Freestyle Leben 33.

12. listopadu 2017 v 1:34 | Schmetti |  Freestyle Leben

autor: Schmetti & Schildie

O dvacet čtyři hodin později

Richard byl hospitalizován v nemocnici v Ústí nad Labem. Ležel na lůžku, probíral se z narkózy. Kvůli poranění ramene musel podstoupit operaci.
Daniela, Valerie a Josef seděli v místnosti pro rodinu a známé a čekali, až za nimi přijde nějaká sestra nebo doktor.

"Tak nebuďte naštvaný, že jsem vás otravovala. Vy mluvíte česky, já ne. Potřebuju vás tady," Daniela kuňkala. Atmosféra by se dala krájet. Štvalo ji, že ti dva mlčí. Navíc se cítila osaměle. Policie totiž odvedla Roberta na stanici. Daniela tu musela zůstat, protože je Rickyho příbuzná. Jeho rodiče ještě nepřijeli.

"Já nejsem naštvaná, že jsem tady. Jsem naštvaná kvůli tomu, že chodíš s grázlem. A taky jsem naštvaná na tohodle vola vedle mě, protože Richarda poslal z Prahy pryč, aniž by mi to řekl. Jste sobci oba dva!" Valerie okřikla svoji kamarádku ostrým tónem.
"Jsi husa. Nikoho jsem nikam neposlal. Richard se vydal hledat Danielu sám. On je její rodina. Já a ty nejsme, Valerie, takže na mě nic neházej." Josef však v podvědomí věděl, že chtěl, aby Richard odjel.

Daniela neměla náladu poslouchat hádky svých kamarádů, kteří na ni (ne, jen jeden z nich, jedna!) byli nepříjemní. Promnula si dlaněmi obličej. Měla hlavu plnou starostí o svého bratrance a o přítele. Oba dva byli ohroženi.

"Jsi sobec, Josefe! Nesnaž se mě tady přesvědčovat!"
"Můžeš držet pysk a nepindat? Jsme v nemocnici a tvoje kamarádka má postřeleného bratrance!" Peppe nevěřícně zavrtěl hlavou. "Sobec jsi i ty. A nebuď vzteklá, přeneseš to na dítě. Nehodlám s ním kvůli tvojí hysterii chodit k psychologovi," zavrčel a protočil oči. "Navíc je můj brácha v pěkný prdeli! Mám o něj starost a nemůžu za nim!" Vstal ze židle a založil ruce na hrudi. Začal nervózně přecházet sem a tam.

"Přestaňte se hádat..." Dany unaveně zahučela a prudce vydechla. Potom se také znuděná zvedla a začala chodit sem tam, jako Peppe. Každý chodil jiným směrem. Šli si naproti a vždy se střetli uprostřed. Vyměňovali si pohledy. Po chvilce se zastavili a Daniela se o něj opřela. Byl Robertův brácha. Je v něm jeho krev. Potřebuje teď někoho, kdo je s ním spojený.
"Bojím se o oba..." zamumlala mu do šedé mikiny na ramenu.

Valerie protočila oči. Prý "chodit k psychologovi". Připadalo jí nanejvýš trapné, jak ze sebe Josef dělá starostlivého otce, když ještě nedávno tvrdil, že na výchově se podílet nechce a že jí bude dávat jen peníze.

Přišla zdravotní sestra.

"Kdo z Vás je příbuzný?"
"Já jsem snoubenka," prohlásila sebevědomě Valerie a postavila se do pozoru jako voják.
Peppe se na Valerii podíval stylem, který zračil nepochopení. Ne takové, aby chtěl vysvětlení. Věděl, že si vymýšlí. V tuto chvíli mu ale vadilo, že si hraje na něco, co není. Protočil oči.
"Ona je sestřenice," ukázal na Danielu. "Nerozumí česky," vysvětlil doktorovi a Dany si nervózně tiskla prsty do dlaní.
"Prostě česky umíme jen já a tady pán. Rodiče pana Beglana přijedou co nejdřív. Měli nějaké obchodní povinnosti. Můžeme Richarda vidět? Kdy bude možný převoz do Německa?"

Valerie jako malá holčička koukala na seriály z nemocničního prostředí a znala různé fráze. Vypadala u toho jako herečka.

Peppe uvnitř vřel vzteky. Valerie tu hraje divadlo. Zapomněla snad na to, jak jí to před pár hodinami v Praze udělal v autě na parkovišti před obchodním centrem?

"Tak koho mám teda pustit za panem Beglanem?"
Sestřička kouká střídavě na doktora a na ostatní.
"Půjdeme obě. Tento muž nemá s Richardem nic společného," dupla trucovitě Valerie. Potřebovala Rickyho vidět, protože měla špatné svědomí, že se nezajímala, proč odjel z Prahy. A navíc chtěla nenápadně zjistit, jestli budou moci spolu ještě někdy tancovat. Tanec je zátěž na celé tělo. Stačí vážnější zranění a s kariérou je konec. Co když z něj bude invalida?

Josef nad tím mávl rukou, ať si tam klidně jde. Byl rád, že může chvíli sedět sám a přemýšlet. Nevyznal se ve Valerii. Před farářem ze sebe dělala děsnou světici a hrála chudinku, jak jí všichni ubližují. A pak? Stačilo, když se s ní Peppe sešel ve městě a po pár dotycích si nechala sundat kalhotky. Žádný Richard ji nezajímal. Teď se zas vydává za jeho snoubenku. A čí je to dítě? Peppe se rozhodl, že po jeho narození si nechá udělat test otcovství. Jenže... I tak si musel přiznat, že jejich tajné řádění před obchoďákem se mu moc líbilo. Pro jiné holky byl vždy neatraktivní mašťák a málokterá mu dala dvakrát. Proč je Valina taková mrcha?

"Achjo, kdybych měl alespoň jistotu, že mě fakt chce!"

Ani si nevzpomněl, že jeho bratra Roberta nekonečně vyslýchá policie. Dokonce ani nezpytoval svědomí, že poslal Richarda na nebezpečnou cestu. Cítil sebelítost. Proč s ním každý vymetá? Rozhodl se, že si dlouhou chvíli zpříjemní vzpomínka na dnešní brzké ráno.


*flashback* Brzy ráno téhož dne

Peppe seděl ve svém milovaném trabantu na obrovském parkovišti snad největšího nákupního centra v střední Evropě a chtělo se mu zvracet. Ne že by snědl něco špatného. Ale představa, že by vevnitř chodil a musel se prodírat mezi tolika lidmi a potom hledat východ... Než se sem vydal, ptal se faráře, jak "to CČM" vypadá, dostalo se mu odpovědi: "Příšerně. Jen tak se ven na vzduch nedostanete." Takže si Pepan povzdychl a vystoupil z auta. Zapálil si cigaretu, snad mohl, a zády se opřel o dveře. Proč sem vlastně jel?

Asi po deseti minutách zahlédl Val, jak kráčí ven.

"Valerie, hey!" zavolal na ni zvesela. Rozhodl se, že na ni bude milý. Jedině tímto způsobem si ji získá.

Způsobně se otočila jako baletka, posunula sluneční brýle a koukala neutrálně, jako když ji už nic nemůže překvapit. Byla oblečená v bílém tílku a od pasu ke kolenům vlála její červená sukně s bílými puntíky. Vlasy měla do culíku ovázaném červenou mašlí. Něco mezi Sněhurkou, labutí a Červenou Karkulkou, pomyslel si Peppe. Přicupitala k němu rozvážným krokem.

"Ahoj, tak ty mi nedáš pokoj?" řekla s bezbarvým hlasem. Sundala si sluneční brýle a dala ruku v bok.
"Ahoj, ne, nedám," zabručel a přešlápl z nohy na nohu. Teď byla jeho chvíle. Tlačilo ho to na hrudi a musel mluvit. Chtěl se zachovat jako chlap. Valerie je zlá, protivná a hloupá, jenže nosí jeho dítě. Svoje dítě by asi měl milovat, takže učinil rozhodnutí, že se zamiluje i do ženy, s kterou si ho udělal, a basta! Zkusit se má všechno, ne? "Asi mi to neuvěříš a pomyslíš si, že si z tebe dělám srandu, ale zjistil jsem, že tě miluji. Co ty na to?" Tohle posral. Nejednal unáhleně? Byl za totálního vola. Kdo mu takové kecy uvěří?
"Miluji? Ty ses naučil mluvit spisovně?" odfrkla. Těmito slovy chtěla oddálit přiznání, že ona cítí totéž.
"Jo. Teda ano. Musím to slovo říct spisovně, protože mi 'miluji' připadá důstojnější." Pokýval hlavou.
"Já tebe taky miluji a moc. A strašně ráda se miluji i tělem, víš? Mrzí mě, že jsme se nepomilovali v mém tanečním studiu. Schválně jsem tě tam pozvala." Valerie nechtěla dělat citové výlevy. Rozbrečela by se. Jediný způsob, jak se mohla vyhnout těmto scénám, bylo otočit řeč na sex, protože v téhle činnosti si oba věří.

Bude se držet původního plánu, který si načrtla před odjezdem do Prahy. Bude hrát hru na lásku. Musí svádět, svádět a neustále svádět. Je totální šumák, jestli cítí to či ono. Nechce zůstat svobodnou matkou.

"Proti tomu vůbec nic nemám, drahá Valerie. Zadní sedačka auta nám poslouží jako prostor pro nezřízené milování a kolemjdoucí nám naženou adrenalin do žil, hm?" Peppe s úsměvem otevřel dveře auta, aby dáma mohla nastoupit. Valerie se na něj podívala a chytila ho za ruku.

"Ty seš tak hloupej," zasmála se a přitáhla jej k sobě na tělo. Byl proti ní drobnější. Přiložila dlaň na jeho tvář a jemně se usmála.

S úsměvem jí v hlavě proběhl její dosavadní život, vzpomínky, pocity a všechno související. Láskyplné objetí jí až dosud poskytovala jen Daniela. Valerie si vždy myslela, že žena ženě nejvíc rozumí, a proto se ke své kamarádce upnula emočně i sexuálně. Proč? Muži se k Valerii chovali jako k předmětu. Jejich dotyky nikdy nebyly slastné a laskavé, muži jí neposkytovali takovou rozkoš a euforii. Val dlouho sama sebe považovala za lesbičku. Jenže Daniela o ní už nestála. V tento bolestný okamžik se ve Valeriině životě objevil Peppe - jedinec pohlaví, o němž neměla valné mínění, a i přesto ji přitahoval. Kladla si tedy otázku: Existuje vůbec něco, čemu se říká sexuální orientace? Ne, neexistuje. Existuje jen LÁSKA, a tu může přijímat od kohokoli nezávisle na pohlaví. Pojmy hetero, bi a homo jsou jen pro intouše a prudiče.

*Konec flashbacku*


Peppe se stále povaloval na lavici v nemocniční čekárně, měl zavřené oči a přiblblý výraz.
Valerie se vrátila k němu, sedla si opodál a měla svěšenou hlavu. Ricky stejně ještě naplno nevnímal okolí, nechala ho tam s Danielou, protože jedině z ní vyzařovala upřímnost a nezištnost. Ricky potřeboval mít vedle sebe někoho upřímného, kdo ho psychicky netýrá.

"Hej, vstávej!" Valerie dloubla Peppeho do zadku. "Omlouvám se za to slovo snoubenka. Nejsem Rickyho snoubenka. Jsem tvoje... Nevím, co tvoje jsem. Asi nic nejsem. Jen mi odpusť, prosím!"

Byla tu celkem rychle. Podíval se na nástěnné hodiny. Potom na ni. Pokrčil rameny.

"Už to neřeš. Seš prostě taková," zamumlal a objal ji kolem ramen a přitáhl k sobě. Zdálo se, že o své budoucnosti mají jasno. Zůstanou spolu. Valerie se v duchu modlila, aby to byla pravda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt