Dream Machine Tour 2017/2018 (část 1.)

29. dubna 2018 v 22:47 | Schmetti |  Schmetti´s themes

Schmetti: Ahoj Leute! Takhle jsem vás dlouho neoslovila, že? Co vám přináším dneska se Schildie? Někomu z vás to dojde okamžitě podle názvu článku, někdo ale neví, a tak se to teprve dozví. :) Chceme vám všem povědět své zážitky, zkušenosti a pocity z turné Dream Machine, které jela naše oblíbená kapela Tokio Hotel v roce 2017 a také trochu i teď, v roce 2018. Jak většina starých dobrých čtenářů ví, kluky máme rády přes deset let, takže není žádná novinka, že jsme se chtěly vydat na jejich koncerty a zažít také možná nějaké to setkání...? :)

Schildie: Ahoj blázni do Tokio Hotel! Ano, jak řekla Motýlice, tuhle kapelu posloucháme už nějaký ten pátek, takže jsou kluci téměř členové mojí i Terky rodiny. Možná moje předchozí slova vypadají trochu pateticky, ale já to tak rozhodně cítím. Poprvé jsem byla na koncertě TH v roce 2007 v pražské O2 Areně, když skupina jela turné Zimmer 483. Tehdy mě na akci táhla čistá zvědavost, protože na Óčku běžel "imrvére" dokola song Übers Ende der Welt, který mi nepřišel zas tak špatný. Koncert sice žádná velká pecka nebyla, neboť Bill tenkrát zpíval fakt příšerně, ale já jsem vyšla ven zamilovaná, i když to nedávalo žádný smysl. Teď je rok 2018 a mám radost, že jsem dala klukům šanci, protože nejnovější deska Dream Machine je geniální a o turné se dá říci totéž. Kluci jsou už dospělí muži a podle toho vypadá i jejich tvorba a vystupování.


Schmetti: Ano, ano, tehdy jsem s TH začínala a když jsem se dozvěděla, že je Schildie viděla naživo, okamžitě jsem se začala vyptávat a byla jsem v tom taky. :) Od tý doby se naše láska k nim pořád stupňuje, i když se zdá, že to není možné. Taky to tak máte?

Abychom ale nezůstaly u povídání o minulosti, přesuneme se k nejnovějšímu turné, jak říkala Paulin (Schildie). Dream Machine Tour bylo vůbec první turné, které jsme obě dvě navštívily několikrát. Já osobně jsem viděla show 3x, 1 v Praze a 2x v Berlíně. Z toho jsem si do Prahy koupila VIP lístek Humanoid. Tento lístek zahrnuje osobní setkání s klukama po koncertě, otázky a odpovědi, selfie vaším mobilem a profesionální fotku s celou kapelou. Plus dárek k tomu. Bližší info se dozvíte dál. :)

Schildie: Já jsem show Dream Machine viděla jen dvakrát, jednou v Praze a podruhé v Berlíně. Od obou koncertů jsem očekávala mnoho už jen kvůli tomu, že předchozí turné Humanoid bylo obzvláště vydařené, což uznali i rejpálkové z hudebních serverů. Show Dream Machine mě ani v jednom případě nezklamala, protože Tokio Hotel se předvedli jako skvělí muzikanti a lidově řečeno "šoumeni". Billův mimozemský outfit vypadal opravdu extravagantně (samozřejmě pouze v dobrém slova smyslu) a laserová show s kouřovou clonou působila melancholicky a tajemně jako v jiném světě. Myslím, že Dream Machine je výstižný název, neboť jejich nadupaná muzika a moderní aranžmá spolu dohromady tvoří stroj v podobě vesmírné lodi, kde může člověk plout do nekonečna a zároveň může mít nekonečně mnoho času vyplnit si všechny své sny. Při Boy Don't Cry, mé nejoblíbenější písně z poslední desky, jsem měla pocit, že můžu úplně všechno a že někde nade mnou je můj velitel, který mi poradí, jak může člověk jít dál v období zmatku. Při živém vystoupení jsem si oblíbila i písničky, které se mi při poslechu doma tolik nelíbily. Těmi jsou Something New, která živě zní víc umělecky a procítěně, a pak What If, která byla na konzíku mnohem rytmičtější.

Pokud bych měla hodnotit, který z dvou koncertů se mi líbil víc, tak určitě ten v Berlíně, neboť klub Black Box Music klukům nejspíš patří, takže se tam nejspíš cítí doma nebo to na mě alespoň takhle působilo.

S kapelou jsem se osobně nesetkala, neboť jsem si to z finančních důvodů nemohla dovolit. Příště to však chci napravit, takže si plním kasičku. :)

Schmetti: Hah, to jsi velmi hezky popsala a tak trochu shrnula dojmy ze show. Dovolím si tě však opravit, pardon! :-D předchozí turné bylo Feel It All. To se bohužel v Praze nekonalo, mé nejbližší místo pro koncert byl Berlín a tak jsem jela tam. Jenže kluci tenkrát hráli v místě, kde neměli vůbec přizpůsobená místa pro vozíčkáře, takže jsem z celé show viděla jen párkrát Billovu hlavu. Stejně špatná organizace byla i v Praze s Dream Machine 2017. Nechce se mi jmenovat organizátory, poněvadž s nimi není moc co řešit, necháme to plavat. Jen k tomu chceme říct, že naše předčasné informace o tom, že jsme na vozíčku a potřebujeme vyvýšené místo, abychom něco z show viděly, nebyly vyslyšeny. Schildie?

Popíšeme čtenářům alespoň lehce Prahu? Jinak dopředu upozorňujeme, žádná vina nepatří kapele!!! :-)

Schildie: Jsem ráda, že jsi mě opravila. To víš, čas utíká rychle, až v tom ztrácím přehled. Ovšem pokud jsi viděla jen Billovu hlavu, tak jsem asi o nic nepřišla, protože mě zajímá spíš Tomova hlava. :-D Bohudík při Dream Machine jsme viděly hlavy všech čtyř kluků. Jsem ráda, že už Bill nenosí svoji záchodovou štětku a Tom ujetý ocásky, které vypadaly jako psí ocasy. Jsou z nich, jak už bylo řečeno, dospělí muži, a to se mi líbí. Géčka zůstávají pořád normální, a proto je mám ráda. Ale tyhle kecy vás asi nezajímají... Souhlasím s tebou, Schmetti. Praha určitě stojí za zmínku nejen kvůli tomu, že je ze všech měst nejkrásnější. ;-) Jen mě mrzí, že pražské akce často kazí neschopní organizátoři.

Schmetti: Já ti dám záchodovou štětku a ocásky! :D Jdeme rovnou k věci. To, že se kluci rozhodli přijet do Prahy, nás příjemně překvapilo. S FIA turné se na nás vyprdli, ale s DM ne! Naštěstí. :) Každopádně... Dost lidí asi zarazilo, co za zvláštní organizaci pořádalo koncert. Znovu opakuji, my pojízdní potřebujeme speciální místa, protože sedíme a logicky nevidíme přes stojící lidi. Se Schildie jsme koupily lístky a psaly organizátorům. Ozvala se nám jedna slečna nebo paní a dala nám na sebe i číslo, abychom jí zavolaly, až budeme před clubem SaSaZu a že určitě něco vymyslí. Doufaly jsme, ale cosi nám uvnitř sebe říkalo, že bude problém. Přijely jsme ke clubu, přivítalo mě spoustu kamarádů, což bylo krásné a ráda jsem všechny viděla, ale už na checkinu VIP začaly problémy. Nikdo nevěděl, kam máme jít, i když každé dveře měly svůj nápis. Jedním vchodem se šlo na Humanoid, dalším na Scream, třetím na Room 483, Kings Of Suburbia a podobně. Myslím, že pro Prahu bylo i VIP DM. To je ale v podstatě jedno. Někdo prohlásil, že se mají lidi slézt u jednoho vchodu atd. Organizátoři dělali zmatek, Treehouse Ticketing, který zajišťoval tyto VIP vstupenky, byl jediný normální. A taky proč, že? Pokud se nepletu, má to být firma Kaulitzů a lidi od nich byli jediní normální a příjemní.

Schildie: Na slečnu Marii z nejmenované organizace, o níž ses již zmínila, jsem dostala kontakt já. Volala jsem jí týden před konáním koncertu. Svojí mizernou angličtinou jsem jí vysvětlila naši situaci a její reakce byla celkem vstřícná. Slíbila, že organizátoři mě a Schmetti pustí přednostně a vynesou nás na balkon, abychom všechno viděly. Také mě upozornila, že až budeme čekat před SaSaZu, mám jí pro jistotu ještě brnknout a někdo pro nás přijde. Jsem však od přírody nedůvěřivý člověk a řídím se heslem "DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ". Volala jsem tedy ještě do SaSaZu, jak je to s tím balkonem. Kluk, nejspíš někdo z vedení, mi důrazně vysvětlil, že z bezpečnostních důvodů nás nikam nikdo vynášet nebude a že mi slečna řekla pěkné nesmysly. Moc mě nepotěšilo, že nikdo nic neví a každý říká něco jiného, ale co se dalo dělat jiného, než nechat celé věci volný průběh? V den konání akce, když jsme dorazily k SaSaZu, jsem mladé dámě volala, aby nás tedy někdo zavedl dovnitř na slíbená místa. Všude byl chaos, pršelo a mojí mamince, která mě doprovázela, se chtělo na záchod. Na opakované telefonáty slečna Marie nereagovala a když konečně telefon zvedla a já jsem ji obeznámila s tím, co se venku děje, vynadala mi, že nemůže za to, že prší, že nám nijak nepomůže a pak típla hovor. Já jsem jí přece neobvinila z toho, že prší, za to nemohl přeci nikdo, takže její reakce mi přišla dost neprofesionální. Jen jsem ji prosila, aby splnila, co slíbila. Nestalo se tak. Musely jsme tedy stát ve frontě s ostatními fanoušky. Kvůli Tokio Hotel jsem samozřejmě byla ochotná to vydržet, protože je miluju, ale chování organizátorů mě velice zklamalo. To, co dělo uvnitř, nebylo o nic lepší. Personál SaSaZu nás postavil na nějaký schůdek podél placu pro fanoušky, ale když se dovnitř dostali všichni, neviděly jsme po celou dobu koncertu téměř nic.

Schmetti: O nic lepší situace nenastala po koncertu, možná ještě horší. Rozloučila jsem se se Schildie, protože jsem šla na setkání s kluky a nechala se odvést zaměstnancem Treehouse ke schodišti. Sdělili mi, ať počkám, že mě někdo vynese nahoru (a také moc děkuji Lenně a Mykerině za pomoc). Jenže co se nestalo, ha? Naší čeští security mě nehezky odmítli vynést do patra. Opět kvůli nebezpečí při požáru. Říkali jsme jim, že jsem za meetko zaplatila cca 7 tisíc korun, těšila se na to jakou dobu, a oni mi teď neumožní se s klukama setkat? Jejich odpověď byla, že mi za to nemůžou. Měla jsem nervy, samozřejmě! Přišla za mnou Treehouse zaměstnankyně Sulaika, velké zlatíčko, a ptala se, co se teda děje. Tak jsem jí vše pověděla a řekla mi, ať počkám, že jde za manažery Treehousu. A co následovalo? Přišli si pro mě němečtí muži, jeden mluvil, myslím, také rusky a neměli vůbec žádný problém. Češi se dívali a necekli ani slovo. Opravdu se mi ulevilo. Nahoře čekali další němečtí zaměstnanci a tvářili se chápavě a byli opět hodní.

Zavedli nás do menší místnosti, kde byly připraveny čtyři židle pro kapelu. Přemýšlela jsem, kdo asi bude sedět skoro vedle mě, poněvadž jsem stála úplně u židle, haha. Sulaika nám vysvětlila několik pravidel, dárečky předat osobnímu asistentovi dvojčat, tedy Mikovi. Potom přišel onen Mike, sedl si pohodářsky na židli a říkal nám, co se smí a nesmí. Žádné objímání, pusy atd., kluci potřebují být zdraví a nechytit bacily, což lze chápat. A dostat pusu od tolika lidí asi taky není příjemné, a ne, myslím, že v tom peníze nehrají roli. :-D Každopádně pravidla se vždycky porušovala a budou porušovat, takže stále můžeme vidět podobné fotky. Já byla ale, bohužel, moc slušná a nezeptala se na obejmutí, což bych někdy příště ráda.

Své emoce lze těžko popsat a abych byla upřímná, nerada je zveřejňuji takhle pro hodně lidí, ale sdělím alespoň něco. Přestala jsem být nervózní, když jsme na kluky čekali. Neměla jsem trému, vůbec nic. Když všichni čtyři přišli, zaplavilo mě štěstí, radost, spokojenost a nic mi po celou dobu setkání nechybělo. Vlastně ano, Schildie, příště chceme spolu. :-) Vidět Billa, Toma, Gea a Gustava zblízka bylo jako vidět rodinu. :-)) Možná to zní ujetě, ale neměla jsem nějaký zvláštní pocit, že vedle mě jsou nějací slavní lidé. Však jsou to normální lidi, jako my. Ale jejich krása vám přechází přes oči a tělo. Řekla bych, že jsou ještě hezčí, než na fotce. A hlavně, dvojčata, dokonce i Tom, působí velmi křehce. Georg seděl úplně u mě, hned vedle něj Tom, pak Bill a na konci Georg.

Chtěla jsem cosi říct Billovi, ale jaksi mi nevyšla vhodná chvíle. Fanoušci podávali otázky a jedna slečna se ptala na Tomovy vlasy, zda chystá nový účes a podobně. Tom odpověděl cosi o tom, že nechce zatím změnu, vyhovuje mu mít vlasy volně a dělat si culík. No, a v tom mě cosi osvítilo a já se jim vmísila do hovoru. Pověděla jsem: "Tomi?!" Všichni se na mě podívali, jenže jsem nestačila zaregistrovat, s jakým výrazem. Protože... Kdo jen tak řekne: "Tomi?" Ze mě to vylítlo, pro mě už kdysi v povídkách byl Tomi a od vždycky jsem měla pocit, že je to jemný člověk. Já pokračovala: "Ale my milujeme tvoje rozpuštěné vlasy." Jenže on mi buď nerozuměl nebo nechápal, takže mu Bill musel mou větu opakovat a pak mi věnoval vtipný pohled s tím: "Jo a tys je už někdy viděla nebo co?" A já chtěla říct, že jo, že v TH TV, ale pak se zase hovor někam stočil s dalšími fanoušky a já byla v šoku sama ze sebe. :-D

Než nastalo focení, mluvila jsem trochu s Mikem a vzal mě na řadu jako první. Pověděla jsem, že si přeju selfie s dvojčaty, ale vůbec nevím, jestli mě slyšeli. Musím přidat na hlase. A tak ani nevím, kdo popadl mobil. Tom se pustil do focení, kde mi usekával půlku hlavy a Bill ho napomínal, co jako dělá a že musí výš. :-D To byla sranda, ty dva poslouchat.

A teď, co vám povím, pro mě znamená hodně, i když pro někoho se to může zdát jako obyčejná věc. Tom mi mobil položil přímo na klín a nepodával mi ho z dálky, což hodně lidí dělá a mně to dělá problémy. On jaksi asi vykoukal nebo vycítil, došlo mu to, že pro mě bude nejlepší mi telefon položit. Asi má sociální cítění. :-) Opravdu to na mě zapůsobilo a potěšilo. Poté nás nám udělali profesionální fotku, na které si mě Toman drží za vozík, jako kdyby mě vozil. :-D


Fotky přidám na konec článku.

Všechno bylo dost rychlé a pak mi někdo z týmu předal dárek, což byl podepsaný DM plakát a šála, kterou dostali jen VIP od Humanoidu po KOS a DM. Už nevím, kdo mě snášel dolů, ale kamarádi na mě křičeli, jak jsem byla úžasná a já nechápala, čím jako. :-D Ale tolik emocí a lásky od všech je opravdu něco krásného.

Šála se hodila, večer v dubnu byla velká zima a šla jsem s rodiči a Lil Katie na autobus, který nás měl odvézt k autu v jiné části Prahy. Jednou nám bus ujel, protože nám někdo povídal, ať jedeme jiným a tak dále, mrzli jsme, smáli se, byli jsme unavení, ale spokojení.

Tak takový byl můj první zážitek setkání s Tokio Hotel. Nezapomenutelný. A když někdo povídá komukoliv z vás, proč utrácíte peníze za zážitky, koncerty a podobně, nenechte si to vzít. Od čeho jsou peníze? Abychom za ně měli něco, co potřebujeme, co chceme, o čem sníme, abychom zažili zábavu a štěstí atd. Mně není líto si na něco takového ušetřit, vzpomínky vám zůstanou a nikdo vám je nevezme. :-)

Schildie: Já jsem se sice s klukama nesetkala, ale všechno, co popisuje Schmetti, mě tak chytá za srdce, až mám pocit, jako bych tenkrát byla na meetku taky. Co se týče diskuse o Tomově účesu, asi bych se nijak nevyjádřila, spíš bych se ráda kluků zeptala, jestli vlastně někdy vůbec pořádně viděli Prahu. Většina muzikantů ze zahraničí naše hlavní město chválí a Kelly Familly dokonce považují Prahu za stokrát krásnější než Paříž. Ale to odbíhám od tématu... Jednoduše řečeno: Na pražském koncertě jsem viděla totální kulový, ale vědomí, že jsem klukům blízko, mi stačilo k tomu, abych měla z celé akce radost. Byla to pro mě i motivace, abych konečně sebrala odvahu zvednout zadnici a zajela si za Tokio Hotel za hranice. Říká se přeci, že všechno zlé je pro něco dobré, a také že co tě nezabije, to tě posílí. O našem zážitku v Berlíně se dozvíte více v dalším článku. :)

Já (Schmetti) a kluci z Tokio Hotel

Schildie, já (Schmetti), Mykerina a Lenna Wolf

Schildie, já (Schmetti) a Pája

LilKatie a já (Schmetti)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 emma emma | 30. dubna 2018 v 12:47 | Reagovat

Jee ani nevies ako krasne sa mi to citalo, neskutocny zazitok to musel byt tesim sa s vami za vsetky tie zazitky a zvlast za to stretko :) Aj ked je pravda ze pre mna sa TH nejak vzdialili poslednymi CD nejak na mna nefunguju chyba mi ta nemcina proste a ani ten zvuk no neviem to vyjadrit presne :( , no ak to niekoho zaujalo fajn :) Co sa tyka tychto VIP special koncertov som nejaka skepticka nejak mi to nesedi ci uz organizacne z pohladu financii a tak, myslim si, ze je to preplatene :( fans sa necudujem, ze si to chcu kupit a aj to urobia sama by som tak isto konala keby sa dalo no tieto koncerty nie su pre mna ani z priestorovych pricin, mam taky nazor ze ked chcu tak velmi vidiet fans nech vyberu tych ktori si kupili bezne listky uz samo o sebe dost drahe a nie este pytat dalsie eurace, vzhladom na to ake to casto byva chaoticke a stretla som sa dost s ludmi co boli fakt sklamani :(.

2 Dragon PrinceSs Dragon PrinceSs | Web | 6. května 2018 v 9:16 | Reagovat

Luxus

3 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 16. května 2018 v 18:11 | Reagovat

Paráda, taky jsme si s holkama užily koncerty, DM byla nejlepší tour! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Blumensprache.blog.cz • Design by: Schmetti / Pic by: SiviaKontakt