máme tam věci, mám tam notebook, helmy tam máme!" Vytáhla z kapsy mobil. "Zavolej taxíka, ten bus přijede snad za hodinu. Když pospícháme, tak musíme autem. A zavolej policii! Že jsi točil porno, to dělá spousta lidí! Ale na to druhé nemají důkazy! Nesmíš utíkat před lháři! Víš, jak budou čumět, že jsi je dal na policii? To by od tebe nečekali. A neboj, odjedeme," dodala rychle, když viděla, jak Robert panikaří.

"S policajtama nechci nic mít. Mám u nich taky škraloup a nehodlám nic riskovat. Zavolej toho taxíka. Zajedeme pro věci a pak zdrháme. Chci ještě navštívit jeden bar, kde najdu známé, kteří mi pomůžou zjistit, kdo mě vydírá. Až budu vědět podrobnosti, pak teprve můžu vyjednávat s policií... A neodmlouvej!"
"Teď jsi říkal, že s nimi nechceš mít nic a... No nic," nemělo cenu to řešit. "A taxi volej ty, já se nedorozumím."
Půjčila mu svůj mobil a prohlížela Roberta. Tohle bude ještě zajímavé a náročné. Robert se máchá v problémech a nebyl schopný si je za ty roky vyřešit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt