Freestyle Leben 30.

19. prosince 2016 v 19:35 | Schmetti |  Freestyle Leben

autor: Schmetti & Schildie

Neexistuje krásnější část Prahy, než je Malinovka. Tento okraj města se dá považovat téměř za vesnici. V zalesněné oblasti stojí rodinné domky, sem tam projede nějaké autíčko a všude vládne klid a mír. Tento popis zní jako nejtrapnější klišé, ale tohle romantické místo vystihuje naprosto dokonale. Každá vesnice musí mít samozřejmě svoji faru a kostelíček. V Malinovce je kostel svatého Bartoloměje, který stojí u hlavní silnice, ta vede jedním směrem do centra a druhým směrem na sídliště sídliště. Naproti kostelu stojí fara s růžovou omítkou, je nově zrekonstruovaná, ale vypadá starobyle. Valerie tu byla poprvé, věděla však, že sem chodí její kamarádka vozíčkářka z Facebooku, která bydlí poblíž. To, že má dnes tancovat právě tady, se zdá jako náhoda. Vždyť jí sem pozval někdo jiný. I přesto věřila, že tu musí být právě kvůli této dívce. Třeba bude hrát nějakou důležitou roli, a nebo taky ne. Tušila, že pobyt tady bude zásadní.

Možná to žádný význam nemělo. Ale proč nad tím vůbec přemýšlí? Nejspíš to bude tím, že myslela na Danielu. Jaké by to bylo být tady s ní? Kdyby neexistoval Robert a Pepa... Všechno mohlo být jinak. Kdo ví.

"Sakra, Val, tohle bude hodně svatý. Hlavně, aby ze mě nechtěli udělat ministranta nebo někoho, kdo žije v celibátu," Richard se zasmál a zavrtěl hlavou. Líbilo se mu tady, jen neměl potřebu to říkat. Chlap něco občas neříká. Pár věcí si musí nechat pro sebe.



"Z tebe určitě..." ušklíbla se. Zatáhla za kliku od fary a zjistila, že je otevřeno. Rozhlédla se po chodbě, byla tmavá, podlaha hnědá, dlaždičky ve tvaru kosočtverců. Nikdo nikde. Pootvírala všechny dveře. Objevila knihovnu, jídelnu se supermoderní kuchyní. Uslyšela nějaké zvuky a otevřela dvířka na konci chodby. Vycházelo se z nich ven do rozlehlé zahrady. Rozlohou i zeleným trávníkem připomínala golfové hřiště. Z jednoho stromu visela houpačka a opodál stála pergola. V ní sedělo asi deset osob. Faráře poznala hned podle oblečení. Vedle něj stála jakási černovlasá vozíčkářka. Ignoroval ji a bavil se s nějakou korpulentní blondýnou, která byla zmalovaná jako kraslice a z uší ji viselo indiánské peří. "Kněz dobytek," zamumlala Valerie. Poznala, že ta vozíčkářka je její kamarádka Lucie z Facebooku. Neustále si ztěžovala, že její farář Dominik flirtuje s ženami.

"Val? Co tady děláš?" Holky se okamžitě poznaly.

Všichni se zarazili, neboť Lucie mluvila velice hlasitě, protože na sebe ráda upozorňovala.

"Ahoj Lucko, jsem tu pracovně. Promiň, že jsem ti to neřekla," Valerie neměla chuť něco vysvětlovat. Podala všem chladně ruku. Jen knězi stiskla o něco déle a koketně na něj zamrkala. Od Lucky věděla, že otec Dominik rád obdivuje krásné ženy. Samozřejmě, že přísně dodržuje celibát. Většina kněží jej důsledně dodržuje. Klepy o tom, že všichni katoličtí faráři jsou úchylové, vymýšlejí jen hloupí pohrdači víry. To, že se někomu líbí žena, je přirozené a lidské. Jen se "líbit" není hřích ani sexuální obtěžování. "Dobrý den, jsem Valerie Müllerová. Poslal mě k Vám náš kněz z farnosti svaté Kateřiny v Pirně. Prý je váš přítel. Říkal, že slavíte 45. narozeniny. Jsem profesionální tanečnice a předvedu Vám a vašim farníkům dnes večer taneční vystoupení. Moji lidé s aparaturou a dekorací dorazí za hodinu. Kde nám dovolíte zaparkovat?" Valerie mluvila perfektně česky. Člověk by nepoznal, že je z Německa.

"Dobřzí den, milá slečno. To je hezké přzekavapéní," odpověděl kněz cizím přízvukem. Byl Polák a česká výslovnost mu šla špatně. "Tády ná tom plácku za róhem u vrat můžete párkovat," znělo to vtipně. Otec Dominik byl fešák, černé vlasy, černé uhrančivé oči, bílý úsměv, atletická postava... Prostě k pomilování! I Lucka a blonďatá dáma na něj civěly jak na anděla.

"Guten Tag," Ricky mávnul rukou na pozdrav, zvesela se zubil, načež ji strčil do kapsy. Myslel si cosi o úchylech a nadržených ženských. Nevěřil tomu, že by si farář nevyhonil. Stačí se vyzpovídat sám před sebou a je to vyřešeno. Uchechtnul se, což bylo slyšet. Všichni na něj samozřejmě zírali. Jaksi jim nedošlo, že jejich návštěva je Němec. "Valino, představ mě, ne?"

Val měla pocit, jako by se vrátil starý dobrý Ricky, kterého vždycky znala. Vtipný a neustále se usmívající bratranec Daniely. Zadívala se na něj. To však nevěděla, co si Ricky opravdu myslí.

"Tohle je můj kolega Richard Beglan. Odpusťte, nemluví česky. Jsme Němci."

Najednou Velerii napadla spásná myšlenka. Jednou přes Messenger posílala Lucii foto Rickyho. Moc se jí líbil. Co kdyby je seznámila? Valerie byla ráda, že o ni Ricky pečuje, ale nemilovala ho. A už vůbec ho nechtěla využívat jako náhradního tatínka. Proč by mu nemohla předhodit jinou holku?

Dámy mladému muži věnovaly několik úsměvů a on jim je hravě vrátil, ač nadšen nebyl. Bylo mu jasné, že bude jeden z dalších objektů zájmu. Bože...tady se to asi nehodí, co? Egal...

"Tak co, tady budem očumovat?" byl nervózní. Nebavilo ho na něco čekat.
"Vydrž chvilku, nemůžeme jen tak zmizet do auta."

Do zahrady z povzdálí přicházela jedna z jeptišek. Ricky ji uviděl a měl dost. Kam jen se to dostal? Neměl nic proti, ale s takovými lidmi ve styku nebýval a cítil se zvláštně. Všiml si ležícího mobilu v trávě. Jednoduše ho zvedl ze země a podal ho černovlasé dívce na vozíku. Asi byl její. Něco říkala ještě před tím, ale nerozuměl jí ani slovo.

Otec Dominik byl velice taktní a pohotový. "Madam, omlouvám se. Teď jsem si uvědomil, že o Vás vím. Připravil jsem Vám pokoj. Můj kamarád z Německa říkal, že jste manželé. Tak jsem Vám přichystal ložnici nahoře, kam ubytovávám svoji sestru z Polska. Na moje narozeniny nemohla přijet, takže tu můžete být."

Valerie nechápala, kdo mu nakukal lživou informaci o tom, že jsou s Rickym manželé. Ještě, že tomu Richard nerozuměl. Kněz se nabídl Valerii, že ji doprovodí nahoru a ukáže jejich dočasné útočiště. Ricky se cpal za nimi, ale Val ho zadržela. "Zůstaň tady. Tuhle slečnu na vozíčku znám. Mluví německy. Můžete si povídat."

"To může, ale... Valinoo," protivně protáhl její jméno a protočil oči. Dělá mu to schválně. Jak ji miloval, tak mu lezla na nervy. Chtěl jít nahoru a utéct před cizími lidmi. Kdyby byli Němci, prostě by začal povídat a byl by v pohodě. "To musím přemýšlet, čemu rozumí a jaký slova použít a o čem mluvit. Nemůžu se zeptat na Angelu?" ušklíbl se. "A stejně musím odnést věci. Máš smůlu."

Proč jí někdy připomínal Pepana?

Viděl, jak k Lucii přiběhla jeptiška a nalévala jí čaj. "Svatý lidi jsou od toho, aby se bavili s postiženejma. Já jsem tu, abych pomáhal tobě, drahá Valerie. Půjdeme se ubytovat a ty nebudeš odmlouvat," prohlásil dominantně. Odhodlaně držel v rukou zavazadla. Lucinka se na Rickyho otočila a spisovnou němčinou prohlásila: "Klidně běž s Valerií. Popovídáme si jindy." Ricky zrudnul trapností. Nepočítal s tím, že ta holka mu rozumí. Tohle byl trapas jako blázen.

Všichni tři zmizeli a otec Dominik zavedl svou německou návštěvu do pokoje, který většinou obývala jeho sestra.
Pokojíček měl velmi skromné zařízení. Dominantou místnosti byly dvě k sobě spojené dřevěné postele s obrovskými duchnami, jež byly v starodávném bílo modrém pruhovaném povlečení. Ve vzduchu visel zvláštní pach dřeva a papíru, poněvadž se vlevo u zdi nacházela malá knihovnička, nad níž visel kříž s Ježíšem. Malý psací stolek stál vpravo, též u zdi a uprostřed pokoje ležel tmavě červený koberec.

Richard se rozhlédl a odložil zavazadla někam, kde nebudou překážet. Fakt super, pomyslel si. Nadšený nebyl. Ale co by chtěl po faře? Vždyť je to vlastně luxus. Na zemi nebude. Střechu nad hlavou má.

"Děkujeme, pane faráři," řekl slušně, oběma rukama chytil otce za ruku a stiskl ji.

"Děkujeme, otče. Jste velice laskav. Odpočineme si. Naši lidé mezitím připraví dekoraci a představení začne večer," dodala Valerie srdečně. Hned si pana faráře oblíbila a byla šťastná, že může předvést své vystoupení tak milému člověku.

***

Na farní zahradě bylo veliké pódium. Obyčejně se zde konaly kulturní akce pro děti, mládežnické spolky na něm předváděly lidové tance nebo zde dětičky recitovaly básničky, například v období Velikonoc nebo při Staročeském jarmarku. Nyní tento prostor patřil Valerii a Rickymu.

Ona byla princezna Salome zahalená barevnými šátky a on byl Héródés Antipas oblečený v římské tunice a s korunou na hlavě, která vypadala jako pozlacený věnec. Valerie doupravovala Rickyho kostým a on jí pomáhal s jejími šátky. Zatím zůstávali ve svém pokoji.

Jeptišky a farářova kuchařka Anna připravily stůl s pohoštěním - chlebíčky, dorty a k tomu červené víno. Farář se, co se týče činnosti, nijak nepřetrhnul. Proč by to dělal, když se ženský kvůli němu tak snaží, že? On má na starost leda tak klečení u oltáře v kostele. Hosté spokojeně seděli nebo pobíhali kolem a přiložili ruku k dílu ohledně výzdoby. Tmu protínaly červené a bílé svíce, ze kterých umělecky skapával vosk a kolem pódia hořely vysoké louče. Večer byl příjemně teplý, sem tam zavál jemný vánek. Valeriin tým měl nakonec díky místním lidem o mnoho méně práce. Farář byl spokojený a nemohl se dočkat svého dárku, trochu nervózně chodil z místa na další místo, když najednou uslyšel prdlavý zvuk.

Trabant. Ten se pozná vždycky!

Val a Ricky vyšli ven a chechtali se, aniž by věděli čemu. Byli duchem nepřítomni a soustředili se jeden na druhého. Aby se dokázali uklidnit, museli před každým vystoupením vypnout své okolí. Koho zajímá nějaký trabant? Valerie si nějakého zvuku trabantu nevšimla. Oba hbitě vystoupali po mini schůdcích na jeviště.

Kdosi zapnul aparaturu. Svůdná Salome zahalená v sedmi šátcích zaujala svůj postoj a tetrarcha Héródés se uvelebil na své křeslo.

Z repráků za zvuku tamburín zazněl úryvek z Bible:
V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi a řekl svým sluhům: "To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly."
Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa...

Tanečnice vrtěla svými boky, zatančila několik piruet a nechala spadnout první šátek. Otřela svá stehna o Rickyho kolena a pak od jeho trůnu hbitě utekla. Doprovázela ji něžná harfa. Hudebník hrál tradiční perskou melodii.

Dav tleskal.

Farář byl roztěkaný kvůli tomu, že se rozhodl pohlídat, co za hosta to přijelo, nikoho s trabantem neznal. Proto jedním okem sledoval dění na pódiu, z kterého byl nadšený, druhým se díval, kdo z auta vyleze. Toho mladíka nezná. Kdo to může být? Mladý muž prošel brankou a trochu rozpačitě se rozhlédl. Ruce měl schované v kapsách a opatrně přišel k otci.

"Dobrý den, otče, nechci rušit, jen jsem se přijel podívat na Valerii. Jsem Peppe," a velmi slušně podal otci ruku. "Jsem taky z Německa, ale česky umím," lehce se pousmál a pak se podíval na pódium.

Nikdo netušil, kdo byl ten mladík a proč přišel. Vážený otec to však hodil za hlavu, neboť jak se říká: "Host do domu, Bůh do domu."

Peppe se nikoho neptal a stoupl si do první řady. Tuhle návštěvu Valerie rozhodně nevydýchá, usmyslel si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt