Světla v tmách 8.

9. listopadu 2017 v 19:14 | Schmetti |  Světla v tmách
Po roce nový díl Světel v tmách. Když jsem se podívala na datum a zjistila to, zarazila jsem se. Zabrat se do psaní a do příbehu po takové době dalo práci, ale další kapitola je tady a já doufám, že to někoho i po takové době potěší a začte se :)


autor: Schmetti

Po zbytek cesty se David skoro s nikým nebavil. Hlavně ne s Eleonore. Věděl, že tato situace nebyla to nejlepší, ale nemohl za ni. Nemohl ovlivnit něco jako předání domu. Počítal s převzetím, které bude probíhat na základě domluvy. Domluvený den, hodina, vše tak, jak vyřizoval a jak majitel domu řekl a slíbil. Bohužel, tento muž slib nedodržel. O důvodu změny se nezmínil. Mohlo to být něco důležitého, soukromá záležitost, o které se nechtěl bavit. Bylo tolik možností! Věřil, že to nebylo jen tak a kdyby pán mohl, ozval by se předem a ne až dnes.

Vysvětlovat něco Ele bylo těžké, když se naštvaná, házela vražedné pohledy. Pohledy, kterými vám zalepovala ústa izolepou. David doufal, že z něj časem nebude podpantoflák, který poslouchá protějšek ve všem. Proč teda mlčel?

Blížili se k Hamburgu a v autě se udělalo ještě větší horko, ačkoliv mířili na sever Německa. Otevřel okénko ještě víc a zamračil se.


"Děláš, jako kdybys za to mohl já. Jak jsem mohl ovlivnit něco, co přišlo před chvilkou? Jsem jasnovidec, který vytuší, že si majitel zrovna vzpomene, nebo podle mě, že musí velmi důležité jinam, a tak dneska nepojedeme? Nedělej si ze mě srandu…" odfrkl si a zavrtěl hlavou. Za sklem sledoval ubíhající krajinu. Modré nebe. Ani obláček.
"Nebudu se s tebou o tom bavit tady."
"Jak tady?!" prudce k ní otočil hlavu a Gregor se podíval do zadního zrcátka. "Gregor je jak moje rodina!"
"Pane bože, můžeš přestat křičet?!" zvýšila hlas také. "Nerada řeším hádky před lidmi!"
"Nechci vám do toho zasahovat," ozval se Gregor. "ale David má pravdu. Za prvé, nikdo nemohl dopředu vědět, že přijde tahle SMSka a za druhé, my před vámi řešíme ještě osobnější věci. Viz to naše těhotenství."

Gregorova žena trochu sklonila oči a přikývla, načež se pousmála. David ukázal dlaní k nim.

"Vidíš to? Jsi naštvaná úplně zbytečně. Neřeš hlouposti. Na ulici nezůstaneš, tak o co ti jde?"
"O nic." Eleonore se stále mračila. Nehodlala pokračovat v diskuzi. Všichni jsou proti ní.
"Hele, Davide, tak buďte zatím taky v hotelu, kam jdeme my. Vždyť se to nezblázní… Určitě budou mít jeden pokoj volný."
"Hlavně luxusní," pronesla štiplavě Eleonore směrem k Davidovi. Ten jen vykulil oči a vypadal, jako by měl každou chvíli vybuchnout a do něčeho praštit.
"Tohle jsi přehnala, holčičko. Tohle sis mohla odpustit. Já jsem vlastně jediný, který bydlel v jednom z nejdražších bytů v Berlíně."

Zklamala ho. Naštval ji. Nešlo zadržet takto kousavou poznámku. Chtěla ho tím urazit. Byla si vědoma toho, že zrovna tato věta bude to pravé. David nechtěl nikdy působit jako snob.

***

Hotel stál na jednom z jakýchsi poloostrůvků, voda v řece se mihotala kolem. Abyste se dostali dovnitř, museli jste na můstek, jenž spojoval pevniny. Ve dne byl pohled na zdejší krajinu malebný, ale večer bude působit ještě jinak. Romantika, zahalující, jako tenký, skoro průhledný šál. Nebylo nač si stěžovat. Interiér hotelu patřil k těm velmi luxusním, přesně tak, jak říkal Gregor. Všichni byli spokojeni a neměli výtky, dokonce ani Eleonore. Měla nutkání si opět rýpnout, ale mlčela. Neříkala vůbec nic. Mluvila pouze na Gregorovu ženu a to tak, že jejich slova muži neslyšeli. Oni se o to nezajímali. Nezáleželo jim na tom. Ať si je klidně pomlouvají.

Dřevem obložené zdi, červený koberec s ornamenty, hnědá kožená křesla a závěsy ve stejné barvě dodávaly pokoji ono útulno, které si teď přáli jak David, tak Eleonore. Kufry stály v malé chodbičce, nevybalené. Ona seděla na mini pohovce poblíž oken a na klíně měla časopis. David seděl na kraji postele. Nedělal nic. Chystal se. Asi napíše email. Někomu. Nevěděl komu. Bylo to divné. Hustá atmosféra a napětí. Díval se na ni a lehce pozvedl obočí. Chtěl se zeptat, proč nečte, ale nechtěl být ten, který se začne bavit jako první. Navíc nebyl tak hloupý, aby se tázal na takovou blbost. Nemá náladu číst, to je ten důvod.

Zvedl se z postele a kolem ní prošel až k oknu. S rukama v kapsách se díval kamsi před sebe. Lidé chodili s hlavami skleněnými dolů. Dáma v dlouhé oranžové sukni držela nad hlavou barevný deštník. Zkoumal její oblečení. Prohlížel si ji celou. Nestihne ji vyfotit. Povzdychl si a otočil se na přítelkyni. Přimhouřil oči.

"Budeš dlouho bezdůvodně naštvaná?" zeptal se s klidem. Eleonore prudce zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Hraně se usmála.
"Ne."

David se zhoupl na patách, povytáhl obočí a mysleli si cosi o tom, že tento rozhovor nemá cenu. Šel se posadit na postel. Vytáhl z kapsy mobil a v telefonním seznamu hledal jméno kamaráda, který ho přivede na jiné myšlenky.

Co nevidět mobil zvonil na druhém konci. Hodně daleko odtud, kde se nacházel. Tam, kde byl jeho domov. Kde se narodil. Ten někdo telefon ihned zvedl a Davidovi se vytvořil úsměv na rtech.

"Ahoj, tak jak se daří, kamaráde? Dlouho jsem tě neslyšel!"

Eleonore se nenápadně podívala.

"No čau, korýši!" do ucha mu zazněl nadšený, chrapotem zastřený, hlas.
"To jsem taky dlouho neslyšel," smál se David. Posunul se na posteli dozadu a opřel se o pelest.
"To jo, taky když seš takovou dobu pryč někde v Německu… Jak se tam vůbec máš?"
"Já vím, nemáš Německo rád."
"Tak tos přesně uhodl. Nebo spíš věděl."
"Jo..." zaklonil hlavu a opřel ji o zeď. "A mám se fajn. Řekl bych."
"Povídej, povídej."
"Psal jsem všechno Donáčovi, řekl vám to?" Hlavu zvedl a promnul si půlku obličeje volnou rukou.
"Něco říkal, ale vždyť víš, já mám hlavu v prdeli a nic si nepamatuju."
"Povýšil jsem v práci, asi… Řekl bych. Rozhodl jsem se přestěhovat do Hamburgu i s Eleonore a šéf mi nabídl o něco lepší pozici. Je to další z poboček firmy. Budu hledat modely a možná i modelky, ale ne jen v kanceláři, dívat se do portfolia a podobně. Tohle bude přímo na ulici. A hlavně!" odmlčel se, aby vytvořil chvilku napěti. "v jakémsi domě, kde bydlí drogově závislí lidé, kde jsou pod kontrolou. Údajně by měli dostávat čisté jehly. Možná jsou tam i ti, co si odvykají. Zatím jsem nestihl zjistit, jak to tam chodí."
"Tak to je paráda, to ti gratuluju, Dávo! Ale dělat s feťákama bude náročný. Znám to ze svý vlastní zkušenosti. Tenkrát, když jsem si píchal perník... Ale řeknu ti, kamaráde, bylo to to nejlepší, co jsem zažil."

David se odmlčel znovu, ale tentokrát udivením. Trochu zavrtěl hlavou. Olivier s sním o své fetující době mluvil, nárazově, ale nikdy mu nesdělil, že to byla nejlepší zkušenost. Jak to jen může říct?

"To si uvědomuju. Potřebuju si o této problematice něco přečíst, podívat se na filmy… Specialista ze mě nebude, ale aspoň trochu musím vědět, jak co dělat. A možná i ty bys mi mohl pomoci," zkusil opatrně.
"Tak to děláš moc dobře, to ti doporučím výbornou knihu, kterou musíš znát a možná jsi ji už četl, My děti ze stanice Zoo. Taky existuje film. Ale co bych ti řekl já? Byl jsem na vejšce a chlastal, před zkouškama jsme si píchli a pak jsem měl nastartovanej mozek. Nevěřil bych, kolik jsem si toho dokázal pamatovat a jakou jsem měl výdrž. Víc ale nevím, osobore, pak jsem měl ten úraz a všechno se mi z hlavy vymazalo."
"Uhm, to mi asi stačí pro začátek," David lehce pokýval hlavou a promnul si bradu. "Díky za doporučení, kdysi dávno jsem Zoo četl do školy, jako povinnou četbu. Ale mohl bych se podívat i na film," opět pokýval hlavou, sám pro sebe.

"No nic, ty korýší hlavo, já budu muset končit, jdu s Donáčem do tělocvičny. Za chvilku mě vyzvedne a pak jdeme na večeři."
"Pozdravuj ho! A co ten jeho Mexikánek?"
"Arturito je perfektní, učí se rychle. Musíš ho poznat, bude se ti líbit. Právě on nám uvaří! Už se těším!"
"Tak snad se uvidíme brzy," usmál se a prohrábl si vlasy. "Měj se fajn, zdravíme všichni," i když Eleonore nezdravila. Stále koukala do časopisu. Ještě neotočila na druhou stránku. Nečetla. Sledoval ji dost dlouho. Zavěsil, odložil telefon vedle sebe a protáhl si prsty na rukou. Několik kloubů křuplo. Povzdychl si a lehl si na záda. Jak dlouho bude mlčet?

Skoro usínal, když se mu rozdrnčel telefon vedle boku. Zamžoural, promnul si oči a hovor zvedl, byl to Gregor. David zamručel cosi, co mělo být pozdrav.

"Co potřebuješ? Právě jsem usínal."
"No, tak se probuď, jdeme ven. Chci obhlédnout onen dům. Ty snad ne?"

David byl ticho několik sekund a kousal se do spodního rtu.

"Okey... jo, okey," posadil se a prudce vydechl. Podíval se k oknu. El pořád seděla, ale už si četla opravdu. "Jo, tak za deset minut dole v hale, ok?"
"Zatím," Gregor zavěsil a David zakňučel.

"Mně se tak nikam nechce!" spadl na polštář a přitulil ho k sobě. El k němu obrátila pohled.
"Tak nikam nechoď..." zabroukala.

Ooh, ona promluvila! Jaký to zázrak. Ani nezněla nepříjemně. Podíval se na ni a našpulil pusu.

"Půjdeš taky?" zkusil. Ona zavřela časopis a zvedla se z křesla.
"Ne," zavrtěla hlavou. "Jdeme s Christiane do města, podíváme se po Alsteru a možná zajdeme na víno," pousmála se a stoupla si kousek od postele. David si připadal jako v pasti. Možná. Hrála si s ním? Představil si, že se začne svlékat a vleze si k němu. Bude ho chtít jen pro sebe a on nebude muset chodit ven.
"Sami?" nechal si zajít chuť a shodil nohy z postele.
"Jo, vadí?" pozvedla obočí a trochu se ušklíbla. "Jistě chcete s Gregorem řešit práci. My si popovídáme jako holky, trochu vás pomluvíme a..."

David se na ni lehce zamračil a protočil oči. Šel se převléct.


"Rád bych šel na víno s vámi, ale když trváš na tom být beze mě..." pokrčil rameny. Cítil se být odstrkován. Kdyby mu teď řekla, že si dělala srandu nebo si to rozmyslela a může jít s nimi, odmítl by. Nechce si nic vynucovat.

Vyndal z kufru lehký svetr a tenkou bundu. Po chvilce byl připraven vyrazit. Rozloučil se jednoduše, bez polibku, a zmizel na chodbě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fgtrdfre#cdsdws Fgtrdfre#cdsdws | E-mail | 1. února 2018 v 21:01 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: https://lc.cx/M3m9

**** Download here: Link: https://301.li/8xz6b

w
w
w--

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt