Freestyle Leben 32.

6. října 2017 v 21:27 | Schmetti |  Freestyle Leben
Dneska je to hodně akční díl. Takhle akční, v toto slova smyslu, jsme snad nikdy nic nepsaly. Uvidíme, jak se vám to bude líbit, doufáme, že ano :-)



autor: Schmetti & Schildie

Richard jel směrem na Sasko. Slíbil Peppemu, že najde Danielu. Jenže kde ji měl hledat? Mobil nezvedala. Na vzkazy na Messengeru taky neodpovídala, i když byla online.

"Ženský jsou hrozný. Začínám je nesnášet. Valerie mě nemiluje a chová se jako hysterka. A Daniela... S kým se to tahá? S takovým..." mumlal si pro sebe.

Když dostal chut se na všechno vykašlat, nakonec mu zazvonil telefon. Byla to Dany.



"Sakra, sestřenko, kde se flákáš? Hledám tě všude možně!" ječel na ni nepříčetně.

"Mlč a poslouchej! Jsme v Ústí nad Labem a Roberta zmlátili. Musíš nás dostat zpět do Německa!"

"Co na mě řveš? Zbláznila ses? Máš snad halucinace? Řekni mi přesný místo, zadám si ho do navigace a přijedu pro tebe i pro toho divnýho týpka."

Kroutil hlavou nad tím, s kým se jeho sestřenka zapletla.

Cesta z Prahy do Ústí nad Labem by netrvala tak dlouho, kdyby Richard nebloudil a kdyby prvně věděl, kam se vydat. K tomu všemu začalo pršet a musel zpomalit. Když přijížděl do onoho města, opatrně si prohlížel zdejší krajinu. Nad silnicí sa tyčily vysoké skály, vedle nich jezdil vlak. Z druhé strany řeka Labe a lodě. Tady to vypadá docela dobře, pomyslel si. Má to svoje kouzlo!

Vzal si znovu telefon, vytočil Danielu a zapnul handsfree. Ta mobil ihned zvedla, ani si nestačil poslechnout uvítací tón nějaké její oblíbené kapely, která byla plná teploušů, vlastně si už na ně zvykl. "No, Danielo?" nečekal, co řekne, a pokračoval. "Kde přesně jste? Vidím tu nějaký viadukty a nevím kam jet."
"Počkej, dám ti Roberta, já se tu nevyznám."
"Ne, já s ním-!"

Jenže to už Daniela odložila mobil a slyšel jen chrastění.

"Čuuus!" vychrchlal Robert ze sebe.
"Neříkej mi čus, jsem snad nějaký tvůj..." Richard se mírně urazil. Potvrdil si, že tenhle motorkářskej floutek je stejně arogantní jako jeho bratr.
"Tak se neurážej. Popíšu ti cestu a budeš tu raz dva."

Robert mu nadiktoval nějaké mosty pojmenované podle nějakých českých prezidentů, zmínil se i o nějaké Větruši a Richardovi nezbylo nic jiného, než toho šmejda poslouchat. Dojel k nějaké zapadlé a hodně zdevastované autobusové zastávce.

Daniela vzala Robertovi telefon a strčila si ho do kapsy, což neměla ráda. Věděla, jak jí všechno padá. Ale nebyl čas uklízet věci do tašek. Pohled na "rozbitého" Roberta nebyl to nejlepší, co kdy viděla. Ne že by vypadal blbě, i ty modřiny mu slušely, ale měla pocit, že jeho podlitiny bolí i ji samotnou.

Přes noc se schovávali v garáži. Byla pootevřená. Nikdo ji nehlídal. Na zastávce nocovat nemohli. Moc snadná kořist. Našli by je hned. Zvedla se z dřepu od Roberta. Seděl zády opřený o zeď. Černou koženou bundu rozepnout, oči unavené. Všechno ho bolelo.

"Kámo, musíme se dostat ven, to zvládneš, podržím tě," zamumlala.
"Musíme se hned dostat do Německa a jet do Hamburku. Nalodíme se na nějakou loď jako černí pasažéři. Kašlu na nějaký blbý pasy!" Robert vykašlal nějaký červenozelený sajrajt.
"Černí pasažéři?" tohle byla největší hloupost, co mohl říct. "Radši se zeptám kamarádů. Třeba... Já nevím. Kikin by něco mohl mít. Chodí do práce a má bohaté rodiče. A... Ne. Sakra," rozhodila rukama, mračila se a pomohla Robertovi vstát ze země.
"S tímhle teploušem nechci mít nic společnýho," odfrknul si.

Z opuštěné garažále bývalého motoklubu se spolu dobelhali k zastávce, kde čekal Richard.

"Kde jste? To jako pojedeme někam na pohotovost?"
"Ne, naval autolékárničku a jeď směr Hamburk."

Nikdo nechápal, co se s Robertem děje. Byl naprosto bez citu.

Richard se podíval na Danielu tím stylem, jako by se ptal, co má tohle znamenat a jak se to její miláček hulvátsky chová. Mávla rukou a pomáhala Robertovi do auta.

"Bojí se o nás. Proto se tak chová."
"Ať se ten tvůj motorkář dá do klidu a ošetří si ksicht autolékárničkou. Vyhodím vás v Drážďanech a pak si jeďte, kam chcete. Moc jsi mě zklamala, Danielo. Mohl jsem zůstat s Valerií. Nakonec je normálnější než ty!"

Richard šlápnul na plyn a zamířil směr Drážďany.

"Můžeš být trochu příjemnější, Richarde?" zavrčela Daniela. Autolékárnička ležela mezi ní a Robertem na zadních sedačkách. "Koho jiného mám asi poprosit o pomoc? Valerii? Ta má dost starostí sama se sebou. Rodiče? Nesnáší mě! Podle nich jsem teď ta nejhorší. Tak komu jinému mám důvěřovat? Kryštof je ze hry. Mám už jenom tebe." Vraštila obočí a na čele měla vrásku, ruce založené a hrudi. Naštvaně se dívala z okna. "Promiň, že nejsme zrovna nejmilejší, ale prožili jsme dost nepříjemnou a hlavně nebezpečnou noc na ulici mezi násilníky, vyděrači a..." zavřela oči a prudce vydechla hněvem. Potřebovala se uklidnit, jenže krev v ní bublala a začala ji třeštit hlava. Projíždějící auta, začínající silný déšť a jeho bubnování na střechu jí moc klidu nedalo. "Taky bych to pro tebe udělala. Tohle... To není výlet, Richarde. My utíkáme před vrahy!"

Po výměně názorů nastalo dlouhé ticho. Ricky nechtěl si od nikoho nic nechat vysvětlit. Lepší nic nevědět. Jízda na dálnici ho pohltila.

Hrobové ticho rozbil výstřel. Odkud se vzal?

Za Richardem dorážel černý vůz s mírně zatmaveným sklem, takže nebylo vidět, kdo ho řídí. V autě seděli dva cizí lidé.

"Přidej plyn, vole!" Robert ječel nepříčetně na Rickyho a snažil se zastoupit ho v řízení. Oba však zachvátila panika, protože neznámý řidič najel do stejné roviny a jel souběžně s nimi. Jeho spolujezdec vytáhl z okénka pistoli a chtěl znovu vystřelit.

Čas jako by ubíhal rychlostí světla a zároveň se zastavil. Sehnout se k zemi byla hloupost. Musí se dívat na cestu. Ale můžou je zabít. Co mají udělat? Co?! Tohle není hra GTA nebo Mafi, kdy hru jednoduše pustíte znovu.

Daniela byla konsternovaná.

Nikdo nepostřehl, jak se to mohlo stát. Richard dostal zásah do ramene. Bolest byla nepředstavitelná. Ztratil kontrolu nad řízením.

Situace vyžadovala rychlé řešení. Nejlepší obrana je útok. Richard držel nohu na plynu. Volantu se zešikma zmocnil Rober a bokem narazil na bok auta pronásledovatelů, aby je setřásl.

Danielu náraz odmrštil stranou. "Roberte!!!"
"Zůstaň ležet a ani se nehni!!!" křikl zpět.
"Zavolám policii!"
"Ne!"

Rozklepanou rukou popadla mobil a vymačkala 112. Auto dostalo zásah kulkou. Robert a Ricky šlápli na plyn společnými silam předjížděli všechna auta, V tuto chvíli neřešili pravidla.

Auto neznámých vrahů se podařilo setřást, přilepilo se někam ke svodidlům. To však neznamená, že jim nic nehrozí.

Robert už nemohl, ale kde se schovat, když to prostě nejde?

Daniela telefonovala. Hlas se jí třásl stejně jako tělo. Odtáhla mobil od ucha. Ukončovat hovor neměla.

"Máš zastavit na nejbližším volném místě," nahnula se dopředu. "Bude to v pohodě," broukla Robertovi i Rickymu. "Všechno bude v pohodě. Už nám jedou pomoct."
"Tys zavolala fízly?" Robert zněl podrážděně. Jak se s nimi domluví? Poldové v každý zemi jsou IQ tykve. Nějakým nevysvětlitelným způsobem nahradil Rickyho v řízení. Holt v nouzi se člověk dokáže stát i akrobatem.

Na dálnici zastavil na nějakém odpočívadle. "Jak nás jako vůbec najdou?" dodal.
"Česky. Vždyť mluvíš česky." Daniela se sebrala ze sedačky, ohlédla se za sebe a v autolékárničce chňapla po obvazu. Roztrhla balení a přiložila jej k Rickyho ramenu. Ten zaskučel. "Neboj, Ricky, bude to dobrý. Máš... Máš to jen v rameni?"

"Já se ptal, jak nás najdou. To vím taky, že s nimi budu mluvit česky. Jen si musím vymyslet, co jim řeknu!" Nechtěl poldům vykládat, že měl kdysi oplejtačky s porno mafií.

"Snad pravdu, ne?" Richard byl na Roberta nabroušený, že je tak prolhaný. "A to rameno mě fakt bolí. Jo a poldové nás najdou. Podle mobilního signálu."
"Nedělej ze mě úplného idiota, Richarde," zavrčel Robert a zamknul auto zevnitř.
"Děláš ho ze sebe sám! Proč zamykáš, když máme v píči okýnko?!" Jak se rozčiloval, hnul sebou a rána s kulkou zabolela.

"Tak kde už jsou?" Daniela byla nervózní. Robert si kousal do rtů.

"Zabiju tě až budu moct, vole. Kvůli tobě mě málem zabili! V čem jedeš?!"

Na Richarda přišly mdloby, postupně z něj prchala energie a těžce dýchal. Policie a záchranka dorazily v pravý čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gothic-sisters-of-hell gothic-sisters-of-hell | Web | 6. října 2017 v 21:37 | Reagovat

Zajímavý článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt